Pozůstatky hradu Pajrek (původně německy Bayereck, doslovně přeloženo Bavorský kout) se nacházejí 1,5 jižně od města Nýrsko, z nějž k němu vede zelená turistická značka. Historie hradu Pohraniční hrad založili v polovině 14. století páni z Janovic, jako prvního z nich prameny roku 1356 připomínají Něpra z Pajrku. V těchto končinách často docházelo ke střetům Janovských s jejich bavorskými sousedy a ani hrad Pajrek jich nebyl ušetřen. Roku 1467 pod ním byla svedena bitva mezi bavorským katolickým vojskem a vojskem Jiřího z Poděbrad, které spolu s dalšími šlechtici přivedl k vítezství majitel hradu Racek z Janovic. Bavorům se porážka tuze nezamlouvala a proto roku 1472 vytáhli k hradu Pajrek, jedné z opor české strany, dobyli jej a vypálili. Hrad byl poté několik desetiletí pustý, než jej okolo roku 1512 obnovil Jindřich Kostomlatský z Vřesovic a učinil z něj loupežnické hnízdo. Podruhé byl život hradu ukončen roku 1520, kdy byl Kostomlatský jat a za své skutky odsouzen ke ztrátě hrdla. Roku 1556 se již Pajrek, od roku 1520 neudržovaný, uvádí jako pustý. Dispozice hradu Hrad Pajrek náleží mezi typické představitele hradů donjonového typu. Hlavní obytnou i obrannou částí hradu bývala čtverhranná věž (donjon), jedna z největších v Čechách, která se až do dnešních dnů dochovala do výše tří pater. Do věže se vstupovalo portálkem v úrovni prvního poschodí. Dále hrad tvořila hradba, vymezující u donjonu malé nádvoří, z níž se dochovalo několik střepů, a malá čtverhranná stavba v severovýchodním nároží nádvoří. Z vnějšího opevnění se nic nedochovalo, jen náznaky příkopu. Hrad je volně přístupný. Tipy na výlet Navštívit můžete poutní místo Dobrá Voda nedaleko Pocinovic nebo kapli sv. Bernarda na Medvědím vrchu. U nedalekých Klatov můžete vystoupit na rozhlednu Klatovská hůrka nebo navštívit hrad Klenová. V Klatovech stojí za prohlédnutí Černá věž a Bílá věž, barokní lékárna U bílého jednorožce, městské opevnění nebo dominikánský klášter s kostelem sv. Vavřince. Podívat se můžete také do katakomb města. Zajímavý je také hrad Velhartice, kde sídlil známý Bušek z Velhartic. Ubytování najdete v Nýrsku nebo v Klatovech. M.K.

Věž kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze 6 Nebušicích.

Kynžvart je klasicistní zámek v západních Čechách. Leží jižně od obce Lázně Kynžvart, asi 20 kilometrů jihovýchodně od Chebu. V blízkosti stojí i zřícenina gotického hradu. Zámek v Kynžvartu vstoupil do historie zejména jako sídlo rakouského kancléře Klemense von Metternicha. Historie zámku Na místě dnešního zámku, v údolí pod kynžvartským hradem, byla někdy mezi lety 1585-1597 postavena renesanční tvrz, později přestavěná barokně. Jeho přesná podoba dnes už není známa a nedochovalo se ani žádné dobové vyobrazení zámku. Poblíž byl založen pivovar - první doložené zprávy o něm pocházejí z roku 1606. První majitel, Kryštof Jindřich mladší z Cedvic, se však aktivně zúčastnil stavovského povstání proti císaři Ferdinandovi II. Po bitvě na Bílé hoře bylo jeho kynžvartské panství konfiskováno, v roce 1623 propůjčeno a v roce 1630 definitivně postoupeno pěti bratřím Metternichových, synovcům trevírského kurfiřta. Metternichům pak kynžvartské panství i s ruinami hradu na kopci patřilo až do roku 1945. Sídlo rodu Metternichů Na sklonku 17. století nechali Metternichové chátrající renesanční zámeček přestavět na typický barokní zámek. Ten měl podobu typického venkovského sídla, uzavřený komplex hospodářských budov, s konírnou v celém jižním křídle a