Původ tohoto divadla je spojen se Světovou výstavu v Bruselu Expo 1958, kde režisér Alfréd Radok a scénograf Josef Svoboda uvedli představení s názvem Laterna magika. V polovině sedmdesátých let se Laterna magika stala součástí Národního divadla v Praze. Laterna magika patří mezi takzvané mezinárodně srozumitelné divadlo beze slov.

Konvent augustiniánů poustevníků s kostelem Zvěstování Panny Marie se nachází v obci Zaječov. Klášter je přístupný příležitostně. Augustiniánský klášter nechal v roce 1262 založit Oldřich Zajíc z Valdeka na místě, kde se mu dle legendy zjevila Panna Marie. Stavba klášterního areálu musela postupovat velice rychle, protože již o rok později proběhlo jeho svěcení za přítomnosti pražského biskupa Jana III. z Dražic a téhož dne byla vydána i zakládací listina. Své jméno klášter získal v roce 1327, kdy sem byly převezeny z pražského augustiniánského kostela sv. Tomáše ostatky sv. Dobrotivé (sv. Benigny), které získal Oldřichův pravnuk Oldřich († 1326), kanovník u sv. Víta. Zkáza přišla s husitstvím, během kterého byl konvent několikrát vypleněn. V následujících desetiletích společenství fungovalo jen s velkými obtížemi. S obnovou kostela bylo započato koncem 15. století, kdy se mezi dobrodinci objevuje např. Jan Zajíc z Hasenburgu či Zdeněk Lev z Rožmitálu a na Blatné. Přesto však se řeholní život vzkřísit nepodařilo. Roku 1552 odtud odchází poslední augustinián. Klášter a jeho statky přešly na Zajíce z Valdeka, kteří jej roku 1592 prodali Ladislavu Popelovi z Lobkovic a na Zbiroze. Ten však byl obviněn z velezrady a jeho majetek posléze zkonfiskován královskou komorou. Do 30. let 17. století klášterní areál chátral a  znovu podlehl vyplenění za třicetileté války. O obnovu kostela se zasloužil před polovinou 17. století Jan Kolenec z Kolna. Roku 1650 zažádali augustiniáni u Ferdinanda III. o navrácení konventu, ten však nesouhlasil. Ke změně došlo až za vlády Leopolda I., který roku 1676 klášter obnovil. Restituce se však týkala jen areálu bez vesnic, které kdysi ke klášteru patřily. Během prvních let žili řeholníci v provizorních podmínkách. Jako první začali se stavbou nového kostela (původní se nacházel v místech dnešní sakristie) a posléze v 80. letech 17. století i konventu. Za reforem Josefa II. se klášter dočkal roku 1787 zrušení, které bylo o dva roky později zneplatněno z důvodu řídké farní sítě. Řeholníci zde nakonec působili až do roku 1950, kdy byli z konventu vyhnáni. V následujících letech tu sídlil pomocný technický prapor či depozitář Muzea tělesné výchovy a sportu (do r. 1997). V roce 1990 byl objekt vrácen řádu augustiniánů a je postupně opravován. A. Š.

Židovské osídlení je sice v Písku doloženo již ve 14. století, ale mělo jen jepičí život. Již v roce 1425 byli Židé z města vypovězeni a v následujících staletí se zde usidlovala pouze jednotlivé rodiny. To se změnilo během židovské emancipace v polovině 19. století. Velký příliv židovského obyvatelstva znamenal, že zde na konci 19. století žilo až několik set Židů. Vzrůstající počet židovských obyvatel přinesl potřebu postavení synagogy. Jako místo byla zvolena Soukenická ulice a roku 1872 byla v orientálním slohu s novorománskými prvky synagoga postavena. K bohoslužbám sloužila do druhé světové války, po ní byla jako mnoho jiných využita pro hospodářské účely.  V jejich prostorách našel skladiště Velkoobchod s oděvním zbožím. Pro účely skladu byl hlavní sál rozdělen stropem na dvě patra. V roce 1995 byla synagoga vrácena do vlastnictví Židovské obce v Praze. Proběhla její rekonstrukce a je znovu přístupná veřejnosti.

Kino spolu s divadlem se nschází v palácí Blaník na Václavském náměstí. Kino uvádí běžnou filmvou distribuci.