Základy kostela Fláje, text v přípravě

Nad městem Bílina na Teplicku se tyčí barokní zámek vzniklý přestavbou původního gotického hradu. Historie hradu Hrad nechal vystavět pod starším hradištěm pravděpodobně Ojíř z Frýdberka ve 13. století, vlivný velmož na dvoře Václava I. O podobě hradu není mnoho informací. Za nejvýraznější objekt stavby se považuje pozdněgotická bašta zvaná Manda, která se nachází v rohu předhradí. Roku 1421 byl bílinský hrad dobyt husity, v 16. století přešel pod rod Lobkoviců, který jej přestavěli na letní sídlo. V letech 1675 až 1682 došlo k přestavbě sídla podle návrhu G. T. Tencally architektem Antoniem della Porta na reprezentativní raně barokní zámek. Další úpravy byly provedeny ještě v 19. století. Zámek byl majetkem Lobkowitzů až do roku 1945, pak přešel do vlastnictví státu. Dnes je sídlo opět v rukou Lobkowitzů a není přístupné pro veřejnost.    Podoba zámku                      Zámek Bílina je mohutná dvoupatrová stavba s obdélníkovým půdorysem a s velkými nárožními třípatrovými pavilony. Na severní straně nádvoří stojí gotická bašta z konce 15. století - Manda. Z interiérů je významný italský sál se štukovou výzdobou ze 17. století. Z původního hradu se dochovalo sklepení vytesané ve skále a sklípková klenba v přízemí severního pavilonu. Kolem zámku, na místě původního hradiště, se rozprostírá zámecký park. Tipy na výlet Výlet si můžete naplánovat třeba na barokní zámek Světec, na přírodní památku Bořeň nebo na zříceninu hradu Kostomlaty pod Milešovkou. Za návštěvu jistě stojí i barokní zámek Duchcov. Ubytovat se můžete přímo v Bílině.

Původně se obec jmenovala Dawlice, pravděpodobně po prvém slovanském usedlíkovi, který se jmenoval Davel. To, že se jedná o velmi prastarou obec, dokazují různé nálezy. Své jméno si obec udržovala až do třicetileté války. Kým a proč bylo změněno, se neví. Třeba takový kopec Ládví se původně jmenoval Hledví. K tomuto názvu se vážou hned dva výklady. Za prvé jméno kopce může být odvozeno od pozorovati (hleděti či strážiti), neboť stejně jako dnes, byl i dříve velkolepou rozhlednou zvlášť na kraje severní. Za druhé své jméno může mít od bohyně Lady, které naši pohanští předkové na vrchu Ládví obětovali své dary. První zmínka o Ďáblicích je v listinách řádu křížovníků s červenou hvězdou z let 1233 a 1235, v nichž se jednalo o koupi několika vsí, mezi nimiž byly i Ďáblice. Původně je Constancie chtěla darovat ženskému klášteru na Poříčí u sv. Petra. Když však k jeho zřízení nedošlo, věnovala je Betlehemistům (křižovníkům s červenou hvězdou). Vše se značně vleklo, a tak až o téměř dvacet let později, v roce 1253 potvrdil král Václav I. křižovníkům všechna práva. Zmíněná darovací listina byla také potvrzena roku 1320 Karlem IV., který zároveň vzal řád křížovníků do své ochrany a zakázal jeho statky odprodávat, nebo dávat do zástavy. Velmi se dotkla obce třicetiletá válka. Ves byl řádu křížovníků zabavena a vše tedy ves, tvrz a statek koupil Jan, nestarší Petrášek z Vokounštejna, který ale na základě rozsudku Ferdinanda III. musel vše vrátit a patrně odešel do vyhnanství. Část Ďáblic byla připojena k Praze již roku 1960, samotná obec pak od roku 1968. Dnes je MČ Praha – Ďáblice součástí správního obvodu Praha 8.

Zhruba 4,5 km severozápadně od Oseka stojí od roku 2005 na vrchu Vlčí hora (890 m.n.m.) 40 m vysoký kovový tubus telekomunikační věže s vyhlídkovou plošinou ve výšce 15 m. Volně přístupná plošina poskytuje kruhový výhled do okolí Krušných hor.