reprezentačním velkým sálem nad centrálním průjezdem. V 18. století bydleli majitelé hlavně na svých statcích v Porýní a na Kynžvart zajížděli jen v letních měsících. Během prusko-francouzské války byly porýnské majetky Metternichů zcela zničeny a kynžvartský zámek byl na přelomu 18. a 19. století načas dokonce jediným sídlem tohoto významného rodu. Roku 1818 zdědil majetek princ Klemens von Metternich. Od roku 1809 byl ministrem zahraničí a v letech 1821-1848 kancléřem habsburského domu. V roce 1813 byl povýšen do dědičného knížecího stavu. V jeho režii probíhal Vídeňský kongres (1814-1815), který upravil mezinárodní vztahy soustavou smluv po porážce Napoleona. Kancléř Metternich bydlel převážně ve Vídni. Nákladná klasicistní přestavba Starý barokní kynžvartský zámek už nevyhovoval kancléřovým nárokům na reprezentaci, a tak byl v letech 1821-1839 přestavěn ve stylu vídeňského klasicismu. Vynikající vídeňský architekt Pietro Nobile přitom musel respektovat množství kancléřových návrhů a náročných požadavků. Jako stavební materiál byly použity mimo jiné i kameny z hradu Kynžvart. Okolo zámku byl pod vedením vídeňského zahradníka Riedla vybudován rozsáhlý park s řadou rybníků, mlýnem, okrasnými stromy, sochami a pomníky. Přestavba a rozšíření se dotkly také přilehlého pivovaru a dalších hospodářských budov. Přestavba nebyla nijak levná záležitost a Metternichovi na ní půjčil samotný Salomon Rothschild, nejvýznamnější bankéř té doby. Po rekonstrukci se z Kynžvartu stala venkovská reprezentativní rezidence, s prvky empíru. Na zámku Metternich přijímal významné návštěvy - zavítal sem mj. ruský car Alexandr I., jenž mu darem přivezl semena bolševníku, car Mikuláš I. a J. W. Goethe. Roku 1828 bylo založeno v zámku muzeum, které patří k nejstarším muzeím v Čechách. Na počátku revoluce v březnu 1848 kancléř podal demisi. Tříletý dobrovolný exil trávil v Londýně. Po návratu až do své smrti 11. června 1859 pobýval často na Kynžvartu. Jeho ostatky byly převezeny do rodinné hrobky v kostele sv. Václava v Plasích, kde spočívají dodnes. Metternichům patřil Kynžvart až do roku 1945. Cenné interiéry a zámecká knihovna Ve druhé polovině 20. století zámek chátral. Na lepší časy se začalo blýskat až po částečné rekonstrukci. V polovině 90. let bylo pro veřejnost zpřístupněno všech 25 reprezentačních interiérů. Díky tomu, že Metternich během svého života shromáždil velké množství uměleckých předmětů, mohou dnes návštěvníci obdivovat jejich krásu v četných expozicích. Návštěvníci mohou shlédnout např.: zámecký okruh s pracovnou kancléře Metternicha, kulečníkový sál, zámecké salonky a mumie. V jeho sbírkách jsou historické mince, přírodniny, technické kuriozity i exotické zbraně. V zámku se také nachází jedna z nejvýznamnějších zámeckých knihoven v Česku. Celkem čítá asi 12 000 titulů ve 24 000 svazcích, mezi nimi 230 inkunábulí, což je nejvíce v České republice a vzácný fragment Starého zákona z konce 8. století. Tipy na výlet Vydat se můžete třeba na vrch Dyleň, kde se dnes nachází bývalá radarová věž. Nedaleko od města Lázně Kynžvart najdete zříceninu hradu Kynžvart nebo přírodní památku Kynžvartský kámen. Za návštěvu stojí také melebný skanzen Doubrava nebo Mariánské Lázně. V Dolním Žandově najdete židovský hřbitov Boršengrýn. V obci Vysoká je k vidění zřícenina kostela Narození sv. Jana Křtitele. Zajímavým místem, které stojí za návštěvu, je také oblast rašelinišť na Kladské. Ubytování najdete v Lázních Kynžvart nebo v Mariánských Lázních.

