Základní kámen k prvnímu tolerančnímu kostelíku v Čechách byl položen 18.5.1785. V říjnu téhož roku byla stavba dokončena. Toleranční kostelíky nesměly mít tehdy ráz kostela, takže stavba postrádala například typickou věž a okna byla čtyřhranná. Při opravě koncem 40. let 19. století došlo k zaklenutí oken, kolem nichž byly udělány šambrány a proražen nový vchod v průčelní zdi. Po vzniku sboru Církve československé v Humpolci mu byl toleranční kostelík propůjčen. Tento stav trval až do roku 1961 kdy si sbor zakoupil objekt bývalé synagogy. Následně až do roku 1975 sloužil jen pro pohřební shromáždění a pak zůstal nevyužit. Kostelík postupně začal chátrat, až v poslední době se započalo s rozsáhlou rekonstrukcí (5/2009-ještě probíhala). Vnitřek barokního kostela byl velmi prostý, původní oltář byl roku 1814 nahrazen oltářem s postranními brankami, který se dochoval dodnes. Varhany umístěné na kruchtě byly pořízeny v roce 1810 od třešťského varhanáře Pohana.

Klášter Velehrad je bývalým konventem cisterciáků u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Najdeme je ve stejnojmenné obci, v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji. Dnes je Velehrad jedním z nejvýznamnějších poutních míst u nás. Velehradský klášter se stal prvním cisterciáckým klášterem na Moravě. Založil jej roku 1205, z podnětu olomouckého biskupa Roberta (1201-1240), moravský markrabě Jan Jindřich, bratr krále Přemysla Otakara I. Místo nebylo vybráno náhodně, podle tradice se zde nalézalo hlavní působiště cyrilometodějské mise ve 2.polovině 9.století. První mniši přišli v listopadu 1205 z kláštera v Plasech. Stavba kláštera byla dokončena ve 40. letech 13.století a byl vybudován v pozdně románském slohu, s prvky rané gotiky. Kostel byl vystavěn jako románská bazilika s příčnou lodí a pěti apsidami. Klášter byl původně zamýšlen jako místo posledního odpočinku moravských Přemyslovců. Roku 1222 zde byl skutečně pochován fundátor, Vladislav Jindřich.Klášter se po většinu své existence zmítal v problémech a to jak vnitřních tak vnějších. Potýkal se s uvolněnou morálkou řeholníků, finančními problémy, byl často terčem vpádů z Uher a roku 1421 byl vypálen husity. Jeho obnova byla velmi skromná, velkorysé přestavby se dočkal až po velkém požáru roku 1682. Barokní přestavbu, která trvala až do roku 1777, zahájil opat Petr Silavecký. Stavbu vedl přední architekt 2. poloviny 17. století na Moravě G. P. Tencall. V období Josefínských reforem byl klášter 1784 zrušen a kostel působil jako farní. V areálu opatství byl zřízen hřebčinec. Roku 1890 získali konvent jezuité, kteří zde zřídili kolej a řádové gymnázium. Po uzmutí moci komunisty byli jezuité z Velehradu vyhnáni. Budovy konventu pak sloužily jako ústav pro duševně choré a tělesně nemocné osoby. Po roce 1989 byl klášter navrácen řádu zpět. Klášteru ve Velehradu se dostalo také dvou velkých poct od papežů. Nejdříve roku 1928 byl papežem Piem XI. povýšen konventní kostel na baziliku minor a v roce 1985 věnoval papež Jan Pavel II Velehradu zvláštní vyznamenání, Zlatou růži. Stalo se tak příležitosti jubilea 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje. Tuto vysokou poctu obdrželo jen několik křesťanských chrámů na světě. Dne 22. dubna 1990 Jan Pavel II. Velehrad osobně navštívil. Památkou na tuto událost je obrovský kříž s jeho znakem stojící na nádvoří před bazilikou.Komplex kláštera dnes tvoří barokní konvent, pozůstatky románsko-gotických staveb a kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je jedním z největších kostelů v českých zemích. Základy původního kostela jsou zpřístupněny v lapidáriu. Mimo baziliku se nachází gotická kaple zvaní "cyrilika".

