Délka toku: cca 36,2 km. Na území Prahy cca 31,5 kmPovodí: cca 140 km2.Rokytka pramení u Říčan v nadmořské výšce 453 m. Na území Prahy vtéká v Nedvězí, kde protéká přírodní památkou Mýto. Do Vltavy se vlévá v Libni u Libeňského ostrova. Průměrný průtok u ústí je 0,39 m3/s.Rokytka patří mezi velké pražské potoky. Na mnoha místech svého toku je přemostěna. Těsně před ústím, na Elznicově náměstí, dokonce mostem širokým 99,3 m. Protéká řadou rybníků, včetně největšího pražského rybníka, kterým je Počernický rybník a chráněnými územími. Jejíim největším přítokem je Říčanský potok. Do Rokytky také ústí 82 kanalizačních svodů.Slovo rokytka, které dalo jejímu jménu základ je starobylé pojmenování vrby, jež roste podél potoků a řek. První zmínky o Rokytce jsou dochovány již z 11. století. Jmenovala se také Rokytnice.Protéká katastry Nedvězí, Královice, Hájek u Uhříněvsi, Koloděje, Běchovice, Dolní Počernice, Hostavice, Kyje, Hloubítín, Hrdlořezy, Vysočany a Libeň.

Zbytky skalního hradu Svojkov stojí u stejnojmenné osady na Českolipsku v Libereckém kraji. Historie hradu První zmínka o hradu v písemných pramenech se objevuje v přídomku Jaroslava ze Svojkova v roce 1355. Roku 1370 se dále připomíná Ješek ze Svojkova. Jeden z jeho potomků, Jan Kepka z Chlumu, byl jedním z průvodců Mistra Jana Husa na jeho poslední cestě na sněm do Kostnice v roce 1414. Svojkov poté v průběhu let vlastnily rozličné a méně významné rody. Jako poslední Elsnicové, kteří hrad v první pol. 16. století opustili a ponechali osudu. Roku 1590 byl chátrající hrad stržen a jeho dřevěné části spáleny. Mezi dalšími majiteli panství se roku 1632 uvádí i Zdeněk Lev Libštejnský z Kolovrat, po jehož smrti bylo panství na sklonku třicetileté války prodáno rytíři Adamu Františkovi z Knoblochů. Ten si vystavěl pod hradním vrškem barokní zámek a zbytky hradu se od té doby začaly označovat jako Starý Svojkov. V polovině 18. století koupil Svojkovské panství hrabě Josef Maxmilián Kinský, který je definitivně připojil ke Sloupu. Roku 1780 byl hrad romanticky upraven a skalní jádro zpřístupnilo vyhlídkové dřevěné schodiště, kde později vznikl ještě výletní letohrádek. Celý objekt se tak stal součástí romantického zámeckého parku. Po roce 1945 byly dřevěné úpravy zničeny a v zámku byl zřízen domov důchodců. Při rekonstrukci roku 1958 ale zámek zcela vyhořel a byl zbourán. Park přestal být udržován, ale zřícenina je nadále od jihu volně přístupná. Podoba hradu Dnes se z hradu na pahorku v pozdějším zámeckém parku dochovala především výrazná pískovcová skála s vytesanými světničkami, schodištěm a průchodem. Na skále a sousední skalní věži stával původní dvoukřídlý hradní palác, z nějž se však dochovalo pouze zdivo přízemí bočního křídla s malým okénkem. Dovnitř se patrně vstupovalo bránou v těsném sousedství menší skály, do které je vytesaná malá místnost strážnice se třemi okénky. V hlavní, asi 17 metrů vysoké skále jsou ve třech patrech vytesané místnosti, přístupné původně jen z hradního jádra na jihozápadní straně skály. Portály na severovýchodní straně byly zřejmě vyraženy až při romantických úpravách zříceniny v 19. století. V patě skály je vytesaný sklep a další místnost je přímo nad ním v 1. patře.   Tipy na výlet Vydat se můžete do nedalekého romantického skalnatého údolí. Navštívit můžete také skalní hrad Sloup, zámek Sloup nebo lesní divadlo. Výlet si můžete udělat i na zříceninu hradu Pihel, zříceninu hradu Lipý nebo zámek Zákupy. Ubytování najdete v České Lípě.  

Židovský hřbitov se nachází asi 1,5 km jihozápadně od centra města při silnici na Vranín, vlevo kousek za železničním přejezdem. Založen byl v nedávné době v roce 1908 a užíván až do druhé světové války. Na poměrně velké ploše 1422 m2 se dnes nachází jen velmi málo náhrobků (cca 43) pocházející od doby založení do roku 1942. Hřbitov je ohrazen zdí v dobrém stavu a uzamčen. Dochována je obřadní síň i domek hrobníka, který dodnes slouží k obytným účelům.

V místech kde se dnes setkává třída Legií a Nádražní ulice nechal vystavět pelhřimovský purkmistr Jan Eusebius v roce 1658 boží muka. Po několika zázračných uzdravení, dávajících se do souvislosti s obrazem na těchto božích mukách byla v letech 1710-1714 vystavěna kaple Panny Marie Sedmibolestné. V letech 1787-1906 se kolem kaple rozkládal hřbitov. Jako jediná z církevních staveb si téměř zachovala svoji původní podobu. Osmibokou kapli zastřešenou kupolí svírají dvě hranolové věže. Za kaplí se nachází zbytky ambitů vystavěných později v roce 1759. Po stranách oltáře jsou umístěny oratoře, přístupné z věží s bohatě vyřezávanými balkony. Do hlavního oltáře jsou zabudovány původně zde stojící boží muka. Poškozené malby na klenbě kupole zobrazují zemské patrony. Ve zdejší kryptě byli pohřbíváni příslušníci zdejších měšťanů. V areálu zbývajících ambitů se nachází menší lapidárium smírčích křížů a náhrobních kamenů z oblasti pelhřimovska.