Na místě staré školy stával již ve 14. století dřevěný kostel. V roce 1798 byl postaven kamenný kostel v místech kde se dnes nachází kamenný kříž (v blízkosti dnešního kostela). Nynější kostel byl postaven vysvěcen v roce 1907. Na jeho stavbě pracovalo na 90 zedníků a každý měl k ruce 3 pomocníky. Díky tomu stavba kostela trvala jen 1,5 roku. Za druhé světové války byl poškozen, ale za pomoci farníků bylo vše opraveno. Kostel je jednolodní, postavený z červených režných cihel s věží vysokou 75 m. Kněžiště je polygonální se sakristií a na kaplí na bocích. Klenby jsou žebrové, hvězdicové. Hlavní oltář je ve tvaru archy a doplněný dřevořezbami.

Plzeňská synagoga je druhou největší synagogou v Evropě (za Budapeští) a třetí největší na světě (po New Yorku). Nachází se v centru města s hlavním průčelím orientovaným do sadů Pětatřicátníků. Svým zařazením mezi ostatní světové židovské památky si získala místní název "Velká synagoga v Plzni." Základní kámen byl položen 2. prosince 1888. Synagoga měla být vestavěna v gotickém slohu severského typu s vysokým průčelím a dvěma 65 metrů vysokými štíhlými věžemi. Tento projekt však tehdejší městská rada zamítla. Oficiální důvod byl, že věže jsou příliš vysoké a nevhodně soupeří s věží kostela sv. Bartoloměje. Radní odmítli i styl stavby, protože se jim zdál příliš podobný křesťanským kostelům. Nové plány předložil Emanuel Klotz v roce 1890. Věže byly sníženy o dvacet metrů. V tomto projektu se také objevily prvky románského stylu a upravené verze monumentalistické novorenesance. Vše bylo vyzdobeno orientálními ornamenty. Vzhled stavby se snaží zdůraznit skutečnost, že nejde o křesťanský chrám. Výstavba synagogy byla dokončena v roce 1893 a byla financována z dobrovolných finančních darů členů židovské obce. 2.září 1893 proběhlo slavnostní vysvěcení synagogy, která sloužila svým účelům až do Holocaustu. Tehdy měla být zničena, jako řada jiných synagog. Zachránila ji zřejmě poloha mezi domy a také potřeba skladovat konfiskovaný židovský majetek. Stala se velkým bazarem, kde se prodávalo vybavení z židovských domácností i jiných synagog. Na počátku a na konci 2.světové války byl chrám značně poškozen a po roce 1948 sloužil jako skladiště. Poslední bohoslužba se zde konala v roce 1973. Židovská komunita neměla dostatek finančních prostředků, v důsledku čehož synagoga léta chátrala. Po roce 1989 byla zahájena rozsáhlá a nákladná rekonstrukce díky příspěvku z Ministerstva kultury České republiky. Při příležitosti židovského svátku Tu BiŠvat byla synagóga otevřena pro veřejnost 11. 2. 1998. Velkolepá stavba dnes slouží jako koncertní a výstavní sál. V den židovského svátku Erev Roš HaŠana 20. září 1998 se v synagoze uskutečnila první bohoslužba po mnoha letech. Výraz stavby předznamenává, že jde o stavbu se vztahem k orientu. Korunou stavby jsou cibulovité kopule. Vyvrcholením věží jsou Davidovy hvězdy.Typově je synagoga trojlodní pseudohalou s vestavěnými emporami. Celková kapacita je 1300 návštěvníků. Synagoga má vstup z ulice umístěn na východní straně a západní průčelí má orientované do zahrad vnitrobloku. V čele synagogy je schránka na tóru - Aron ha kodeš. Před ní je řečniště rabína či kantora a o několik stupňů níže bima - řečniště pro čtení tóry. Po stranách je vstup do vedlejších, přípravných prostor. Vstupy jsou velmi zdobné a jsou součástí míst k sezení pro významné osoby. Z postranních chodeb je též vstup na schodiště, která vedou do patra na ženské empory. Mezi uliční frontou a hlavním vstupem je varhanní kůr. Při osvobozování Plzně americkou armádou došlo ke střelbě na věže, kde si němečtí vojáci udělali kulometné hnízdo. Škody byly na zdivu věže zřejmé až do roku 1995. Poslední střelu ponechali restaurátoři na samém vrcholu štítu synagogy, na kamenných deskách Desatera u přikázání "Nezabiješ!".

Radnice v Semilech.

Zřícenina kostela sv. Apoleny se nacházejí kousek od obce Málkov při silnici vedoucí z Přimdy do Nové Vsi, zhruba 4 km jižně od Přimdy. Kostel je pozůstatkem bývalé osady Apolena (Svatá Apolena), ze které bylo v roce 1945 její převážně německé obyvatelstvo vysídleno. Obec pak zanikla a do dnešní doby se z ní kromě tohoto kostela nedochovaly téměř žádné stopy. Raně barokní kostel byl postaven okolo roku 1670 na místě poutní kaple stojící poblíž léčivého pramene. Kostel byl ponechán svému osudu již na počátku 20. století tedy ještě dlouho před vysídlením obce a jeho stav tak nemá s tím nic společného. Již za druhé světové války byl v havarijním stavu. V současné době se zdá, že je snaha alespoň zachovat jeho zbytky. Kostel má z vnějšku obdélný půdorys, vnitřní prostor zaujímá pak půdorys kříže s centrálním prostorem s kupolovou klenbou. Na střední prostor navazoval po východní straně užší pravoúhlý presbytář s vydělenými nárožními čtvrcovými prostorami. Severní měla funkci sakristie, jižní pak jako komora. V patrech pak byly oratoře, šneková schodiště k nim vedoucí byla vestavěna do přilehlých pilířů. Na západní straně navazoval na ústřední prostor podobně o něco užší prostor před kůrem s postranními čtvercovými kaplovými prostorami s emporami v patře, otevírajícími se do lodi půlkruhově ukončenou arkádou. V západním konci kostela byla vstupní předsíň, nad ní v patře trojdílná kruchta, podkruchtí odděleno od lodi plnou zdí s portálem. Kdysi valbová střecha krytá šindelem, dnes již neexistuje. Zdivo je z místního lomového kamene, případně žuly ojediněle bylo použito cihel. Presbytář, loď, sakristie a oratoře byly pravděpodobně sklenuty valenou klenbou s lunetami, podkruchtí, kaple a empory klenbou křížovou. O vnitřním zařízení není nic známo. Přibližně 10 m od kostela západním směrem se nacházejí zbytky kaple Panny Marie Pomocné. Zděná stavba ze které se dodnes dochovaly jen zbytky obvodové zdi měla valbovou střechu krytou šindelem. Zdivo z kamene a žuly bylo kdysi omítnuté. Interiér tvořil obdélný prostor a malá předsíňka otevírající se do kaple obloukovou arkádou. V rozích hlavního prostoru byly trojboké pilířky s nikami s kamennými nádobami na dně, kam vyvěral léčivý pramen.