Byla už pokročilá druhá polovina 16. století, když se ženil český pán Vratislav z Pernštejna. Bral si urozenou Španělku Marii Maxmiliánu Manrique de Lara. Nevěsta si z domova přivezla do Čech voskovou sošku Jezulátka, jejíž věhlas se vlivem sv. Terezie rozšířil po celém Pyrenejské poloostrově. V roce 1587 Marie Maxmiliána vdávala dceru Polyxenu za Viléma z Rožmberka a Jezulátko jí k svatbě darovala. Když v roce 1628 Polyxena podruhé ovdověla dala Jezulátko pražským karmelitánům U panny MarieVítězné v dnešní Karmelitské ulici. Tradice vypráví, že jim ho odevzdávala se slovy: „Dávám vám to nejdražší, co mám. Mějte ho v uctivosti a dobře se vám povede.“ A měla pravdu. Karmelitánům se v té době moc nedařilo a Jezulátko jim přineslo požehnání.Na místě, kde dnes stojí kostel Panny Marie, se kdysi rozkládala zahrada, v níž patrně stála kaple mistra Jana z Husi. Někdy na počátku 17. století byla kaple zapůjčena německým luteránům, i když pro české utrakvisty byl nadále hlavním kostelem malostranský sv. Mikuláš. Když 9.7.1609 vydal Rudolf II. zákon náboženské svobody, rozhodla se německá luteránská obec vystavět nový kostel. Zakoupila další dva domy v Karmelitské ulici a nechala je zbourat. Zahrady na úpatí Petřína dostala darem. Základní kámen k novostavbě byl položen 20.7.1611 a stavba pokračovala tak rychle, že 21.7.1613 byl chrám otevřen. Původně byl luteránský chrám zasvěcen Svaté Trojici. Po bitvě na Bílé hoře byl kostel luteránům konfiskován a 7.9.1621 jej získali karmelitáni. Kostel však patřil k nejvýznamnějším luteránským stavbám a nadále tu nepřátelskou víru připomínal, proto musel být přestavěn. Novým modelem se stala římská svatyně Santa Maria della Scala. Kostel nově zasvěcený Panně Marii Vítězné, získal však nesprávnou křesťanskou orientaci. Hlavní průčelí, které se původně obracelo směrem k Petřínu, bylo vybudováno do ulice. Věřící se při mši tak nedívají k východu, ale k západu, a to je mezi pražskými kostely kuriozita. Brzy se stal kostel centrem kultu sošky Pražského Jezulátka. O voskové plastice se začalo tvrdit že činí zázraky. Dne 15.11.1631 vrthla saská vojska do Prahy a město obsadila. Karmelitáni z kláštera utekli a areál převzala znovu protestantská duchovní správa. Noví majitelé sošku Jezulátka sňali a hodili do starého harampádí. Po sedmi týdnech se vojenské štěstí obrátilo a císařští zase opanovali Prahu. Karmelitáni se vrátili, ale na sošku si nikdo nevzpoměl. Teprve po čase ji řeholník jménem Cyril objevil pohozenou za oltářem. Měla ulomené obě ruce; dal ji opravit, vrátil na oltář a od té doby prý Jezulátko zase dělalo zázraky. Počet zázraků rostl a vzrůstal i počet ctitelů a dárců vesměs šlechticů. Mělo vlastní oltář, panství v Solnici, šlechtický predikát, zlaté koruny, říšské jablko a miniaturní kopii tehdy nejvyššího evropského vyznamenání – řádu zlatého rouna. Za nejvzácnější se považují šatečky, které vlastnoručně šila a vyšívala Marie Terezie. Když řeholní Cyril Jezulátko našel pohozené, mělo modré šatky; dnes má modré, bílé, zelené, zlaté, růžové, stříbrné ... ostatně můžeme je vidět v malém klášterním muzeu. Valná většina šatiček, rochetek a košilek je velmi cenná. Jsou na nich šité perly, drahokamy, jsou protkávány zlatem a stříbrem. Šatník Jezulátka je neustále doplňován. V roce 1898 dostal pražský Ježíšek šatičky až z Číny a v 50. letech 20. století přivedla do rozpaků komunistické státníky delegace „bratrské“ Vietnamské lidové republiky, když přivezla Jezulátku roucho z Vietnamu. Ještě se zmíníme o vybavení chrámu. Hlavní oltář je vrcholně barokní. Otevřenou sloupovou stavbu, povrchově upravenou imitací mramoru a zlacením, navrhl Jan Ferdinand Schor a realizovali karmelitánští truhláři. Mramorový oltář Jezulátka je prací kameníka Františka Martina Lauermanna a řezbáře Prachnera. A bez zajímavosti není ani „věčné světlo“. Čtyří malé a jedna velká lampa na společném rámu se řetězy s páskovým dekorem a akantem jsou kvalitní pasířskou prací vrcholného baroka, jakou jen tak někde nenajdeme. Pod kostelem byla v roce 1666 vyhloubena krypta. V předním největším oddíle jsou hroby členů klášterního konventu, uspořádané tak, že připomínají římské katakomby. V další části navazuje na střední chodbu 15 kójí, kde jsou rakve mnoha civilních osob, převážně příznivců kláštera a kostela. Mimo jiné jsou zde pohřbeni Marie Barbara Valdštejnová; Helena Ditrichštejnová; známý lékář Jan František Löw z Erlsfeldu. Katakomby byly ještě po druhé světové válce přístupné. Byly dobře větrány, a tak těla mnoha nebožtíků zůstala zachována v podobě přirozenou cestou zachovaných mumií. Posléze vnikla do krypty spodní voda a celý objekt musel být rehabilitován.

