Amerika je název pro soustavu dnes již opuštěných jámových vápencových lomů o hloubce až 60 m, některé s hlubokými modrými jezery, jiné propojené důmyslnou soustavou štol, z nichž některé mají až 5 pater, přičemž délka hlavní štoly je 3 km. Nachází se u obce Mořina v Českém krasu, poblíž hradu Karlštejn. Mezi nejznámější a nejvyhledávanější patří Velká Amerika, Malá Amerika, Mexiko a několik větších i menších lomů, které se nachází v lesích. Názvy nejsou původní, ale vzešly z trampského prostředí, kteří si tuto drsnou lokalitu, které se přezdívá český Grand Canyon, velmi oblíbili. Lákala je především průzračná voda ledových jezírek, bílé skály kolem nich, bloudění štolami a nebezpečnost, která zde číhá doslova na každém kroku. Těžba kamene v lokalitě Amerika má dlouhou tradici. Již začátkem 19. století se započalo s těžbou vápence v této lokalitě. S rozvojem stavebnictví a průmyslu po I. sv. válce stoupala po stavebních materiálech poptávka. To si vynutilo rychlejší přísun těženého kameniva. Byla proto zřízena důlní železnice. Spojovala drtičku a nákladiště s tehdejším dnem Velké Ameriky, Mexika, Azurového jezera a Zasypaného lomu. Současně byly raženy štoly. K dopravě kamene se používalo důlních vozíků tažených elektrickou lokomotivou. Počítáme-li, že se do vozíku vejde okolo 1 kubického metru kamene, muselo hlavní štolou projet k vápence téměř 1 milion vozíků. Poslední z nich stojí v okně nad Azurovým jezírkem. Postupem času se rychlost těžby díky mechanizaci zvýšila a nebylo již třeba tolika malých lomů. Začalo se těžit do hloubky a práce se přesunula do Malé Ameriky, Mexika a hlavně Velké Ameriky. S rozvojem automobilní dopravy končí éra důlní železnice na Americe. Těžba se přesouvá výhradně do Velké Ameriky, ve východním konci lomu je vybudován vjezdový tunel. Těžba na lomech Ameriky byla ukončena v 60.letech 20.století.Amerika, ke které se dá snadno dostat autem i autobusem, je známá a populární hned z několika důvodů. Je to významná paleontologická lokalita, nejvýznamnější zimoviště netopýrů ve středních Čechách, místo častého natáčení filmů a pohádek (Limonádový Joe, Malá mořská víla), lokalita s přírodními jeskyněmi, vhodná oblast pro potápění a jedno z prvních nuda míst u nás.

Původně knížecí hrad byl goticky přestavěn ve 14. století a v roce 1468 přešel na pány z Cimburka. Další razantní přestavby se dočkal za kancléře Českého království Jana ze Šelmberka na počátku 16. století. Z té doby pochází novostavba paláce s interiéry osvětlovanými velkými pravoúhlými okny. Roku 1555 hrad zachvátil požár a následně byl znovu přestavěn v renesanční zámek pro Krajíře z Krajku. Za třicetileté války byl hrad obsazen Švédy a byl pobořen. Od počátku 18. století sloužil jako kasárna. K tomu účelu byl v letech 1752-83 přestavěn a zvýšen o jedno patro. V současné době je hrad využíván k muzejním účelům.

Pozdně renesanční zvonice stojí jen kousek od kostela sv. Jakuba Většího. Důvod pro postavení zvonice byl ten, že na počátku 17. století pořídilo město do kostelní věže nový, velký zvon Michal, který vážil přes pět tun. Při zvonění rozechvíval kostelní věž natolik, že byla obava, aby se nezřítila. Zvonice byla postavena v roce 1609 za pouhých 222 dní. Hranolová stavba o půdorysu 10x10 m a výšce 24 m dokonce přežila bez úhony velký požár města v roce 1613. Stěnu zdobí sluneční hodiny a znak města. Ve zvonici se nachází tři zvony, již zmíněný Michal, který je jedním z největších zvonů na Moravě. Dále pak o více jak sto let starší Jakub (1.500 kg), který sem byl rovněž přenesen z kostela sv. Jakuba, pochází z roku 1464. Tím třetím je pak daleko menší zvon Barborka (220 kg), jenž sloužil většinou jako umíráček.

Pohled z Podhoří (Bohnice).