Na vrchu Špičák nedaleko města Česká Lípa byla 10.5.1885 otevřena nová cihlová rozhledna. Celkem 14 metrů vysoká rozhledna z několika tisíc litoměřických cihel byla postavena za 5.000 zlatých Severočeským exkursním klubem. Návštěva rozhledny byla tak hojná, že byla při ní vybudována restaurace. Ta natolik prosperovala že byla v létě doplňována o verandu. Za druhé světové války se stala rozhledna protileteckou hláskou. Už dva roky po otevření rozhledny se ji pokoušel zničit neznámý žhář, stejně tak se o ni pokoušelo počasí, přesto však byla rozhledna vždy uvedena spolkem zpět do původního stavu. To co nedokonal žhář ani počasí, málem dokonal komunistický režim. Po roce 1945 se totiž na rozhlednu jaksi pozapomělo a objekt začal chátrat. V roce 1997 ji sice zakoupila společnost Real Invest a za 5 milonů korun ji opravila, ovšem ne pro turisty. Rozhledna se stala telekomunikačním uzlem a po jejím obvodu byla doslova osázena různými vysílači. Ačkoliv zpočátku byla alespoň několikrát do roka zpřístupněna veřejnosti, v poslední době se tak neděje.

Hrad Štramberk, nazýván také Strallenberg či Trúba, má nejasný původ. Jeho vznik je opředen pověstmi a tajemstvím. Jedna z nich praví, že štramberský hrad náležel snad koncem 13. století řádu templářů, druhá, že měl původně stát na protějším vrchu Kotouči, stavbu však překazili trpaslíci z jeskyně Čertova díra. Historie hradu Nejnovější práce považují za stavitele hradu šlechtický rod Benešoviců, resp. olomoucká přemyslovská knížata po roce 1200. Ve 13. století byl hrad majetkem duchovního a rytířského řádu templářů. Po zrušení řádu v r. 1312 byl hrad v držení českého krále Jana Lucemburského a v l. 1333 – 1346 moravského markraběte Karla, pozdějšího českého krále Karla IV. Od r. 1350 (1359 jako castrum Strallenberg) byl 25 let majetkem zakladatele města, moravského markraběte Jana Jindřicha, od r. 1375 pak jeho syna, markraběte Jošta Lucemburského. Nejvýznamnějším majitelem hradu po r. 1380 byla moravsko-slezská větev rodu Benešoviců - páni z Kravař. Z nich nejvýznamnějším byl Lacek, zemský hejtman moravský a dlouholetý ochránce Jana Husa. Po jeho smrti měnil Štramberk často majitele. Rychlý úpadek nastal po roce 1523, kdy hrad přestal být sídlem vrchnosti. Roku 1553 jej koupilo město Nový Jičín, které však pro účast na stavovském povstání ztratilo své postavení a Štramberk připadl jezuitské koleji v Olomouci. Po zrušení jezuitského řádu bylo panství proměněno v nadační velkostatek. Na hradě se ubytoval správce a malá posádka. V roce 1783 se přední část hradu zřítila a zdivo bylo rozebráno na stavební materiál. Zůstala jen věž a zbytky zdí paláce. Podoba hradu Hrad náleží k typu bergfritových hradů s obdélníkovým půdorysem a hlavní věží na východní straně. Válcová věž s vlastním opevněním střežila příjezd po jižním svahu Bílého vrchu. Hradní areál byl poměrně rozsáhlý. Obsahoval kromě fortifikací dva větší obytné objekty. Dvoupatrový palác navazoval na opevnění válcové věže, jednopatrový stával v místech dnešní turistické chaty. Vnější hlavní zeď doplňovaly dvě nárožní věže a vstupní brána; na jižní straně směrem k městu se dochovaly jen její nepatrné zbytky. V letech 1901-1903 byla válcová věž, 40 metrů vysoká, zastřešena a upravena na rozhlednu dle návrhu významného pražského architekta Kamila Hilberta. Vnější hradby byly místy dozděny a postaveny dvě hradní brány. V opevnění je vsazena bronzová pamětní deska MUDr. Adolfa Hrstky (1864-1931, štramberský starosta a lékař, neúnavný propagátor města) od akad. sochaře Františka Juráně. Gotická věž hradu s areálem a přilehlými úseky opevnění, pro niž se ujal název Trúba (lidově Kulatina), tvoří výraznou dominantu města, které je od roku 1994 jejím majitelem. Tipy na výlet Ve Štramberku dále najdete památky lidové architektury nebo jeskyni Šipka. U nedaleké Kopřivnice najdete zříceninu hradu Šostýn, přírodní vápencový útvar Váňův kámen nebo rozhlednu Bílá Hora. K návětěvě doporučujeme i Regionální muzeum v Kopřivnici, o.p.s. – Technické muzeum Tatra, hrad Hukvaldy nebo zámek Kunín. Ubytovat se můžete přímo ve Štramberku nebo v Kopřivnici.

