Nemocnice Na Bulovce byla budována od roku 1909, kdy zde byl postaven první, infekční pavilón. K největšímu rozvoji došlo v letech 1927 – 1936. Podle projektu J. Rosolka, V. Martínka, M. Petrů a K. Roštíka byla postavena většina budov dnešního nemocničního areálu. K dalšímu významnějšímu rozvoji došlo v 80. letech 20. století. Naši pouť zakončíme u nemocnice na Bulovce. Areál je směsicí staveb budovaných postupně od roku 1908, které nesou znaky prakticky všech vývojových typů české architektury 20. století. Za druhé světové války zažila nemocnice mimořádně těžké chvíle, když v chirurgickém pavilonu zemřel 4.6.1942 na následky atentátu pod Bulovkou zastupující říšský protektor a generál SS policie Reinhard Heydrich. V místě atentátu cestující tramvaje, která právě jela kolem, pomalu začali probírat z šoku. Mladá blondýnka v raněném poznala Heydricha a ujala se shánění odvozu do nemocnice. Jeden z pasažérů, policista mimo službu, zastavil přijíždějící pekařskou dodávku. Řidič se však zdráhal mít se situací cokoliv společného. Heydrich dál ležel na kapotě svého vozu. Někdo z přítomných proto zastavil další auto – dodávku přepravující leštidlo na podlahy. Bylo krátce po jedenácté když raněného dovezli do nemocnice na Bulovce. Haydrich požadoval chirurga z Berlína, nakonec dospěl ke kompromisu, že se jí zúčastní přední nacistický specialista profesor Holbaum z německé kliniky v Praze. Gestapo dostalo zprávu krátce před polednem. Případ byl oznámen Karlu Hermannu Frankovi, který na Bulovku dorazil krátce před prezidentem Háchou. Příslušníci SS přemístili z oddělení chirurgie veškeré pacienty a jako ochranu proti odstřelovačům nechali zabílit všechna okna. Na střeše nemocnice instalovaly kulomety a u všech nemocničních vchodů rozmístily hlídky SS. Krátce po poledni se dostala zpráva k Hitlerovy. Ve 12.30 telefonoval na Bulovku a pověřil zprávou Franka. Příkře odsoudil Heydrichovu nedbalost a hazard a neprodleně zaslal pancéřový automobil. Za dopadení pachatelů byla vypsána odměna 1.000.000 říšských marek. Několik dní po operaci se však Heydrichův stav výrazně zhoršil. Objevil se zánět podbřišnice a v rychlém sledu otrava krve. K zástavě otravy krve použil chirurg SS rannou verzi sulfonamidu. Tento přípravek však nedosahoval ani zdaleka takové účinnosti jako nacistům dosud nedostupný penicilin. Ve 4 hodiny 30 minut časně zrána 4.6.1942 Heydrich zemřel.

Kojetínský židovský hřbitov se nachází v Olomoucké ulici na okraji obce. Starobylý hřbitov jehož založení není známo, nicméně existoval již v 16. století kdy byl rozšířen. Svému účelu sloužil až do počátku druhé světové války. Dnes je hřbitov ohrazen poměrně vysokou cihlovou zdí a uzamčen. Na ohrazeném pozemku o velikosti přibližně 5.908 m2 se nachází na 700 náhrobků, různě roztroušených po ploše. Nejstarší pochází z doby kolem roku 1782. Součástí hřbitova byla i obřadní síň, která však byla zbořena v 70. letech 20. století.

Rozhledna se nachází při silnici mezi obcemi Veselka a Ústup asi 3 km severovýchodně od Olešnice. Dřevěná, sedm metrů vysoká rozhledna byla vystavěna mikroregionem „Sdružení Olešnicko“. Rozhledna má dvě patra, horní je pak kryté stříškou. Z hodní vyhlídkové plošiny je vidět například hrad Svojanov, okolí Olešnice a při dobré viditelnosti i Jeseníky. Rozhledna je celoročně volně přístupná.

Mikulovský židovský hřbitov byl založen ve druhé polovině 15. století a patří k nejrozsáhlejším moravským židovským hřbitovům. Hřbitov je rozdělen na tři části a na střední úsek navazuje nejčestnější místo pohřebiště, tzv. rabínský vršek s hroby mikulovských a moravských zemských rabínů. Na hřbitově o ploše se nachází přes 4.000 náhrobků. Ty nejkrásnější pocházejí ze 17. století a mnohé z nich se staly vzorem pro náhrobky na jiných místech.