Renesanční Žerotínský zámek se dvěma unikátními věžičkami zaujme každého návštěvníka Nového Jičína. Historie zámku Zámek je původně dřevěná tvrz z konce 14. století, která přešla řadou přestaveb. Jedná se o trojkřídlou budovu se dvěma nádvořími. Při západním křídle se dochoval zbytek atiky s dvojící nárožních věží.                          Počátky panského sídla v Novém Jičíně spadají do konce 14. století. Za Voka z Kravař došlo k výstavbě městských hradeb a součástí opevnění se stal i panský kamenný dům. Přesnou podobu domu dnes již neznáme. Po vymření pánů z Kravař v roce 1434 se panství stalo majetkem pánů z Cimburka. Za Cimburků došlo pravděpodobně k rozšíření dosavadního domu v opevněnou tvrz. V roce 1476 se majitelem tvrze stává uherský gróf Peter z Pezinka a Svatého Jura. Z této doby pochází střední trakt dnešního zámku s pozdně gotickým ostěním a bránou na prvním zámeckém nádvoří. V roce 1500 se dostává město Nový Jičín do rukou pěti bratřím ze Žerotína. Výstavbu pozdně gotického paláce ve druhém a koníren v prvním zámeckém nádvoří provedl po roce 1513 Viktorin ze Žerotína. Po jeho smrti roku 1535 se majitelem zámku stává synovec Bedřich. Pro něj bylo vytvořeno zcela nové panství Nový Jičín - Štramberk, které vzniklo odtržením od panství Starý Jičín. Bedřich dal přednost Novému Jičínu a dostal od císaře svolení zbourat štramberský hrad a postavit v Novém Jičíně nový zámek. Bedřich a jeho nová manželka Libuše stojí za jeho současnou podobou. Trvalé turecké nebezpečí ovlivnilo výstavbu vysokých atik s řadami střílen a kulatých obranných věží po obvodu zdí. Po roce 1558 se dostává novojičínské panství pod městskou obec. Odchodem šlechty ze sídla končí výstavba Žerotínského zámku. Po této době budova ztrácela svůj původní význam. V roce 1590 se zde přesunula novojičínská radnice, zámek byl tehdy značně zpustlý, a po roce 1624 se stal sídlem nové vrchnosti, hejtmana novojičínského jezuitského panství. Na zámku pobývali v minulosti vzácní hosté jako polský král Vladislav IV. a jeho manželka. Po roce 1786 byla část zámku změněna na vojenský špitál, do zámku se nastěhovali i další úředníci, spravující rozsáhlý majetek akademie. Určitou dobu zde sloužil bratr známého rakouského dramatika Franze Grillparzera - Camillo, kterého zde slavnější bratr v roce 1813 navštívil. Pravidelně novojičínský zámek navštěvoval i rakouský ministerský předseda baron Paul Gautsch von Frankenthurn. 19. století je obdobím stavebních změn na zámku, kdy ztratil svůj původní pevnostní charakter. Ten dnes pouze připomíná střední křídlo a nároží západního traktu s dvěma věžemi. Poslední velkou návštěvou na zámku se stal manželský pár arcivévody Karla s chotí Zitou, pozdějších posledních rakouských monarchů v roce 1912. Ve 30. letech 20. století se dokonce uvažovalo o demolici zámku, k čemu naštěstí nedošlo. Po roce 1945 se Žerotínský zámek stal sídlem muzea, dnes zde sídlí Muzeum Novojičínska. Zámecká expozice         Interiéry zámku nesou pozdně gotické a renesanční prvky. Expozice zámku poskytují přehled o vývoji kloboučnické módy, je zde instalována výstava klobouků a pokrývek hlavy (A. Jiráska, F. Palackého, atd.), a historie města. Pravidelné muzejní a výtvarné výstavy se konají v Rytířském sále, Kamenné síni a Nové galerii. Tipy na výlet V Novém Jičíně dále najdete kostel Nejsvětější Trojice nebo městské opevnění. Nedaleko odsud se nachází barokní zámek Kunín, zřícenina hradu Štramberk, zřícenina hradu Starý Jičín nebo zřícenina hradu Šostýn. Ubytovat se můžete v Novém Jičíně.

