Budova původní renesanční radnice se nachází na rohu náměstí Přemyslovců. Poté co přestal vyhovovat pro zasedání městské rady gotický dům na náměstí, bylo rozhodnuto vystavět novou radnici. Nová renesanční stavba byla vystavěna v letech 1524-1526 a zcela dokončena v roce 1546. Za třicetileté války byla poničena Sasy a následně i Švédy. Roku 1686 navíc vyhořela a byla jen provizorně opravena. Původní stavba měla honosnou renesanční výdobu a hlavní věž se dvěma zvony a hodinami. V prvním patře pak ze stavby vystupoval arkýř či pavlač. Po dalším požáru roku 1838 byla nevhodně klasicistně upravena. Část této nevhodné úpravy byla napravena při rekonstrukci v letech 1936-1939. Od roku 2005 po další rekonstrukci slouží pro potřeby městského úřadu. Do dnešní doby se dochovala štuková výzdoba za mázhauzem. V exteriéru původní renesanční městský znak, bohatý renesanční portál, část oken s profilovaným ostěním, reliéf mužské hlavy s vousem a další drobné doplňky.

Archeologický skanzen v Modré, 7 km od Uherského Hradiště, představuje zčásti opevněné, zčásti hrazené sídliště z doby Velké Moravy (9. století). Jeho jednotlivé objekty byly postaveny na základě skutečných archeologických nálezů pocházejících z významných lokalit středního Pomoraví, především Starého Města, Uherského Hradiště a také samotné Modré. Rozkládá se v místech, která v 5. století př. n. l. osídlili Keltové, ve 4. století po Kristu zde pobývali Germáni a v 8.-12. století tu žili naši předci Slované. Archeologický skanzen v Modré byl budován po dobu jednoho roku v letech 2003-2004, zpřístupněn byl v červnu 2004. Areál skanzenu je tvořen stavbami, které jsou částečně zahloubené do země a při jejich realizaci bylo vycházeno ze skutečných archeologických nálezů. Celé hradiště je rozčleněno na funkční celky a areály. Funkční celky tvoří vstupní brána a strážní věže. Na ně pak navazují obytné a hospodářské budovy, mocenský areál, řemeslnický areál a konečně církevní prostor. Návštěvníci mají možnost shlédnout jak žili Slované, vyzkoušet si dávná řemesla, ochutnat speciality, shlédnout původní plodiny, keře i stromy a hospodářská zvířata. Během sezóny se zde pořádá celá řada kulturních akcí, které mají inspiraci ve slovanské historii. Slavnosti, vystoupení, výstavy a trhy. Okruh skanzenu zakončuje informační centrum a návštěvnické zázemí.Volnou součást skanzenu představuje památkově upravené místo nálezu pozůstatků raně středověkého kostela sv. Jana z přelomu 8. a 9. století, od roku 1969 vyhlášené za národní kulturní památku a dále hypotetická trojrozměrná stavební rekonstrukce tohoto kostela zachycující jeho pravděpodobný vzhled v době Velké Moravy. K její zpřístupnění došlo v září roku 2000.Spojením archeologického skanzenu a plochy národní kulturní památky s objektem rekonstrukce zděného kostela vznikl jedinečný prezentační celek, svým charakterem ojedinělý na celém území České republiky. V roce 2004 byl oceněn Zlatou cihlou jako nejlepší počin programu Obnovy venkova Zlínského kraje.

Židovský hřbitov se nachází asi 600 m severovýchodně od Lázní Kynžvart za komunálním hřbitovem, ve svahu na kterém stojí zříceniny hradu Kynžvart. Založen byl někdy v 15. století a za nacistické okupace zdevastován, část náhrobků byla tehdy použita na dláždění ve městě. Po válce byly některé z nich vytrhány a dovezeny ke hřbitovu, bohužel nakonec rozlámány a použity jako stavební materiál. V 90. letech byla část fragmentů vyzvednuta z potoka a dovezena na hřbitov. Na zalesněném hřbitově o ploše 2.740 m2 se dochovaly tři náhrobky. Hřbitov je volně přístupný.

Dochovaný Rymický dřevěný větrný mlýn se nachází na východním okraji obce jako součást místního skanzenu. Mlýn nepochází odsud, byl sem přemístěn v roce 1977 z nedalekých Bořenovic a v 90. letech rekonstruován. Tam byl zbudován v roce 1795. Roku 1891 jej sice převrhla vichřice, ale po jeho znovu postavení fungoval až do druhé světové války. Po jejím skončení se dostal do vážného stavu a hrozil mu dokonce zánik. Zachránilo jej využití pro místní skanzen. Dřevěný mlýn se sedlovou šindelovou střechou je vysoký 11 m a má čtvercový půdorys 5,8 x 5,8 m. Přístup je pavláčku s krytým schodištěm. Uvnitř se pak nachází kompletní a funkční mlecí zařízení. Provozovatelem skanzenu je kroměřížské muzeum.