Vyhlídka z Podhoří v Praze Bohnicích.

Skromné pozůstatky hradu Dub u Tasova se nacházejí na nevysoké ostrožně, obtékané řekou Oslavou, přibližně 1,5 km jihozápadně od obce Tasov v okrese Žďár nad Sázavou. Z této vsi vede na hrad značená turistická značka. Historie hradu Hrad založili ve druhé polovině 13. století páni s křídlem v erbu. Páni z Tasova se často pyšnili jménem Tas či Znata. Proto se i jejich hrad nazýval Tassenberg a až později, když upadl v zapomnění, jej lidé překřtili na Dub. První písemná zmínka o hradu pochází až z roku 1344. Z let 1349 a 1366 pak pocházejí zmínky o dělbě majetku pánů z Tasova mezi několik členů rodu. Tehdy obdržel polovinu hradu s městečkem Tasov do rukou Jan z Meziříčí, který pravděpodobně za nějaký čas získal i polovinu druhou. Páni z Meziříčí pak již hrad neobývali, ani neudržovali, a tak pravděpodobně počátkem 15. století zpustnul. Jako pustý a s již novým jménem Dub se uvádí roku 1551. Dispozice hradu Hrad Tasov alias Dub byl bezvěžový a tvořily jej hradby, palác na severozápadní a brána na jihovýchodní straně, z kterýchžto hradních prvků se dochovaly různě velké střepy zdiva. Nejvýraznější jsou zříceniny severovýchodní hradby a samozřejmě do skály částečně vylámaný příkop. Hrad stojí na soukromém pozemku a tudíž je přístupný pouze příležitostně. Tipy na výlet Podívat se můžete třeba na renesanční, barokně přestavěný zámek Budišov, tvrz Pyšel, tvrz Jinošov, vystoupit na rozhlednu Ocmanice nebo navštívit renesanční zámek Náměšť nad Oslavou. Ve Velkém Meziříčí najdete zachované městské opevnění, novou synagogu, radnici nebo zámek. Ubytování najdete ve Velkém Meziříčí. M.K.

Vlašský dvůr byl dlouhou dobu střediskem hospodářské moci Českého státu, centrální královskou mincovnou a také sídlem panovníka při jeho návštěvě Kutné Hory. Stavba byla založena koncem 13. století. Kolem nádvoří oválného půdorysu byly zbudovány mincovní kovárny (šmitny) a ražební síň (praghaus) kde byly raženy stříbrné pražské groše. Na přelomu 14. a 15. století došlo za vlády krále Václava IV. k radikální přestavbě objektu na důstojné panovnické sídlo. Vystavěn byl dvoupatrový palác s reprezentačními sály, věž, kaple a pod ní královská pokladnice. V zasedací síni se dodnes zachovaly fresky znázorňující dvě velké události, které se zde udály. Jedním je vydání „Dekretu kutnohorského“ Václavem IV. a ten druhý byla volba českého krále Vladislava Jagellonského. Kaple patří dodnes k vrcholům české gotické architektury. Barokní doba Vlašský dvůr příliš nezasáhla, stejně tak jako městské požáry. Díky tomu se v podstatě původní stav objektu zachoval až do konce 18. století kdy skončila činnost horního úřadu. Význam tohoto objektu tak rychle upadl a postupem času se dostal do vážného stavebního stavu, hrozilo dokonce zlikvidování. Naštěstí v závěru 19. století bylo rozhodnuto o novogotické přestavbě pod vedením architekta Ludvíka Lábra, mimo jiné vcelku zdařilé úpravě. Odstraněny byly především ruiny výrobních prostor. V objektu se konají celoročně prohlídky pro veřejnost.

Pseudogotické sídlo Červený Hrádek stojí ve stejnojmenné obci nedaleko Sedlčan. V případě Červeného Hrádku není jednoduché rozhodnout, jestli se jedná o zámek, tvrz či dokonce hrad. Zámecký objekt působí impozantním a romantickým dojmem, který ještě umocňuje zámecký park s rybníkem. Historie zámku Ves Červený Hrádek se poprvé připomíná již v roce 1285. Za Bohuslava Břekovce z Ostromeče se roku 1508 uvádí zdejší opevněné šlechtické sídlo poprvé jako Červený Hrádek, podle krytiny nebo barvy omítky. Původní tvrz byla patrně jenom věžovitý objekt, stojící nad svahem ostrohu v místech dnešní zadní mohutné věže pětiúhelníkového půdorysu. Věž pochází asi z druhé poloviny 15. století. Pravděpodobně brzy k ní přibyla také druhá, která chránila vstup do ohrazení na jižní straně. V roce 1560 koupil Červený Hrádek Zikmund Valkoun z Adlaru, jehož vdova Magdalena z Říčan se podruhé provdala za Jana Prostiborského z Vrtby. Po ní zdědil Červený Hrádek jejich syn Sezima z Vrtby, který za své zásluhy získal v pobělohorském režimu několik zkonfiskovaných panství. Třicetiletá válka nepoznačila Červený Hrádek velkými škodami. Za Anny Zuzany Kuehnové, rozené z Meggau, která koupila Červený Hrádek roku 1670, objekt vyhořel. Zadlužený statek pak připadl zemskému fyziku Mikuláši Franchimontovi z Frankenfeldu, který nechal sídlo po požáru obnovit. Na zámku se rychle střídali majitelé, až jej roku 1788 koupili poručníci nezletilého Františka Josefa z Lobkovic. Tehdy se stal Červený Hrádek součástí nově vytvořeného dominia Kosova Hora, objekt však sloužil k ubytování úředníků. Teprve až roku 1837 za Františka Mladoty ze Solopysk se stal Hrádek sídlem vrchnosti. Za Mladotů došlo ke dvěma rozsáhlým přestavbám zámeckého sídla. První byla regotizace v roce 1844, druhou pak přestavba jižního křídla, velké věže a secesní úprava interiérů architektem Janem Kotěrou v letech 1894 – 1896. Rodu náležel zámek Červený Hrádek do roku 1948, kdy byl znárodněn a sloužil jako Vlastivědné muzeum Sedlčanska a archiv ONV v Příbrami. V roce 1992 byl v restituci navrácen opět původním majitelům Mladotům. Zámecká knihovna Červený Hrádek se dodnes dochoval v podobě, jakou získal po přestavbách v 19. století. Zámek je dnes přístupný jenom příležitostně. Za pozornost stojí určitě knihovna, čítající 3.000 svazků včetně děl např. J. J. Rousseaua a F. Voltaira. Základ knihovny položil Karel Hugo Mladota (1815 - 1902). Nedaleko odsud můžete navštívit například renesanční zámek Kosova Hora nebo židovský hřbitov také v Kosově Hoře. Ubytování naleznete v Sedlčanech.