Synagoga Holešov, text v přípravě

Historie zámku První písemná zmínka o zdejším hradu pochází ze 14. století, kdy si rytíř Záviš z Jimlína nechal postavit nad obcí Jimlín tvrz palácového typu. V roce 1453 se tvrze ujal Albrecht Bezdružický z Kolovrat, který se svolením krále Jiřího roku 1465, začal s přestavbou tvrze na honosný zámek. V průběhu přestavby se Albrecht z Kolovrat začal psát jako Novohradský, čím vznikla nejen nová větev rodu Kolovratů, ale i název hradu a veliké prosperující panství. V držení rodu byl Nový Hrad více než sto let. Volf Novohradský z Kolovrat započal s renesanční úpravou objektu, v níž pokračovali i další majitelé Lobkovicové a páni z Liběchova. Celé panství značně utrpělo třicetiletou válkou a zámek byl zcela poškozen neustálým střídáním vojsk i velkým povstáním poddaných v roce 1639. I přes tíživou finanční situaci se následně zámku ujali premonstráti, kteří započali s opravou válečných škod i s barokními úpravami objektu, včetně stavby nové kaple sv. Josefa a obytného křídla. Dluhy však přesáhly možnosti kláštera, a tak roku 1665 opat Kašpar z Questenberka prodal zámek braniborskému markraběti Kristiánu Vilémovi. Po roce 1670 se jimlínský zámek opět stává typickým panským sídlem, kdy jej koupili Gustav Adolf Varrensbach a jeho manželka Marie Sidonie. Noví majitelé vedli rušný společenský život a s velkými náklady dokončovali přestavbu zámku na pohodlné barokní sídlo. Z tohoto období pochází honosná štuková a malířská výzdoba reprezentačních sálů i kaple, brána do třetího nádvoří a přestavba věže do podoby, jak byla rekonstruována po požáru od blesku roku 1994. Koncem roku 1715 koupila panství Anna Barbora z Löweneggu. Zámek zůstal honosným šlechtickým sídlem, ale díky rozmařilosti majitelky upadl do dluhů. V časech sedmileté války byl vydrancován. Zbídačené panství kupuje roku 1767 Josef kníže ze Schwarzenberku. Za napoleonských válek v letech 1813-1816 sloužil zámek jako vojenský špitál, což se opět negativně odrazilo na jeho stavu. V roce 1851 se zde usadila na dvacet let císařská jízda s posádkou. Po jejím odchodu se zámek stal výhradně hospodářským objektem. Po vyvlastnění majetku v roce 1949 užívalo zámek zemědělské družstvo. Po roku 1994 přešel Nový Hrad pod správu Okresního úřadu v Lounech. Dnes je zámek v majetku Ústeckého kraje ve správě Oblastního muzea v Lounech a prochází rozsáhlou rekonstrukcí. V současnosti je zde možné vidět stálou expozici s názvem Hospodářské zázemí zámku, a také se zde konají krátkodobé výstavy. Tipy na výlet Navštívit můžete archeologický skanzen Březno u Loun, barokní zámek Postoloprty, rokokový zámek Stekník nebo samotné Louny. Ubytování najdete také v Lounech.  

Na severozápadním okraji města, na zalesněném návrší v Mertových sadech se nachází novogotický kostelík sv. Jakuba. Kostelík zde stál již v 16. století. Roku 1860 byla po zbourání vystavěna dnešní jednoduchá novogotická stavba. Původně sloužil jako hrobka rodu Černínů a to až do roku 1932. Dnes není příliš využíván a spíše zvolna chátrá. Za kostelem se nachází již do zarostlých křovin vedoucí menší dvouramenné kamenné schodiště. Při přístupové cestě najdeme kapličky bývalé křížové cesty.

Galerie Klementina je nově zrekonstruovaný výstavní prostor Národní knihovny ČR. Je umístěna v tzv. Křižovnických chodbách v přízemí a také v 1. patře nejstarších částí jezuitské koleje v tzv. Nové koleji. Ta byla vybudována v letech 1654 – 1659. Do galerie se vstupuje původním vchodem z Křižovnické ulice. Už samotné výstavní prostory stojí za vidění i bez exponátů. Jsou bohatě zdobeny štukou a také malířskou a sochařskou výzdobou. Štukovou výzdobu vytvořil v šedesátých letech 17. století domenico Galli. Autorem obrazů je laický bratr Heřman Schmidt. Namaloval úctyhodných 34 obrazů, jejichž obsahem jsou výjevy ze života hlavních řádových světců - sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského. Pozoruhodná je sochařská výzdoba schodiště, které obě chodby spojuje. V nikách po stranách podesty tu stojí věrní nebeští pomocníci: archanděl Michael přemáhá ďábla, Rafael je znázorněn jako poutník s rybou. Sochy pocházejí z roku 1737 a vytvořila je dílna Karla Josefa Hiernleho. mramorová deska v 1. patře je vzpomínkou na založení Akademie výtvarných umění, která vznikla v Klementinu 10. září 1799. Výše vstupné je odvislá od konkrétní výstavy.