Nedaleko obce Milínov se v lesích nachází zřícenina hradu Lopata. Lopata je typickým zástupcem hradů, kterých majitelé patřili ve své době k obávaným loupeživým rytířům. Zřícenina si ještě dnes uchovává osobité romantické kouzlo. Historie hradu Lopatská skála byla pro svou výhodnou polohu osídlena již v dávné minulosti, zhruba okolo roku 3000 př. Kr. Hrad Lopata byl založen ve 40. letech 14. století pány z Litic. Jméno hradu postaveného na buližníkovém suku vzniklo pravděpodobně podle tvaru hradní skály a poprvé se v pramenech zmiňuje roku 1377, kdy se majitel hradu Heřman píše z Lopaty. V prosinci 1397 byla Lopata obležena královským hejtmanem Prokopem. Král Václav IV. daroval hrad roku 1401 Maršíkovi z Hrádku jako vděk za pomoc. Po smrti Maršíka byl pánem na Lopatě starší ze synů Jan, který však brzy zemřel. Vládu nad hradem a panstvím po něm převzal bratr Habart, zvaný Lopata z Hrádku. Habart nejen že dál bojoval proti kališníkům, ale s pomocníky loupil a plenil v širokém hradním okolí. Proto husitští vůdci přitáhli 27. října 1432 k Lopatě a začali hrad dobývat za pomoci dělostřelby. Pevný hrad byl ale úspěšně hájen. Obléhání Lopaty se protáhlo až do února 1433, kdy strádající obránci sami hrad v noci zapálili a pokusili se o útěk. Téměř 40 jich bylo pochytáno, ovšem Habartovi se podařilo uniknout a zmizet. Usídlil se v Jižních Čechách a loupil z hradu Husi. Vítězové po ovládnutí Lopaty hrad zbořili, aby se opět nemohl stát opěrným bodem katolíků. Vyhořelý hrad už nebyl pak nikdy obnoven. V písemných pramenech se uvádí ještě v letech 1457 a 1539, již  jako pustý. Podoba hradu Počátkem 80. let 19. století pověřil hrabě Arnošt František z Valdštejna F.X.France, aby začal s výzkumem hradu Lopaty. Při odklizování suti bylo nalezeno mnoho předmětů z období existence hradu. Nejvzácnější nález pochází z přikopu pod hradem, kde byly vykopány zbytky impozantního gotického portálu, který byl s doplněnými kusy znovu postaven na jeho bývalém místě v roce 1888. Portál, v současné době již zbořený, byl vysoký 4 m a šířka ostění činila 180 cm. Hluboko v sutinách zdiva byl objeven neobvyklý keramický pohár, jehož kalich byl vyzdoben čtyřmi reliéfními obličeji. Při výzkumu hradního prostoru byl získán rozsáhlý nálezový materiál. Výzkum měl také významný přínos pro poznání hradního schématu a objasnil jeho někdejší architektonickou podobu. Dole pod hradem jsou patrné ještě další středověké hradby. Jedná se většinou o pozůstatky palebných pozic z doby dobývání hradu. K hospodářství hradu patřila také ještě dnes patrná hráz malého rybníčka. Hrad Lopata byl přes svoji malou rozlohu, velmi dobře zabezpečen a zřejmě nákladně zařízen. Nálezy výtvarně náročně pojatých dlaždic a úlomků oken dokládají, že palác byl na své poměry luxusně zařízenou stavbou, která převyšovala standard běžného šlechtického hradu své doby. Tipy na výlet Kromě samotného města Plzeň můžete v okolí navštívit také kostel sv. Prokopa ve Štěnovicích, kamenný most Dobřany, rotundu sv. Petra ve Starém Plzenci nebo vystoupit na rozhlednu Sylvánský vrch. Za návštěvu stojí i klasicistní zámek Kozel nebo zřícenina hradu Radyně. Nedaleko je i zřícenina hradu Litice. Výběr ubytování najdete jistě v Plzni.

