Petřínská rozhledna patří mezi nejznámější a nejvyhledávanější místa v Praze. Zamíří sem snad každý turista i Pražan. Je také jednou z výrazných dominant Prahy. Historie a stavba Petřínské rozhledny Petřínská rozhledna byla postavena v souvislosti s pořádáním Zemské jubilejní výstavy v Praze v roce 1901. Podnět k její stavbě vzešel z Klubu českých turistů, konkrétně od Viléma Kurze a Vratislava Pasovského, kteří se nechali inspirovat Pařížskou Eiffelovou věží. Petřínská rozhledna je její volnou, pětkrát menší, kopií. V lednu roku 1890 byl projekt prezentován v tisku v článku nazvaném „Rozhledna na Petříně, obrázek z blízké budoucnosti Prahy“. Protagonistům projektu se podařilo získat potřebné finanční prostředky a tak mohli Ing. František Prášil a Ing. Julius Souček vypracovat projekt stavby. Stavební práce byly zahájeny již v březnu 1901 s cílem dokončit stavbu do zahájení Zemské jubilejní výstavy. Již 28. července 1901 byla rozhledna zkolaudována a 20. srpna 1901 slavnostně zpřístupněna veřejnosti. Parametry Petřínské rozhledny. Šedesát metrů vysokou Petřínskou rozhlednu tvoří osmiboká přehradová konstrukce vážící 175 tun. Ramena jsou ukotvena ve vrcholech základového osmiúhelníka s úhlopříčkou 20 metrů. Základy jsou hluboké 11 metrů. Vyhlídková plošina Petřínské rozhledny je ve výšce 55 metrů a vede k ní celkem 299 schodů umístěných v osmibokém tubuse. Na vrchol věže byla umístěna královská koruna, která byla v roce 1953 nahrazena televizním vysílačem. První patro konstrukce je ve výšce 20 metrů a konstruktéři zde umístili krytou vyhlídkovou terasu s ochozem. V přízemí byla vybudována restaurace. Cestu na vrchol umožňoval výtah pro šest osob. Nejprve na plynový a později na elektrický pohon. 1. května 1938 výtah vyhořel. Přesto, že se to stalo za provozu rozhledny, obešel se incident bez zranění. Po zahájení televizního vysílání z Petřínské rozhledny sloužila kabina v prvním patře a tubus výtahu pro potřeby kabelového rozvodu. V roce 1980 byla Petřínská rozhledna z důvodu nevyhovujícího technického stavu pro veřejnost uzavřena. Po nezbytných opravách byla otevřena až u příležitosti stého výročí konání Zemské jubilejní výstavy v roce 1991. V letech 1991 – 2001 prodělala rozhledna generální rekonstrukci. Byl vyměněn tubus, opraveno schodiště, instalován nový výtah, modernizován vyhlídkový ochoz a podobně. Petřínská rozhledna a turistický ruch. Petřínská rozhledna poskytuje svým návštěvníkům nejen z nejkrásnějších pohledů na Prahu. Nejen na blízké okolí, Malou Stranu, Hradčany, Břevnov, Smíchov, Staré Město, Vyšehrad, ale i na periferie města. Za dobré viditelnosti je vidět i jeho široké okolí. Například Říp, Milešovka. Pro svou atraktivnost je Petřínská rozhledna vyhledávaná jak domácími, tak zahraničními turisty. Na Petřínskou rozhlednu se dostaneme jednak nejlépe Petřínskou lanovkou. Ze stanice Újezd, přes stanici Nebozízek do stanice Petřín.

První dochované zmínky o tomto území pocházejí z roku 1197. Z doby, kdy zde byla osada Zadní Ovenec. Původní výraz Oveneč byl odvozen od jména majitele vsi Ovence. Archeologické nálezy však potvrdily pravěké osídlení. V letech 1679 – 1685 si zde Václav Vojtěch ze Šternberka nechal postavit zámeček, který podle řecké mytologie nazval Troja. V 18. století se tento název ujal natolik, že ho převzala celá lokalita. Troja je dnes vedle zmíněného zámečku známá zoologickou zahradou, která zde byla založena v roce 1931. Od roku 1969 je zde také botanická zahrada rozkládající se na ploše 130 ha. K Praze byla Troja připojena v roce v roce 1922. Troja je dnes poklidnou, převážně vilovou čtvrtí, která přitahuje návštěvníky nejen zmíněnými zahradami a zámečkem, ale krásnou přírodou. Je zde také plavební kanál pro kanoe.

Zajímavý až exoticky působící kostel ve zdejší oblasti je kostel Panny Marie, nacházející se na konci obce Dubí při silnici vedoucí na Cínovec. Iniciátorem kostela postaveného roku 1898 ze sbírek věřících byl hrabě Clary, architektem pak P. Bigaglio. Kostel zaujme nejen svoji architekturou ve stylu benátské gotiky, ale také použitým stavebním materiálem, kterým je bílý a červený mramor.Jde o trojlodní baziliku s vyšší hlavní lodí. Hlavní loď má výšku 13,9 m a šířku 7,2 m, boční lodě pak mají výšku 8 m. Celkově je kostel dlouhý 50 m a široký 17,2. Ve věži vysoké 33 m se nacházejí dva zvony. Kostel slouží nejen k bohoslužbám, ale i ke kulturním účelům.

Kostel sv. Petra a Pavla se nachází uprostřed malého hřbitova na mírném návrší zvaném Byšička, nedaleko města Lázně Bělohrad. První zmínky o kostelu na Byšičkách nalezneme v písemných pramenech již z roku 1267. V té době zde stával malý románský kostelík. Obec, která obklopovala návrší, je poprvé v pramenech zmíněna až v roce 1318. Za třicetileté války obec zanikla a jediné, co z ní zbylo, je právě kostel sv. Petra a Pavla. V místních pověstech se uvádí, že se ves propadla do země pro hříšný styl života zdejších obyvatel, zachráněn byl díky modlitbám sv. Petra pouze kostel. První výraznější stavební oprava kostela je doložena v roce 1718 a v roce 1850 je ke gotické lodi přistavěna jednopatrová věž. V té době, v letech 1851 – 1880, žil u kostela poslední z českých poustevníků, Augustýn Hoření, z jehož iniciativy byla podél cesty ke kostelu vybudována křížová cesta. Na konci 20. století byla provedena celková rekonstrukce kostela a opravena byla i křížová cesta. Panorama kostela obklopeného nevelkých hřbitovem bylo inspirací Karlu Jaromíru Erbenovi k napsání básně Svatební košile z cyklu Kytice. Jelikož je vrch Byšička cílem procházek turistů i lázeňských hostů, byla v nedávné době opravena příjezdová komunikace a vystavěno posezení s výhledem do kraje.