Barokní zámek v Buchlovicích byl postaven v 90. letech 17. století poté, co nedaleký hrad Buchlov přestal vyhovovat majiteli panství Janu Dětřichovi z Petřvaldu. Nechal je vystavět pro svou italskou manželku Eleonoru, která byla zvyklá na komfort a teplo jihu a studený hrad Buchlov jí nevyhovoval. Italská vila na východě Moravy Svou architekturou se Buchlovice blíží barokním italským vilám a stavitelem byl asi Carol Fontana. V letech 1710-38 byla postavena protilehlá budova zámku tzv. horní zámek, která sloužila k hospodářským účelům. Po vymření rodu Petřvaldů získali jejich majetek Berchtoldové. Ti se snažili o povznesení kraje, proto zřídili v roce 1805 na zámku vojenskou nemocnici a ze stájí nechali vybudovat manufakturu. Založili také zámecký park a vybudovali nedaleké lázně Leopoldov. Berchtoldové vlastnili zámek až do roku 1945, kdy se stal majitelem stát. Krása baroka Areál zámku tvoří dvě samostatné půlkruhové stavby. Oba dvory dohromady tvoří kulaté nádvoří, jehož středu vévodí kamenná kašna. V interiérech je k vidění 18 historicky zařízených místnosti ve stylu baroka, rokoka a nového baroka, hudební sál a spousta kuriozit. V přízemí zámku je salla terrena s cennou štukovou výzdobou. Francouzská zahrada plynule přechází v anglický park plný vzácných dřevin. Vyzdoben je mnoha sochami a na jeho konci stojí pavilon s výstavou fuchsií. Ve hřbitovní kapli svaté Alžběty z roku 1619 jsou k vidění náhrobní kameny pánů ze Zástřizel ze 16. a 17. století. V areálu se konají různé kulturní akce a je zde také zámecká fonotéka. Tipy na výlet Podívat se můžete na manýristickou kapli sv. Barbory nebo Kamennou studánku nedaleko Buchlovic. Ve Starém Městě najdete Památník Velké Moravy a v Uherském Hradišti kostel sv. Františka Xaverského, františkánský klášter, Starou radnici nebo Slovácké muzeum. Po kraji se rozhlédnete z rozhledny Rovina. U obce Modrá najdete Archeoskanzen Modrá u Velehradu a klášter Velehrad. Ubytovat se můžete v Buchlovicích nebo v Uherském Hradišti.

Hrad jako předchůdce Zámek ve Velkém Meziříčí byl vybudován původně jako hrad před polovinou 13. století. Do konce 14. století drželi Meziříčí pánové z Lomnice, kteří dali městu i svůj znak, sedm bílých orlích per v červeném poli svázaných zlatou stuhou. V druhé polovině 14. století bylo sídlo rozšířeno o křídlo na severní straně, kde můžeme dnes vidět jenom sklepy pod vnitřním nádvořím zámku. Výstavba zámku Na počátku 15. století byl hrad ve vlastnictví pánů z Kravař, kteří zde vybudovali především opevněné předhradí. Dne 11. srpna 1440 se na meziříčském hradě konal sjezd stavů, který měl urovnat nepřátelství mezi některými českými a moravskými šlechtici a nastolit na Moravě zemský mír. Před polovinou 15. století, kdy se majiteli stávají opět pánové z Lomnice, byly upraveny také zámecké interiéry. Přestavba středověkého hradu na pohodlnější zámecké sídlo se uskutečnila v první polovině 16. století. Tuto radikální dlouhodobou přestavbu objektu dokončil Jan z Pernštejna, který v letech 1528 - 1548 Meziříčí také vlastnil. V druhé polovině 16. století byla majitelkou zámku Alenou Meziříčskou z Lomnice upravena vstupní část předzámčí, což dokládají znaky a pamětní nápis s letopočtem 1578 na věžové bráně. Náležitě byly také upraveny interiéry vnitřního zámku, výzdobu prostoru nádvorní lodžie doplnila fresková ornamentální výmalba doplněná o iluzivní edikuly se znaky stavebníků. Barokizace zámku V roce 1676 získali Meziříčí Ugartové pocházející původně ze Španělska, kteří léta bezohledně zvyšovali povinnosti poddaných a vedli četné spory s městem, které skončily teprve v roku 1710. Za dědiců panství Jana a Františka Ferdinanda Ugarte proběhla pronikavá barokizace zámku. V roce 1723 zničil velký požár značnou část města se zámkem, který pak byl v 1etech 1724 — 1730 přestavěn v barokním stylu. Přestavbu sídla započali velkomeziříčští poddaní a dokončil ji v průběhu roku 1733 pražský stavitel Ferdinand Václav Špaček. Přestavbou vzniklo především dnešní vstupní křídlo vnitřního zámku, jehož dominantou se stal trojosý rizalit se střechou vyhnanou do barokní báně s lucernou. Počátkem 20. století bylo znovu vyzděno západní průčelí nad goticko-renesanční lodžií. Byla také snesena barokní báň nad vstupním rizalitem. Zámek tak byl po staletí opravován a přestavován. Od roku 1995 je opět v soukromém vlastnictví rodiny Podstatzkých-Lichtenstein a v jeho prostorách je umístněno muzeum Velké Meziříčí, které je příspěvkovou organizací a členem Asociace muzeí a galerií ČR. Tipy na výlet Ve Velkém Meziříčí dále najdete zachované městské opevnění, novou synagogu nebo radnici. V širším okolí lze navštívit renesanční, barokně přestavěný zámek Budišov, tvrz Pyšel, zatopený Kojatínský lom, tvrz Jinošov, vystoupit na rozhlednu Ocmanice nebo navštívit renesanční zámek Náměšť nad Oslavou.  Ubytování najdete ve Velkém Meziříčí.