Žalý, zalesněný vrch mezi Beneckem a Vrchlabím, je znám především jako středisko zimních sportů. Na jeho svazích se nachází Ski Areál Herlíkovice. Kopec má vrcholy vlastně dva – severní Zadní Žalý (1036 m) a jižní Přední Žalý (1019 m). A právě na nižším vrcholu stojí kamenná, 18 metrů vysoká, rozhledna. Má svou atmosféru a historii, která na Vás dýchá od prvního do posledního schodu jejího točitého schodiště.     Není to ovšem první vyhlídková stavba na kopci Žalý. Ta první zde byla zbudována pravděpodobně již v roce 1836. Byla to jednoduchá dřevěná konstrukce. Okolní stromy ji brzy přerostly, a proto se roku 1888 rozhodl na jejím místě vybudovat německý Krkonošský spolek 15 metrů vysokou, železnou rozhlednu. Nikdy však kvůli technickým závadám nebyla zpřístupněna a němečtí turisté věž po roce rozebrali. Vedle věže nechal postavit hrabě Jan Harrach, majitel zdejšího panství a velký podporovatel české turistiky, restauraci s dřevěnou verandou. Roku 1890 zde byla přistavěna dřevěná restaurace s verandou. Sloužila do roku 1900, kdy vyhořela. V obnovené podobě fungovala do roku 1943, kdy zanikla. Hrabě se po přímluvě jilemnické odboru KČT ujal i myšlenky postavit na Žalém novou rozhlednu. To je již ta dnešní kamenná. Celou stavbu financoval, dal jí název Rozhledna Františka Josefa a slavnostně ji otevřel 7. září 1892. V 90. letech prošla rozhledna drobnou rekonstrukcí a v roce 1999 se na jihozápadním rohu objevily první antény, které bohužel trochu kazily vzhled.Osmnáct metrů vysoká stavba nabízí jeden z nejkrásnějších panoramatických rozhledů v Krkonoších.  Máte-li štěstí na počasí, v dáli uvidíte charakteristickou siluetu Ještědu, na severu Medvědín, Špindlerův mlýn, trochu západněji pak Kotel. Na severovýchodě se rozprostírá Luční hora a samozřejmě Sněžka. Čistě východním směrem můžete vidět Strážné. Výhled do vnitrozemí zase nabízí siluety Ještědu, Bezdězu, Ralska, Trosek i Zvičiny. Abyste si tuto krásu mohly patřičně vychutnat, stačí maličkost. Vystoupat po jejích 92 schodech. Je otevřena denně od 10 do 16 hodin.

Velkopřevorské náměstí leží mezi lávkou na ostrov Kampu, Hroznovou ulicí a Lázeňskou ulicí. Historie této lokality sahá až před vznik Malé Strany. Do doby, kdy se zde ležela osada nazývaná Trávník. Název náměstí je odvozen od názvu Velkopřevorského paláce(čp. 485/4), sídla hlavy maltézského řádu v Čechách, vybudovaného v letech 1726 – 1731 z podnětu velkopřevora Gudunkera z Ditrichštejna. Vybudoval ho Bartolomeo Scotti. Velkopřevorské náměstí je dnes tichým zákoutím Prahy. Krom paláců a Velkopřevorského mlýna je jeho atrakcí i zeď Johna Lenníma, která přitahuje nejen jeho příznivce a zamilované, ale i řadu turistů.

Všerubský židovský hřbitov se nachází (1 km sv. od centra obce) při malé zalesněné roklině, kterou protéká bezejmenný potůček. Kousek jižně od silnice spojující obec Zahrádky se silnicí č. 205. Hřbitov založený okolo roku 1700 byl několikrát rozšiřován až do dnešní plochy 2.797 m2. Do dnešní doby se dochovalo několik desítek náhrobků, různě roztoušených téměř po celé ploše hřbitova. Jejich staří se pohybuje od první poloviny 18. století do počátku druhé světové války. Hřbitov ohrazuje dnes nízká kamenná zeď místy narušená. Přístup je volný. Nejpříhodnější parkování je buď na okraji silnice při zalesněné rokli (vede zde malá polní cesta kolem bývalé lesní školky) nebo o cca 50 m dál v blízkosti nájezdu ze silnice na pole a pěšmo se vrátit zpět k roklině.