Strahovská zahrada se rozkládá jihovýchodně od Strahovského kláštera. Sahá až k petřínským schodům, kde je porostlá hustou vegetací. Původně zde byly vinice, pěstovala se zde zelenina a také léčivé rostliny. Koncem 16. století se zahrada přizpůsobovala okolní zástavbě. Koncem 17. století byla barokně upravena její východní část zvaná Konventní zahrada. Byla navázána na salu terrenu a vyhlídkovou terasu s letohrádkem z roku 1661. Část zahrady východně od budov strahovského areálu se nazývala Opatská zahrada.

Hřbitov se nachází přibližně kilometr jihovýchodně od centra obce, zhruba 200 m od silnice vedoucí do Nové Vsi, v těsném sousedství Doláneckého potoka. Hřbitov byl založen roku 1856 a na jeho ploše 1.502 m2 se dnes nachází přibližně 90 náhrobků z let 1856-1931 v různém stádiu zachovalosti. Z ohradní zdi i márnice zbyly již jen malé zbytky zdiva a hřbitov je tak přístupný bez obtíží i když k němu nevede žádná přístupová komunikace. Nejlepší cesta je tak mezi polem a korytem potoka.

Staroměstská mostecká věž, je podle mnohých jednou z nejkrásnějších staveb evropské vrcholné gotiky. Stojí na prvním pilíři Karlova mostu u Křížovnického náměstí. Průchod věží na Karlův most zajišťovala brána a padající mříž. Pod věží jsou sklepy, užívané původně jako vězení, stejně jako místnosti ve věži. Věž je proslulá především ojedinělou výzdobou. S výstavbou bylo započato současně s budováním mostu, tedy roku 1357, a dokončena byla patrně kolem roku 1380. Byla postavena podle návrhu stavitele mostu Petra Parléře. V minulosti byla věž často poničena během několika válek. Značné škody utrpěla na konci Třicetileté války, kdy její západní část ostřelovalo švédské vojsko, které se neúspěšně pokoušelo probít z Pražského hradu do Starého Města. Věž byla poškozena i později, během revolučních bouří roku 1848, a tak musela v letech 1874 až 1878 projít velkou rekonstrukcí pod vedením Josefa Mockera. Dnes je Staroměstská mostecká věž jednou z nejvyhledávanějších turistických atrakcí. Je využívána jako vyhlídka na Karlův most, Malou stranu, Hradčany s Pražským hradem a část Vltavy.Věž má tvar dvoupatrového hranolu s cimbuřím a vysokou stanovou, břidlicí krytou, střechou. Sochařská výzdoba se dochovala zejména na východní stěně, tedy směrem od vody. Přízemí nad vchodem je zdobeno pásem znaků zemí Koruny české a Měst pražských. Jsou mezi nimi i Zhořelce a Dolní Lužice, ale už roku 1379 se tyto země od Koruny české oddělily. Také se tu nachází i motiv ledňáčka v kruhu závoje, symbolu Václava IV. V prvním patře jsou sochy budovatelů věže, králů Karla IV. a jeho syna Václava IV. Obě postavy mají na hlavě císařskou korunu, proto musely vzniknout až po smrti Karla IV. Obě sochy jsou autentickými portréty od Petra Parléře a představují tím světový unikát. Uprostřed, mezi oběma postavami, je umístěna socha svatého Víta, patrona mostu, po jehož obou stranách jsou znaky Svaté říše římské a Českého království. Nad touto trojicí se nachází štít se svatováclavskou orlicí a socha lva. Ještě výše jsou sochy sv. Prokopa, patrona země české, a Zikmunda, patrona Lucemburků. Na vrcholu schodiště na ochozu věže je umístěna jedna z nejzáhadnějších gotických soch v Praze, lidově nazývaná „Klíčník“ nebo „Věžník“. Podobným způsobem byla zdobena i západní strana, tedy směrem k mostu, ale v roce 1648 švédské dělostřelectvo při útoku na Staré Město pražské tuto výzdobu tak poničilo, že bylo nutno ji odstranit. Dnes je tu jen deska od Jana Křtitele Spinettiho z let 1650 - 1653 s nápisem oslavujícím hrdinství pražských měšťanů při obléhání města švédskými vojsky. V roce 1621 byla Staroměstská mostecká věž opatřena další výzdobou, ovšem velmi hrůznou. Tvořilo ji dvanáct hlav pánů, popravených za účast ve stavovském povstání proti Habsburkům v letech 1618 - 1620. Šest jich bylo umístěno na západním a šest na východním ochozu věže. Odstraněny byly v roce 1631 a pohřbeny na neznámém místě. Výzdoba věže je plná symbolů a mystérií, které platily v době svého vzniku. Je jisté. že impozantní stavba a její bohaté zdobení sloužila k demonstraci panovnické moci a plnila roli triumfálního oblouku císaře Karla IV. a jeho následníka Václava IV. Při jedné z oprav byly také na věži objeveny dva záhadné nápisy. Nemají mezery mezi slovy a mají stejný text ať už se čtou zepředu či pozpátku. Signate, signate, mere me tangis et angis a Roma, tibi subito motibus ibit amor (Na vědomí tobě znamení, poskvrníš-li mě dotykem, budeš zardoušen; Říme, tobě náhle převraty bude obětována láska). Tyto věty nedávají hlubší smysl, ale je prý v nich ukryta magická formule síly a moci. Podobné nápisy bývaly obvyklé na sakrálních stavbách v Itálii.

Karlův most byl až do 19.století jediným mostem v Praze. Byla to tedy nesmírně důležitá komunikace po které se pohybovali lidé a zboží z jednoho břehu Vltavy na druhý. Tomu vycházela vstříc řada opatření upravujících pohyb po mostě. Z roku 1707 pochází nařízení pro chůzi vpravo a v roce 1723 most osvítilo olejové osvětlení, nahrazené v roce 1866 plynovým a ještě později elektrickým. Od r. 1883 jezdila po mostě koňská tramvaj, tzv. koňka, kterou nahradila r. 1905 elektrická dráha. Elektrický proud byl přes most veden mostovkou po speciálních kolejnicích, které zkonstruoval František Křižík. To proto, aby nebyl narušen umělecký vzhled mostu trolejemi. Po třech letech se ukázalo, že těžké tramvaje most dosti porušují a tak byly nahrazeny v roce 1908 autobusy. Ty se však také neosvědčily. Následující rok byl autobusový provoz zrušena a obnoven až roku 1932. Veřejná doprava zde fungovala až do II. světové války, provoz automobilů skončil roku 1965. Od té doby složí most jen pro pěší. Různé povrchy, které se v průběhu let na mostě střídali završilo položení dlažby v 70.letech 20. století.