Románský kostel byl postaven kolem roku 1168 na místě starší rotundy. V 70.-80.letech 14. století byl goticky přestavěn. Tehdy byl vybudován vzdušný a bohatě prosvětlený presbytář. Renesanční přestavba pak proběhla v roce 1591. V první třetině 18. století byl barokně upraven interiér kostela, nově sklenuta loď a věž snížena o jedno patro. Kolem roku 1800 při pozdně barokní úpravě byly prolomeny nová okna a rozšířena varhanní kruchta. Roku 1892 byl kostel znovu upraven tentokrát puristicky, odstraněny některé pozdější přístavby. Mělo jít o obnovu románského vzhledu, příliš se však nepovedla. V roce 1910 byl postaven sousední kostel sv. Jana Křitele. Od té doby se změnila funkce kostela na hřbitovní a začal postupně chátrat. V současné době (2009) není kostel v příliš dobrém stavu. Stavba je jednolodní z tesaných kvádrů v pásech střídavě z bílého a červeného pískovce. Presbytář je pětiboce uzavřený s opěráky. Západnímu průčelí dominuje hranolová věž 38,5 m vysoká. V jižní stěně lodi jsou dvě románská okna a fragment původního románského portálu. Pod střechou je loď zdobena římsou s obloučkovým vlysem a zubořezem. Na věži je jedno románské okno a dvě sdružená románská okénka. Pod střechou je opět římsa s obloučkovým vlysem a zubořezem. Presbytář dodnes osvětlují gotická hrotitá okna s kružbou (původně jich bylo sedm) a je sklenut dvěma poli žebrové klenby. Klenební žebra jsou štíhlého hruškovitého profilu a protínají se ve dvou velkých kruhových svornících s reliéfem růžic. Ve východní stěně se nachází konzole s reliéfem lidské polopostavy. Najdeme zde i pozůstatek sanktuáře. Vybavení interiéru kostela je víceméně barokní až rokokové. Rokokový je hlavní oltář z roku 1794. Dále jsou zde pak boční oltáře z roku 1766 a oltář sv. Jana Nepomuckého z roku 1800. V podvěží jsou zazděny tři renesanční náhrobky, jeden Anny a Ludmily Mírkové ze Solopysk (1582), druhý Adama Mírka ze Solopysk (1560) a třetí Barbory Dobřichovské (1581).

Počátky muzejní činnosti v Žatci spadají do 90. let devatenáctého století. Již roku 1896 bylo založeno německé Městské muzeum  Sbírky našly výstavní prostor původně v městské radnici, později v budově sirotčince v Husově ul. 678.  Od roku 1940 se pak muzeum ocitá v současné budově na Husově ulici.Až do roku 1960 fungovalo muzeum jako okresní, později jako Městské muzeum v Žatci. Jelikož vždy v minulosti přesahovala činnost muzea rámec katastru města, byl udělen v roce 1991 muzeu statut regionální instituce rámcově pro oblast středního Poohří (Žatecko, Podbořansko). Od března roku 2003 je Regionální muzeum v Žatci provozovatelem objektu tzv. Křížovy vily. Stálá expozice Pravěk středního Poohří (od paleolitu do doby slovanské) Historický a urbanistický vývoj města Žatce (10.- 19. století)  Žatecká ikonografie Žatecké obrázky Kabinet chmelových známek  Opevnění města Žatce

Socha sv. Áji pochází z roku 1770. Autorem je I. F. Platzer.

ako nevelká osada vznikly Dolní Chabry již v raném středověku. Našlo se zde několik kamenných nástrojů ze starší doby kamenné, jejichž stáří se odhaduje na 1,5 milionu let. Poprvé se ves připomíná v roce 1092 v listině Konráda Brněnského. Listina tu uvádí poprvé Chabry jako „ves Chrabercych" kterou Konrád Brněnský daroval Ostrovskému klášteru. Ostrovský klášter je založen roku 999 Boleslavem II. Někdy na přelomu 11. a 12. století tu vzniká rotunda, později přestavěná na dnešní kostel Stětí sv. Jana Křtitele. Další nezpochybnitelná zmínka o Chabrech je z roku 1273 v listině papeže Řehoře X. pro Strahovský klášter. Ta uvádí Chabry jako jejich majetek. V roce 1397 privilegium krále Václava IV. potvrzuje jejich vlastnictví. V roce 1436 zastavuje císař Zikmund Chabry Starému Městu. Samotný dvůr se vrací Strahovskému klášteru. V první polovině 16. století se poprvé Chabry dělí na Horní a Dolní. Od poloviny tohoto století se pak na řadu let opravdu oddělily a byly na sobě zcela nezávislé. Každá měla svého rychtáře a většinou i jinou vrchnost. V roce 1634 byly Dolní Chabry protestantským Černhausům zkonfiskovány a dány Albrechtu z Valdštejna. Posléze v roce 1639 jim byly navráceny. V roce 1651 kupuje Dolní Chabry hrabě Jan Hartvik z Nostic, který je pak po 11 letech prodává Starému Městu pražskému. V roce 1719 se opět obě dosud nezávislé obce Horní a Dolní Chabry spojují v jednu. V roce 1968 se obec Dolní Chabry stává součástí hlavního města Prahy a dnes je MČ Praha – Dolní Chabry součástí správního obvodu Praha 8.