Zřícenina hradu Kamýk nad Vltavou, který také vstoupil do historie pod názvem Vrškamýk, leží na návrší nad stejnojmennou obcí nad levým břehem Vltavy. Krátká historie Kamýka Dvorec Kamýk se poprvé připomíná v listině knížete Bedřicha z roku 1186, jako přechodné sídlo panovníka, který se svojí družinou lovil v okolních lesích. Vrcholně středověký královský hrad zde založil až Václav I. a dokončil Přemysl Otakar II. Václav I. zde v letech 1236, 1240 a 1247 datoval několik listin. Podhradí se záhy rozrostlo v městečko s farním kostelem a přístavištěm pro vory. Byl zde zbudován přechod přes řeku, takže se Kamýk stal významným střediskem vltavského kraje. Vznikem nových královských hradů, především Karlštejna, význam Kamýka upadal. Zdejší úřad lovčího byl přenesen na hrad Dobříš a z kdysi mohutného hradu se stala ve druhé polovině 14. století pustnoucí zřícenina. Dispozice hradu Dispozice hradu na úzké ostrožně byla dvojdílná. Poloha hradu nebyla nijak výhodná a proti okolním výšinám se nacházel v téže výši. Do přední části, která obsahovala zřejmě pouze dlouhou rozměrnou budovu při jedné boční straně, se vcházelo čtverhrannou věžovitou branou. Od zadního hradu ji odděloval široký příkop. Dlouhé úzké nádvoří lemovala ze tří stran obytná, patrová křídla. Z palácových křídel se dochovaly nádvorní stěny a části příček. Všechny prostory byly plochostropé, s výjimkou křížově zaklenuté místnosti v patře krátkého křídla, které nádvoří uzavíralo. Snad mohlo jít o hradní kapli. Hrad Kamýk nad Vltavou náleží k významným stavbám posledních Přemyslovců. Je reprezentantem typu hradu s obvodovou zástavbou. Ubytování si můžete vybrat přímo v Kamýku nad Vltavou.

Socha sv. Jiří je významnou památkou gotického kovolitectví. V roce 1373 jí odlili Jiří a Martin z Kluže. Původně stála v jižní části nádvoří. Socha byla dvakrát poškozena a proto byla v roce 1562 přelita (kůn a drak) kovolijce T. Jarošem. Originál sochy je umístěn v Národní galerii.

Trvalou slávu Karlovu mostu přineslo baroko, mezi léty 17007 až 1714 sedm tehdejších nejvýznamnějších pražských sochařských dílen proměnilo kamenná zábradlí mostu v jedinečnou a monumentální galerii soch a sousoší, která zajistila jejich autorům slávu a proslulost. Na zábradlí je rozmístěno 30 soch. Ve 14. století tu byl umístěn první kříž, do roku 1503 byla postavena také původní socha Bruncvíka. Nejstarší dodnes stojící sochou v původní podobě je sv. Jan Nepomucký z roku 1683, poslední bylo umístěno sousoší sv. Cyrila a Metoděje v roce 1928. Sochy a sousoší, které byly později zničeny během povodní, nebo válečných konfliktů byly sice restaurovány, ale většinou nahrazeny kopiemi soudobých umělců. Originály jsou umístěny např. v Lapidáriu Národního muzea či v Gorlici na Vyšehradě. Většina soch je z pískovce, sv. Filip Benicius je z mramoru a sv. Kříž, tedy sousoší Kalvárie a Jan Nepomucký jsou z bronzu.

Pískovcová a slepencová Břestecká skála se nachází na západním úpatí vrchu Komínek (455 m.n.m.) asi 3 km severně od Buchlovic. Ke skále vede turisticky značená cesta. Byly zde nalezeny stopy neolitického a pozdějšího osídlení. Místo poskytuje výhled jižním směrem na Břestek a Buchlovice.