První opevnění města Jihlavy vzniklo již při založení města. Město mělo velký hospodářský i vojenský význam. Během 14. století prošlo opevnění změnami, hradby byly zesíleny hranolovými či polokruhovými věžemi v hradebním pásu se nacházelo pět bran. V husitském období došlo k dalšímu následnému zdokonalení. Město bylo velmi dobře opevněno, ve válečné době se sem uchylovali lidé z blízkého okolí a svůj majetek sem dávaly i významné instituce, například mniši ze sedleckého kláštera a před husity i mniši kláštera želivského. Středověké opevnění dlouhé pět kilometrů tvořila 6 m vysoká vnitřní zeď, před ní parkán s parkánovou zdí a až 7 m hluboký příkop. Hradby byly zesílené hranolovými, válcovými a polovičními věžemi. Prakánový pás pak doplňovaly bašty. V 16. století se začalo s budováním zemního bastionového opevnění před původním středověkým. To vyvrcholilo na konci 16. a v průběhu 17. století. Roku 1645 se Jihlavy zmocnily Švédové. Po jejich zdokonalení opevnění dokonce tvrdili, že jejich opevnění je nepřekonatelné. Vývoj následujících událostí nabral jiný spád. Během třicetileté války bylo město v podstatě zredukováno na město za hradbami. Rozsáhlé a mohutné opevnění se pro město stalo údržbově a vývojově neúnosným. Na konci 17. století a během první poloviny 18. století začalo opevnění chátrat, hradby se rozpadaly a příkop zanášel. V roce 1755 byla Jihlava jako pevnost formálně zrušena. Na konci 18. století započaly likvidační práce. Bourány zemní náspy, zavezen příkop u bran, taktéž samotné brány a jejich předbraní. Ve druhé polovině 19. století v souvislosti s výstavbou některých komunikací byly na několika místech prolomeny hradby. V dalším století ubourány celé úseky hradeb. Tomu co nakonec zbylo se začalo věnovat pozornost až v roce 1950, tehdy byla Jihlava prohlášena za památkovou rezervaci. Do dnešní doby se dochovala zhruba 2/3 hradeb, nejvíce jižní polovina a pak část mezi Palackého a Husovou ulicí. V této časti se také nachází parkově upravený veřejnosti přístupný parkán. V menší míře v ulici Věžní je to hradební příkop a jen ve zbytcích vnější val. V Divadelní uličce můžeme vidět malebnou baštu vnitřně přestavěnou na obytný dům. Z pěti bran se dochovala jediná brána Matky Boží. Na hradebním úseku mezi ulicemi Benešova a Husova byl do jedné ze zbytků věže v hradebním pásu vložena železná konstrukce nepřevyšující výšku hradby, slouží jako malá volně přístupná rozhledna.

Městská policie Praha Slivenec.

Působivá vila stojí v ulici U Kamenné vily č. 144. Jednopatrový objekt byl postaven pro hradeckého biskupa J. Doubravy v letech 1913-1923, proto se vila nazývá také Doubravova. Známější pro místní je pak Kamenná vila a to podle její fasády, kterou tvoří neomítnutý kámen. Doplněna je pak ještě plastickou výzdobou s náboženskou tématikou (Miloslav Baše). Autorem stavby je Bóža Dvořák.

Kostel v historizujícím novobyzantském stylu byl postaven v letech 1844-48. Bazilika ortogonálního půdysu vznikl na místě kde stávala od roku 1820 zděná kaple Narození Panny Marie. Objekt má půdorys osmiúhelníku, v západní části nad předsíní se tyčí dvě hranolové vížky se zvonicemi. Do kostela vede 33 schodů, které připomínají dovršený věk Krista. Uvnitř kostela se nacházejí reliéfy Panny Marie mezi dvěma anděly, Klanění Tří králů a Madony mezi sv. Lukášem a králem Davidem. Mezi zařízením kostela vyniká hlavní oltřář Panny Marie, jehož oltářní obraz vytvořil baron Carl von Hampel z Vídně. Křtitelnici s plastikami čtyř evangelistů zhotovil Josef Max. Postranní oltáře jsou zasvěceny sv. Norbertu a sv. Janu Nepomuckému. Současné varhany mají na 2.800 píšťal.