Židovský hřbitov ve Švihově se nachází jeho východním okraji v blízkosti železniční trati u viaduktu kterým prochází silnici směřující na Těšnice. Hřbitov byl založen roku 1644 a nejstarší náhrobky pocházejí z doby založení. Na ploše 1.381 m2 se nachází v mírném svahu okolo 140 náhrobků. Nejmladší náhrobky jsou z roku 1913. Asi 150 m odsud po projití viaduktem se vlevo od silnice v menším lesíku nachází nový židovský hřbitov založený roku 1878. Je jen o něco málo větší než starý a přesto se tu nachází jen 35 náhrobků datovaných od roku 1893 do 30. let 20. století. Většina plochy hřbitova zůstala nevyužita.

V Sokolově se na vyhlídku chodí na nevysoké návrší zvané Hard. Jeho vrcholek má bohatou stavební historii. Nalézal se na něm městský hřbitov, střelnice a také kamenný vyhlídkový gloriet. To bylo koncem 19. Století. V roce 1907 se místní okrašlovací spolek rozhodl, že gloriet k pořádné vyhlídce dosloužil a že by bylo dobré jej přestavět na skutečnou rozhlednu. Podle plánů stavitele Heinze byla na základech altánu vystavěna dřevěná nástavba o dvou vyhlídkových patrech a celkové výšce 18 metrů. Svého otevření se stavba dočkala 15. dubna 1908. Dřevěná nástavba se postupem času natolik opotřebovala, že musela být snesena, a v roce 1933 byla kamenná podstava přestavěna na památník obětem první světové války. Na vrchol památníku byla umístěna socha Krista, vysoká pět metrů, z dílny místního sochaře Schöneckera. Ani tato podoba nezůstala na dlouho. V průběhu druhé světové války se stavba proměnila ve vojenskou pozorovatelnu a socha byla roztavena pro válečné účely. Od 50. Let zde bylo již jen torzo původní rozhledny. Na rozhlednu se začalo pomalu zapomínat a jen dříve narození si pamatovali, že se z Hardu dalo rozhlížet po kraji. Na lepší časy se začalo blýskat až téměř po půl století. V roce 1999 začala sokolovská radnice podnikat kroky vedoucí k obnovení rozhledny v její původní podobě. Společným úsilím státu a města Sokolov se záměr zdařil a 26. dubna 2001 byla rozhledna slavnostně otevřena. Je o 4 metry nižší než ta původní. Na prosklenou vyhlídku vede 55 schodů, po jejichž zdolání je vidět samozřejmě Sokolov a vrcholy Krušných hor. Ostatními směry je výhled omezen stromy, pouze jihovýchodně se naskytne dílčí pohled na výběžky Slavkovského lesa.

Sochu sv. Víta na Karlově mostě nechal zhotovit v roce 1714 děkan vyšehradské kapituly Matěj Vojtěch Macht z Löwenmachtu. Jejím autorem je Ferdinand Max Brokoff. Originál sochy je z pískovce. Socha je umístěna na podstavci ve tvaru skály s jeskyněmi, z nichž vylézají lvi. Jsou atributy světcova vyobrazení. Postava sv. Víta je vyobrazena jako římský voják. Na hlavě má ale středověkou knížecí čapku. Vyjadřuje představu světcovy osobnosti jako římského šlechtice umučeného pro křesťanskou víru. Podle legendy získal ostatky jeho ramene český kníže sv. Václav, a nechal v této souvislosti založit křesťanský chrám na Pražském hradě. Dnešní chrám sv. Víta. Replika sochy, která je rovněž dílem Ferdinanda Maxe Brokoffa, je umístěna v Radíči u Sedlčan.

Dienzenhoferovy sady, nazvané po jednom z nejvýznamnějších pražských stavitelů, jsou v místě, kde bývala botanická zahrada. Po jejím přestěhování Na Slupi byl její pozemek rozparcelován. Část byla využita jako veřejná městská zeleň. Dnešní Dienzenhoferovy sady.