Zbytky kdysi velkolepé technické stavby dnes najdeme asi 3 km jihovýchodně od Ivančice při silnici Ivančice – Moravské Bránice. Most byl vybudován přes údolí řeky Jihlavy na železniční trati Střelice – Hrušovany nad Jeviškou a dále pak na Znojmo, v letech 1868-1870. Budování této tratě bylo vůbec náročné a na úseku Moravské Bránice – Silůvky bylo dokonce poprvé použito dynamitu při odstřelu skály, což uspořilo hodně nákladů. Most zhotovily francouzské železárny a strojírny F.Cail et Compagnie. Most o délce 265 m spočíval na 5 pilířích, rozdělený tak na 6 polí o 60 m a na každé straně na vysokých zděných podpěrách se spárovaným kamenným obkladem. Nejvyšší výška mostu dosahovala 42,7 m. Pět železných příhradových pilířů ve tvaru komolého jehlanu spočívaly na kamenných patkách. Most přišel C.k. soukromou rakousko-uherskou státní železniční společnost na 702.000 zlatých. Celkem se spotřebovalo na 1.273.709 svářkového železa a 296.364 kg litiny. V roce 1876 se objevily na mostě poruchy v konstrukci a bylo rozhodnuto vyměnit pilíře. To bylo provedeno za provozu (pouze se drobnými výlukami a sníženou rychlostí vlaků), kdy byly do starých pilířů vestavěny nové. Ty pak také zároveň posloužily jako lešení při demontáži starých pilířů. Most pak sloužil až do 70. let 20. století v takřka nezměněném stavu. V roce 1955 se objevily první úvahy o rekonstrukci mostu. Nakonec vše vedlo pouze k zakonzervování stavby jako památky. V roce 1978 tak byl vystavěn jen o pár metrů dále nový železniční most. Původní most však i jako historická technická památka chátral v důsledku nezájmu. V roce 1991 tak byla demontována část mostu. Jednalo se o první pilíř a jedno pole na Hrušovanské straně. V roce 1997 byla podepsána smlouva o prodeji kovové konstrukce mezi Českými dráhami a městem Ivančice. Ty pak dále rozhodly další demontáži mostu. V roce 1999 tak byly demontovány další 3 pilíře a necelé tři pole s mostovkou. Později pak ještě na stojícím zbytku pražce a kolejnice. V roce 2000 byla vyhlášena nová památková ochrana na zbytek mostu. Do dnešní doby se tak dochovalo jen torzo z celého mostu. Jeden pilíř, jedno celé pole a část druhého pole, opěra na Střelické straně, to vše v majetku města Ivančice. Kromě toho se pak dochovaly kamenné patky pilířů (v majetku ČD), většina z nich je však už dnes hodně zarostlá.

Václavské náměstí - centrum Prahy. Václavské náměstí je nejvýznamnějším pražským náměstím a je považováno za její centrum. Je 750 m dlouhé a 60 m široké. Historie Václavského náměstí. Náměstí vzniklo již při založení Nového Města (1348) jako jeho centrum. Již v minulosti bylo využíváno pro obchodování s koňmi a dalšími komoditami. Dnešními dominantami náměstí, které je považováno i za symbol české státnosti, jsou především budova Národního muzea a sousoší sv. Václava a dalších patronů České země. Sv. Ludmily, sv. Anežky, sv. Prokopa a sv. Vojtěcha. V roce 1918 zde byla vyhlášená samostatnost Československa. Původní název Koňský trh byl nahrazen současným názvem v roce 1848 na návrh Karla Havlíčka Borovského. Na počest schůze ve Svatováclavských lázních a na počest sv. Václava, patrona České země. Původně, od roku 1680, zde stávala jezdecká socha sv. Václava od Jana Jiřího Bendla. Současná socha sv. Václava od Josefa Václava Myslbeka sem byla umístěna v roce 1913. Bendlova socha byla přemístěna na Vyšehrad do Štulcových sadů. Václavské náměstí je jedním z nejnavštěvovanějších míst Prahy. Je obklopeno řadou historických domů. Ve střední části ho protíná tramvajová trať. Dopravní spojení je zajištěno i metrem.