Skalní vyhlídka s dřevěným altánem se nachází asi 1 km od Jetřichovic. Původně se vrch nazýval Velký Ostrý nebo Velký Špičák, své dnešní pojmenování má podle manželky majitele panství, kněžny Marie Anny Kinské. Dříve zde byla požární pozorovatelna, roku 1856 vrcholek zpřístupnil turistům Ferdinand Kinský. Na vyhlídkovou plošinu vede odbočka, výstup je trochu náročnější vede většinou po dřevěných nebo ocelových schůdcích.

II. nádvoří Pražského hradu bylo součástí západního předhradí, kde byly obranné příkopy. Vzniklo za vlády Rudolfa II jako „přední zámecké“ nádvoří. Celé prostranství je ohraničeno křídly nového paláce. Průchody je spojeno s I. a I. nádvořím Pražského hradu, se zahradou Na baště a s Prašným mostem.

Budova Starého proboštství se přimyká k jihozápadní straně chrámu sv. Víta. Původně, ve 13. století, zde byl biskupský dům. Po požáru v roce 1541 zde vnikly domy nové. V letech 1660 – 1662 je probošt J. F. Rasch nechal spojit. Další přestavbu dům prodělal za 1701 – 1702 za probošta D. J. Mayera. Klasicistní podobu budova získala v roce 1789 za probošta E.D. Kriegera. Od roku 1871 byl dům využíván staviteli chrámu sv. Víta J. Mockerem a K. Hilbertem. Nároží domu je ozdobeno sochou sv. Václava z roku 1662.

Bychyňský železobetonový most po které je vedena i elektrifikovaná křižíkova dráha se klene nad údolím řeky Lužnice východně od města a bývá také nazýván Bechyňská duha. Byl postaven vcelku velmi rychle v letech 1925-1928 (slavnostně otevřen na státní výročí 28.10.1928). Autorem projektu je Ing. dr. Eduard Viktor. Most tvoří hlavní oblouk o rozpětí 90 m, vzepětí 38 m a postranní viadukty. Celková délka mostu je něco málo přes 224 m (mostovka) a výška zhruba 50 m nad normální hladinou řeky Lužnice. Na stavbě která přišla na 5 mil. korun pracovalo na 400 osob a spotřebovalo se 2500 tun cementu a 500 tun železa. Písek byl brán z řeky Lužnice a štěrk z nedalekého lomu Čermák.