Kostel sv. Petra a Pavla je jednou z dominant města Mělníku. Kostel s dlouhým stavebním vývojem byl na počátku románskou trojlodní bazilikou. Chrámové gotické trojlodí vzniklo v 80. letech 15. století. Kolem roku 1520 byla zvýšena hlavní loď a honosný presbytář s podzemní kryptou. Po dalších požárech vznikaly další úpravy. Dnešní podoba chrámu pochází z přestavby v letech 1913-1915 provedené architektem Kamilem Hilbertem. Kostel je trojlodní stavba s převýšenou střední lodí, pětiboce ukončeným presbytářem a obdélnou předsíní při severní boční lodi. Boční lodě i presbytář osvětlují gotická okna s plaménkovými kružbami. Závěr i hlavní loď má klenbu hvězdicovou, předsíň síťovou a boční lodě oddělené od hlavní arkádami jsou sklenuty křížově. Presbytář sklenutý síťovou klenbou s malbami má na svorníku Kristovu tvář. Nachází se zde kamenné sanktuarium. V bočních lodích se nacházejí kamenné náhrobníky. Zajímavé jsou i veřejnosti nepřístupné prostory jako kaple Božího hrobu, první patro věže (pokladnice) či románský interiér věže s bývalou kaplí sv. Jana Nepomuckého. Mobiliář kostela je převážně barokní, hlavní oltář s obrazem od Karla Škréty se sochami světců, boční oltář sv. Ludmily (1673) s obrazem zobrazující sv. Ludmilu učící svého vnuka Václava a také cínová křtitelnice z roku 1578. V kryptě pod presbytářem je veřejnosti přístupná kostnice fungující od 30. let 16. století. Vznikla jelikož nebylo kam již dávat kosti neboť kapacita hřbitova kolem kostela byla omezená. Sloužila až do roku 1775 kdy byl zřízen nový hřbitov při kostele sv. Ludmily. Poté měla být zrušena, ale nakonec byla jen uzavřena a poskytla tak později mnoho studijního materiálu pro antropology. V letech 1915-1919 byla upravena. Dnes zde najdeme ostatky 10-15 tisíc osob, z většiny z nich je složena stěna nazývaná Kalvárie. Při severozápadním rohu stojí 60 m vysoká pozdně gotická věž kostela, která měla svoji románskou předchůdkyni. Současná stavba byla vystavěna v průběhu 80. let 15. století. Původně zakončena gotickou jehlancovou střechou, ale po požáru v roce 1681 dostala raně barokní cibulovitou báň s cibulkami na nárožních vežičkách ochozu. Kromě zvonice sloužila věž i jako strážní. Dnes po náročné rekonstrukci v roce 2006 je její ochoz ve výšce 37 m (177 schodů) přístupný veřejnosti (celoročně). Je odsud výhled nejen na město, ale i Kralupy nad Vltavou, Kladno, České Středohoří, Říp, Ještěd, Vrátenská hora, Bezděz a další. Kostel, věž i kostnice jsou přístupné veřejnosti.

Zalesněný vrch Bezvel (341 m.n.m.) se nachází asi 4 km jihovýchodně od Březovic, na vrch turistické značky nevedou.Na vrchu stojí vodárna a asi 30 m od ní jihozápadním směrem se nachází přírodní památka. Jde o stupňovitou věž tvořenou prokřemenělým pískovcem. Na vrcholku věže je pak skalní mísa a další menší útvary, ty však mohou spatřit jen horolezci. Dříve zde stávaly i další bloky, ale vzaly za své při budování vodárny. Dvě skalky nahoře měly jméno Panna a Baba, třetí pak Čertova stopa. K vrchu se pak váže legenda. Kdysi zde stával hrad a v něm sídlila zlá čarodějnice. Protože se sem lidé báli nikdo ani nevěděl, že zde čarodějnice vězní mladou dívku. Tu spatřil sluha vznešeného rytíře, který sem zabloudil. Ten se o tom svému rytíři zmínil a on se rozhodl, že dívku vysvobodí. Přišel sem přestrojen za čeledína a nechal se najmout jako ovčák. Čarodějnice ho pověřila pasením ovcí na Horce u Plužné, kde musel i přespávat a tak svoji vězeňkyni nemohl spatřit. Jednoho dne, když čarodějnice sbírala bylinky, přece jen se mu podařilo dostat se ke komůrce a nahlédnout do ní. Když spatřil mladou krásnou dívku byl ochoten pro její záchranu obětovat cokoliv. Přivolal Běsa, aby čarodejnici odnesl do pekla a za to byl ochoten obětovat svoji duši. Pekelník se hned zjevil a rytíř podepsal pergamen vlastní krví. Pak se odebral na Horku aby naposledy zahnal ovce a těšil se, že vše dobře dopadne. Chytrá čarodějnice, ale všechny přelstila. Běs si byl svoji převahou natolik jist, že usnul na velikém balvanu a čarodějnice vyřkla nad ním tak silnou kletbu, že Běs zesláb a byl zcela bezmocný. Dupl tak vztekle, že se jeho kopyto otisklo do skály a zmizel do pekla. Čarodějnice se však s tím nespokojila, v kámen proměnila dívku, rytíře i všechny ovce na nedaleké Horce. Kouzlo se nakonec obrátilo i proti ní a na vrchu Bezvel zkameněla i ona sama.