Ústředním bodem ještě neopevněného města byl již od počátku kostel Panny Marie. Vznikl na vyvýšeném místě pravděpodobně již se vznikem města. Kostel byl městskou dominantou a to nejen stavební, ale už od svého vzniku byl farním kostelem nejen pro město, ale i široké okolí. Při požáru v srpnu 1706 sice zasažen nebyl, přesto jeho starší podoba není známa. V první polovině 18. století stále rostoucímu zájmu již nepostačoval a pravděpodobně i jeho stavební stav nebyl příliš dobrý. Proto jej nechal patron kostela řád křížovníků s červenou hvězdou zbourat a na jeho místě vybudovat v letech 1721-27 nový barokní kostel. Stavbu řídil tepelský stavitel Jan Volfgang Braunbock, autor kostel znám není. Vystavěn byl jednolodní kostel s polygonálním presbytářem a dvojicí postranních věží. Z mobliáře starého kostela moc použito nebylo, mezi nimi vyniká plastika Madony z konce 15. století. V jižní zdi kostela najdeme kámen s letopočtem 1543, pochází ze starého kostela a zřejmě upomínal obnovu staršího kostela v době stavebního ruchu za doby Šliků. Na severní straně kostela byla při rekonstrukci v roce 2005 nalezena malba oltářní architektury s postavami světců sv. Víta a sv. Diviše Pařížského a ústředním obrazem s biblickými výjevy. Ústřední motiv na oltářním obraze znázorňuje zázrak nebo přímluvu sv. Barbory. Freska je signována malířem Dollhopfem v roce 1727. Její výjmečnost je v tom, že malba je kompletní včetně oltářní architektury a 13 postav světců a patronů. Vedle kostel stojí budova fary. Postavena byla zřejmě také v době výstavby kostela. I když byla v roce 1878 přestavěna v neogotickém slohu, zůstala nadále v podstatě barokní. Kromě fary se ještě u kostela nachází kaple Olivetské hory.

Židovský hřbitov v Luži se rozkládá kilometr na severovýchod města. Na tomto místě bylo původně popravčí místo. To že židovské hřbitovy stojí často na nedůstojných místech je důsledkem toho, že vrchnost, většinou nechtěné židovské komunitě, prodávala pozemky co nejhorší. Hřbitov byl založen v první polovině 17. století, ze té doby také pocházejí nejstarší náhrobky, v členitém terénu a byl několikrát rozšiřován až do nynější rozlohy 3,5 tis. m2. Rekonstruovaný hřbitov sloužil jako pietní místo až do 2. světové války. Nachází se na něm asi 500 náhrobků, z nichž nejcennější jsou barokní a klasicistní. Jsou charakteristické množstvím stél a bohatou symbolikou. Nápisy na náhrobcích jsou hebrejské, hebrejsko-české, hebrejsko-německé a česko-německé. Z márnice zbyly už jen ruiny.

Kostel sv. Barbory, který je zachovanou zříceninou stojí osamoceně v blízkosti obce Všekary 10 km severovýchodně od Horškovského Týna. Kostel postavil v letech 1717-1724 majitel panství hrabě Adam Trautsmandorf. Tehdy zde již v 16. století stávala osada horníků jenž dolovaly olovo a cín. Osada po vytěžení zásob sice zmizela, ale z kostela se stalo poutní místo a to až do jeho zrušení císařem Josefem II. Místní lid však na to moc nebral ohled a kostel tak nějak fungoval dál. Až po roce 1945 se dostal na pokraj zájmu a na cestu zkázy. Bylo vykradeno jeho zařízení včetně nádherného akantového hlavního oltáře. Po roce 1968 se na něm podepsali i sovětští vojáci. Po revoluci v roce 1994 sice dostal novou střechu a byl uzavřen mříží, přesto však chátrá dál. Jednolodní stavba, křížového půdorysu má dvě boční kaple. Vnitřní prostor je zaklenut valenými klenbami s lunetovými výsečemi. Místy, zejména v presbytáři jsou ještě vidět sporé zbytky rokokových maleb.

Dnes již zaniklý hrad se nacházel na Zámeckém vrchu. Do dnešní doby se zachovaly jen terénní pozůstatky. Historie hradu Hrad Kynšperk byl založen někdy na konci 12. nebo počátku 13. století. V roce 1290 se objevuje jméno Wolfharda rytíře z Königsbergu. Po roce 1408 je město s hradem zastavováno českými králi různým šlechtickým rodům (Šlikové, Metternichové, Steinbachové ad.). V roce 1599 prodal Rudolf II. Kynšperk svému komorníku Janu Poppovi a ten ho po čtyřech letech prodal v roce 1603 Kašparu Belwitzovi z Nostwitz. Ten ještě téhož roku prodal hrad kynšperským měšťanům, kteří si zde zřídili radnici. Pro účast ve stavovském povstání se Kynšperk dostal do poddanství rodu Metternichů, který jej držel až do roku 1726. V roce 1647 bylo město zpustošeno švédskými vojsky a přitom zřejmě zanikl i hrad. Hrad pak posloužil jako stavební materiál při výstavbě Panského domu. Podoba hradu Po přestavbě roku 1525 měl hrad silné dvojité hradby s cimbuřím a krytou chodbou. Za hradbami uprostřed jádra stál třípatrový palác. Kromě něho tu stál ještě nově postavený tzv. letní dům. Brána s padacím mostem se nacházel na východní straně. Ze tří stran byl objekt obehnán širokým a hlubokým příkopem, čtvrtou stranu chránil příkrý sráz. Do dnešní doby se zachoval pouze hradní příkop. Při arechologickém průzkumu byla v hloubce 260 cm nalezena keramika, datovaná na přelom 12. a 13. století. Tipy na výlet Přímo v Kynšperku nad Ohří je k vidění také původní dochovaná městská brána, kostel Panny Marie, poslední dochovaný původní hrázděný dům nebo dřevěný most. Mimo město najdete třeba klášter křížovníků v Chlumu sv. Maří nebo zámek Mostov. Ubytování najdete v Chebu.