Malebné jihočeské okresní město Písek leží na úpatí Píseckých hor na řece Otavě v nadmořské výšce 398 m asi 45 km severozápadně od Českých Budějovic. Město je významným kulturním, administrativním, dopravním a turistickým centrem oblasti. Po Českých Budějovicích a Táboře je to třetí největší město jižních Čech. Město s necelými 30.000 obyvateli má velmi bohatou historii.Historie města sahá do raného středověku, zhruba do poloviny 13. století, kdy vzniklo jako osada u rýžovišť zlatého písku na levém břehu Otavy. Odtud také pochází jeho jméno. Později zde bývala trhová ves s královským dvorem. V roce 1254 tu založil Přemysl Otakar II. královské město. Za jeho vlády Písek nabyl na velikosti i na významu. Město nebylo založeno jen pro těžbu zlata. Mělo zároveň ochraňovat Zlatou stezku, která v těchto místech překračovala řeku Otavu, a také být základnou královské moci v kraji. Nad brodem přes Otavu byl vybudován hrad, byl založen klášter, postaven děkanský kostel a kamenný most se sedmi oblouky, druhý nejstarší ve střední Evropě, který slouží dodnes. Koncem 13. století zde vznikla mincovna, později přestěhovaná do Kutné Hory.Od roku 1308 byl Písek svobodným královským městem a v polovině 14. století byl povýšen na sídlo Prácheňského kraje. Písek zůstal v oblibě panovníků i po vymření Přemyslovců, často zde pobýval Karel IV. i Václav IV. Město po celou svou dobu zůstalo majetkem koruny, ale jeho význam začal potupně upadat. Za husitství bylo vypleněno a počátek třicetileté války znamenal pro Písek katastrofu. Město bylo třikrát dobýváno a pokaždé dobyto, naposledy 30. září 1620, kdy ho císařští vojáci zcela zničili a obyvatelstvo z velké části zahynulo. Od 19. století město zcela mění svou tvář - vystupuje z hradeb, na předměstích vyrůstají celé ulice nájemních domů, na radnici vítězí čeština, vznikají kulturní instituce a spolky a Písek je nazýván městem škol a studentů. Po staletí bylo město Písek držitelem největšího městského panství v Čechách, zejména lesů.Písek má rozlehlé náměstí západní část, k níž přiléhal hrad, a východní část, která sloužila jako tržiště. Dodnes se dochovaly zbytky městského opevnění, které v 19. století zaniklo - pozůstatky známé Putimské brány, část hradeb při Otavě a věž Baba.Písecký hrad, založený spolu s městem, je významnou památkou začínajícího českého gotického stavitelství. Kromě již zmíněného mostu je dominantou města děkanský kostel Narození Panny Marie, který byl založen současně s městem. Na náměstí stojí barokní radnice z 18.století a mariánský sloup. V hradu je umístěno Prácheňské muzeum s bohatými sbírkami mineralogickými a archeologickými a s expozicemi o historii města a těžbě zlata na Písecku. Město má velice bohatou kulturní historii a na jeho četných školách, jejichž počet je pro město jeho velikosti, nezvykle vysoký studovala řada osobností. Za všechny jmenujme básníka Antonína Sovu, spisovatele Fráňu Šrámka nebo malíře Mikoláše Alše.