Historie hradu Hrad, jehož úkolem bylo střežit obchodní stezku do Žitavy založili v průběhu prvé poloviny 14. století páni z Biberštejna. Roku 1433 byl hrad dobyt husitským hejtmanem Čapkem ze Sán a později kolem roku 1467 se jej na krátko zmocnili pánové z Donína. Na počátku 16. století byl Hamrštejn se zdejším panstvím připojen k Frýdlantu. Neobývaný Hamrštejn byl ponechán svému osudu a zpustl. Čas a povětří hlodalo na jeho zbytcích a kus po kusu spádaval ze strmého hradiště. Asi největší sesutí hradu se událo 9.9.1882. Tehdy se sesul velký kus hradby a s rachotem, který trval asi 5 minut, spadl po velkých či menších kusech ze strmé stráně. Přesto se do dnešní doby dochovala docela významná část hradu. Dispozice hradu Pro stavbu hradu byla vybrána skalnatá homole, z níž vystupují dva vrcholy. Na obou těchto vrcholech vznikly věže netypických půdorysů. Menší nepravidlně okrouhlá a větší čtyřúhelná se zaoblenými rohy, která byla zároveň obytnou věží. K obvodové hradbě mezi oběma vrcholy byla přiložena větší dřevená obytná stavba. Do dnešní doby se zachovaly zbytky věží, nejvíce té větší obytné, a zbytky obvodové hradby. Hradní zřícenina je volně přístupná. Tipy na výlet Vydat se můžete na kamenný útvar Bílé kameny u Jítravy, Krkavčí skály, zříceninu hradu Roimund nebo navštívit zříceninu hradu Starý Falkenbur a zříceninu hradu Grabštejn. U obce Chrastava najdete repliku venkovského velmožského sídla - Curia Vítkov. Ubytovat se můžete v Liberci.

Na Studeném vrchu stojí od roku 1940 kamenná 17,5 m vysoká osmiboká věž, která sloužila k zemskému měření ve druhé vlně. Koncem 90. let 20. století se pro svoji nepotřebnost dostala do špatného technického stavu. O její zájem projevily na počátku tohoto století dva spolky. V roce 2003 bylo započato jednání o jejím převodu od státu do majetku obce Velký Chlumec. V roce 2004 se stalo sdružení správcem věže a začaly nutné opravy. Dne 11.12.2004 byla rozhledna poprvé otevřena veřejnosti, alespoň na jeden den. Od roku 2005 pak otevřena veřejnosti v každém období prázdnin. Na vrch věže odkud je výhled vede 81 dřevěných schodů. Odtud je výhled i když ho ztěžují okolní stromy. Pozemky v okolí patří rodu Colloredo-Mansfeldům a vede se jednání o pokácení okolních stromů, které jsou stejně napadeny kůrovcem. I tak je za dobrého počasí možno vidět České Středohoří, Šumavské vrcholky, Krušné hory a dokonce za velmi dobrých podmínek i Ještěd či Sněžka. Rozhledna na Studeném vrchu je v současnosti přístupná o víkendech a svátcích v době od cca dubna do konce října. O Studeném vrchu se vypráví, že kdysi na jeho vrcholku uhlíř v milířích vyráběl dřevěné uhlí. Jeho syn prý v lesích často pytlačil. To rozzlobilo ducha Fabiána, což byl zakletý rytíř, který žil v brdských lesích a lidem přinášel jen dobro. Fabián pak uhlíři začal zhasínat milíře a on se pak ze synem odtud musel odstěhovat. Asi dva kilometry od Studeného vrchu směrem na jihozápad se vypíná o něco nižší kopec Velká Baba. Nedaleko jeho vrcholku se nachází skalisko zvané Fabiánovo lože, kde prý Fabián dříve sídlil.