Římskokatolický kostel Navštívení Panny Marie se nachází v horní části Náměstí Míru. Původně gotický kostel vznikl kolem roku 1250. V roce 1421 se do města přestěhovala litomyšlská biskupská kapitula a kostel se tak stal klášterním. Premonstrátský řád zde založil i špitál, který stával poblíž kostela a byl s ním spojen podzemní chodbou. Kostel byl během 15. a 16. století několikrát upravován. V roce 1781 postihl město rozsáhlý požár, který vážně poničil i stavbu kostela, proto bylo rozhodnuto o zásadní přestavbě. Ta kostelu vtiskla dnešní pozdně barokní podobu. Přestavbu řídil litomyšlský stavitel Matěj Rosa. Tehdy byla prodloužena chrámová loď, z jižní strany byl připojen přístavek a nově byl vybaven i interiér. Obrazová výzdoba oltářů pochází od Georga Tönnigera a Huberta Maurera. Člen vídeňské malířské akademie Hubert Mauer je autorem obrazu Navštívení Panny Marie nad hlavním oltářem. Obrazy postranních oltářů maloval pod dohledem Huberta Mauera Georg Tönninger. Brněnští umělci Andreas Schweigel, Johann Beil a Anton Joch vytvořili sochy sv. Petra a Pavla po stranách  hlavního oltáře a andělů, kazatelnu, křtitelnici s baldachýnem a varhanní skříň. Varhany sami pochází od mistra Johanna Staudingera z roku 1798. Po vysvěcení v roce 1804 se kostel stal farním. Poslední komplexní rekonstrukce probíhala v letech 1993-1994. Kostelní věž slouží jako vyhlídková, o její prohlídku lze požádat v informačním centru na Náměstí Míru či v Městském muzeu a galerii.

Dnes již bývalý větrný mlýn stojící na okraji obce Poruba byl postaven v roce 1853. Cihlová stavba je 11 metrů vysoká, v průměru má 7,7 metrů a tloušťka zdi se pohybuje okolo jednoho metru. V roce 1942 získává mlýn Alois Steiner, který zde bydlel i se svoji rodinou. Pohodlné to zrovna nebylo, přízemí kde bydleli má jen zhruba 27 m a to včetně předsíňky a schodiště do patra. V té době mlýn ještě stále fungoval a pro případ bezvětří byl k dispozici elektromotor. Jelikož Steinerovi se hlásili k německé národnosti byl jim mlýn po válce v roce 1945 zkonfiskován, stejně jako veškerý další majetek a následovalo vystěhování do německa. Koncem roku 1946 je provoz mlýna ukončen. Na počátku 50. let je provedena dokumentace a doporučena rekonstrukce stavby. K té však nedošlo, naopak zemědělské družstvo zastavělo plochu kolem mlýna zemědělskými objekty. Mlýn stále chátral, zatékalo do něj a propadly se podlahy. Dokonce měl být zbourán, což se místním podařilo zabránit. V 90. letech 20. století se objektu ujal OÚ Hustopeče nad Bečvou, na rekonstrukci však mlýn stále čeká. Byla pouze stržena blízká skladová budova a opravena střecha. Snad se časem podaří více. Mlýn stojí na soukromém pozemku, interiér je nepřístupný a přístup k němu je také zakázán. Uvnitř se nachází torzo původního mlecího mechanismu.

Vodňanský židovský hřbitov je situovaný asi 800 m jihozápadně od centra osady Pražák, jinak cca 3 km jihozápadně od centra Vodňan. Z osady Pražák k němu vede červená značená cesta. Zakladatelem a majitelem byla židovská náboženská obec ve Vodňanech, která pro něj zakoupila v listopadu 1839 pozemek od městské obce. Hřbitov sloužil k pohřbům z Vodňan a okolí až do dubna 1942. V té době byli vodňanští židé deportováni do Českých Budějovic a později do Terezína, kde z nich naprostá většina zahynula. Po roce 1945 patřil hřbitov židovské náboženské obci v Plzni, nyní je ve vlastnictví židovské obce v Praze. V letech 1992-1998 prošel hřbitov opravou. Dnes se na ploše 1695 m2 nachází okolo 150 náhrobků převážně klasicistního a moderního typu. Z márnice zůstalo zachováno jen obvodové zdivo. Hřbitov je veřejnosti volně přístupný.

Ruiny kostela sv. Anny patřící bývalé vsi Pořejov se nacházejí na kopci nad bývalou obcí ve výšce 712 m.n.m. Na místě kostela stávala kaple o níž je zmínka z roku 1658. O dva roky později na popud majitelky Veroniky Kateřiny Alsterlové dochází k rozšíření na barokní kostelík. V roce 1673 je kostel dále rozšířen. V roce 1786 je sice odsvěcen, ale již na počátku 19. století je jeho funkce opět obnovena a slouží věřícím až do konce druhé světové války. S odchodem místního obyvatelstva, ale difinitivně ztrácí svoji funkci a začíná chátrat. Ani po pádu komunistického režimu za kterého měla svého času ve věžičce stanoviště pohraniční stráž,  se neblýská na lepší časy a ruiny stále více chátrají, tak to alespoň dokládají fotografie pořízené s odstupem pouhých několika roků. Kolem kostela se rozkládal hřbitov, do jehož zdi bylo v roce 1933 zasazeno 14 vzácných bronzových plastik křížové cesty, které si získaly uznání i na výstavě ve Vídni. Každá z desek měla rozměry 40 x 40 cm. Dnes už je zde nenajdeme, zůstaly po nich jen dva prázdné kamenné rámy. Cenná část mobiliáře kostela se nachází v Tachovském muzeu. Jde o sochy Krista a 12 apoštolů.