Historie hradu Hrad vznikl okolo přelomu 14. a 15. století. Poprvé se připomíná v rukách Ješíka z Popovce v roce 1405. Po jeho smrti připadl králi, ten ho zastavil Petrovi Zmrzlíkovi ze Svojšína. Od roku 1455 jsou majitelé hradu Trčkové z Lípy. Ti hrad sice výrazně přestavěli, ale záhy ho opustili. Jako pustý se Oheb uvádí k roku 1533. Dispozice hradu Hrad měl dvojdílnou dispozici, která využila příhodného skalního hřebene. Do přední části se vstupovalo čtverhrannou průjezdní věží. Později bylo vybudováno ještě jedno vnější opevnění. Na zadní části skalního hřebene byla vystavěna čtverhranná, nejspíše obytná věž. Do dnešní doby se dochovaly zbytky průjezdní věže, vnejší obranné hradby i čtverhranné obytné věže. Tipy na výlet Vystoupit můžete na rozhledna Na kopečku u Licoměřic. V Třemošnici najdete městskou galerii. Vydat se můžete i na gotickou tvrz Semteš, romantický zámek Žleby, zříceninu hradu Lichnice nebo zříceninu tvrze Svojšice. Ubytovat se můžete v Třemošnici.  

Na čedičové homoli Buková hora (683 m.n.m.) nějakých 14 km východně od Ústí nad Labem se nachází zdaleka viditelný a výraznou dominantu tvořící televizní vysílač stejného názvu. Zdejší místo přitahovalo lidi už dlouhou dobu. V roce 1778 zde stanul císař Josef II. a roku 1873 přírodovědec A. Humboldt, po které je pojmenovaná blízká vyhlídka do údolí. Koncem 19. století tu byla vystavěna jednoduchá vyhlídková stavba a roku 1907 první turistická občerstvovna. Doprava potravin sem byla obtížná, vše se muselo vynášet v nůši. Posléze musela být dle požadavku sedláka Richtera přemístěna na nově zakoupený pozemek. Po první světové válce tu byla vztyčena triangulační věž, kterou potzději zničil blesk. V roce 1929 vznikla dnešní kamenná chata. Rozhodnutí o vystavění vysílače padlo koncem 50. let 20. století. V roce 1958 byla postavena provozní budova a menší věž. O dva roky později započata stavba celokovového vysílače vysokého 181,5 m, dokončeného o dva roky později (1962). Otevření vysílače bylo slavností dokonce za účasti tehdejšího ministra dopravy a spojů a muselo se dokonce konat dvakrát, neboť štáb televize dorazil později. Věž podle svého tvaru nazývající se „šachová dáma“ měla však konstrukční problémy. Krátce po zprovoznění se začaly objevovat trhliny a nepomohla ani instalace šroubovice na rozrážení proudícího vzduchu. Další úpravy byly zřejmě příčinou velkého devastačního požáru, přesně však nebylo nikdy objasněno. Požár byl tak velký, že věž rozpálil do ruda a roztavil dokonce lahve od limonád. Dokonce uvěznil ve výšce 100 m montážní pracovníky. Těm nemohli pomoct ani hasiči a ni vrtulník. Nakonec se podařilo oheň uhasit a pracovníci mohli sestoupit dolů. Věž však byla vážně poškozena a po umístění provizorní antény fungovala ještě necelý rok. Během této doby bylo rohodnuto o demolici věže. S takovým úkolem však neměl nikdo ještě zkušenosti, ale nakonec se akce podařila na výbornou a celou věc natáčela i sama televize a za účasti mnoha diváků. Posléze byl vztyčen provizorní 50 m vysoký stožár. Ale až v roce 1972 se započalo s výstavbou dnešní 223 m vysoké věže z betonu, oceli a s laminátovým nástavcem. Stravba byla dokončena v roce 1975. Dodnes je tento vysílač významným retranslačním bodem pro přenos televizního, rozhlasového a jiného signálu. Stavba je však veřejnosti nepřístupná. V blízkosti se nachází fungující chata s občerstvením a za objektem vysílače pak Humboldtova vyhlídka s krásným výhledem.