Podle pověsti sahá historie Třeboradic až do 9. století, kdy zde měl být srubový dvorec správce pšovské (mělnické) župy. Měla se tu také narodit a prožít své dětství jeho dcera Ludmila, pozdější manželka českého knížete Bořivoje a pozdější babička sv. Václava. Písemně je ale obec zmiňována až v roce 1167. Roku 1964 se staly Třeboradice součástí Čakovic.

Autobusová zastávka Terminál sever v ulici Aviatická slouží pro dopravu ve směru letiště Ruzyně, Liboc, Vokovice, Veleslavín, Dejvice, Břevnov.Pojmenování je odvozeno od její polohy na letišti Ruzyně.Autobusová zastávka je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží.Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod.Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně!

Jižně od Chotěšova se vypíná Křížový vrch 487 m.n.m. se zříceninou kostela a vyhlídkovou věží. Křížový vrch se připomíná již ve středověku. Roku 1739 zde nachal zhotovit dřevěný kříž místní lesník Jan Václav Ebrle. Následně v letech 1747-1755 tu vznikl z iniciativy chotěšovského probošta P. Krištof Schmiedla menší kostelík. Byla provedena podle vzoru pražského kostela Na Karlově. Stěny chrámu byly vyzdobeny freskami od malíře Julia Luxe a v interiéru se nacházely čtyři oltáře – sv. Jana Křtitele, sv. Jana Evangelisty a sv. Jana Nepomuckého, ten čtvrtý byl zřejmě nejhodnotnější. Byl vyvýšený, vedlo k němu 18 mramorových schodů, ve kterých byly ostatky svatých a po stranách stálo 12 pozlacených andělů. Za Josefa II. v roce 1782 byl kostel zrušen a zřejmě i z velké části zanikl. Jelikož v letech 1859-1862 byl vystavěn již dodnes stojící kostel, tehdy ještě bez věže. Po roce 1890 k němu přibyla Křížová cesta. Roku 1916 vyhořela hájovna a kostel jenž zůstal bez dozoru byl několikrát vykraden. V roce 1923 byl vystavěn hostinec a v roce 1931 vystavěna věž a místo se stalo turisticky vyhledávané. Stavba přečkala druhou světovou válku a ránu mu zasadilo až následující období. Roku 1959 se konala poslední pouť a o osm let později přebírá objekt armáda. Ta zde zůstává až do roku 1995 kdy se místo vrací do církevních rukou. Za tu dobu z kostela zmizelo co zmizet mohlo, zničeny sochy Křížové cesty a místo to bylo velmi opuštěné a zchátralé. V roce 2004 bylo místo převedeno na Mikroregion Radbuza a stavba začala být obnovována. Dnes se opět dá z opravné věže znovu rozhlížet do okolí. Obnovou prochází i kostel, který je opět zastřešen. Přístupné od dubna do října.

Okresní město Jindřichův Hradec je významným centrem východní oblasti jižních Čech. Město se rozkládá v Jindřichohradecké hornatině na toku řeky Nežárky okolo rybníka Vajgar v nadmořské výšce 475 m asi 50 km severovýchodně od Českých Budějovic. Má téměř 22.000 obyvatel a jeho zachované historické středověké jádro je městskou památkou rezervací.Původně tu v 10. století bývalo slovanské hradiště. Na jeho místě založil Jindřich I. z Hradce románsko-gotický hrad, prvně zmiňovaný již roku 1220. Označení Gradec se objevilo prvně v roce 1242. Páni z Hradce byli jednou r rodových větví Vítkovců. Stejně jako ostatní Vítkovci i páni z Hradce používali ve svém erbu pětilistou růži (dodnes je pětilistá zlatá růže nesená dvěma lvy znakem města). Trhová ves, která vznikla u hradu, se rychle rozvíjela a již roku 1293 byla opevněným městem. V 15. století začal být v českém názvu města uváděn přívlastek Jindřichův, právě podle zakladatele hradu. Tehdy bylo k Jindřichovu Hradci připojeno tzv. Nové město vybudované v místě severního předměstí. Vrcholu rozvoje dosáhlo město v 16. století. Hradec se stal centrem rozlehlého panství a procházely jím důležité obchodní cesty spojující Čechy s Rakouskem. Velký rozvoj zaznamenalo soukenictví, rybářství, pivovarnictví a také chov ovcí. Ke gotickým stavbám se přidávaly stavby renesanční a Jindřichův Hradec se stal druhým nejlidnatějším městem celého Království a rozlohou dokonce největším poddanským městem v našich zemích. Předstiženo jinými městy bylo až ve 20. století. Roku 1604 vymřel rod pánů z Hradce po meči a objekt sňatkem získal Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Během druhé poloviny 17. století Hradec pomalu ztrácel své postavení centra a stagnoval. Své majitele změnil opět sňatkem. Stali se jimi Černínové a ti vlastnili zámek až do roku 1945.Nejkrásnější památkou Jindřichova Hradce je stejnojmenný goticko-renesanční zámek, vzniklý přestavbou původního gotického hradu vybudovaného na ostrohu nad Nežárkou u rybníka Vajgar. Z městského opevnění, které v 15. století nahradilo původní hradební systém z druhé poloviny 13. století, se do současnosti dochovaly části hradeb s otevřeným baštami na jižním a východním okraji městského jádra a bašta Solnice. Ze tří městských bran zůstala jen Nežárecká brána. Historické jádro s lichoběžníkovým náměstím, jemuž dominuje sloup Nejsvětější Trojice, oplývá řadou převážně gotických (z konce 14. století), ale i renesančních domů (ze 16. století). Po požáru v roce 1801 byla většina z nich upravena s použitím prvků soudobých slohů. Dalšími důležitými pamětihodnostmi je gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie z doby kolem roku 1370. V jeho blízkosti je bývalá jezuitská kolej, v jejímž jihovýchodním nároží stojí barokní kostel svaté Máří Magdalény z let 1628 - 1632. Proti koleji se nachází bývalý jezuitský seminář, ve kterém dnes sídlí muzeum, jehož nejznámějším exponátem je zřejmě největší lidový mechanický betlém na světě. Výraznou architektonickou dominantou historického jádra je minoritský klášter s raně gotickým klášterním kostelem svatého Jana Křtitele, založeným již kolem roku 1260. Na jihozápadním okraji města u řeky Nežárky je starý židovský hřbitov z doby před rokem 1440.Raritou města je železniční úzkorozchodná trať do Nové Bystřice, dokončená v roce 1897. Je dlouhá 33 km a je dosud v provozu. Jindřichův Hradec byl také prvním městem, kde bylo osvětlení zajištěno elektřinou.