Zámek Kačina patří mezi nejvýznamnější stavby empírové architektury v Čechách. Už jenom proto, že to je náš největší empírový zámek u nás. Kačina leží nedaleko obce Nové Dvory, v blízkosti města Kutná Hora, Středočeský kraj. Sídlo rodu Chotků Zámek Kačina si nechal postavit jako svoje representační sídlo Jan Rudolf Chotek v letech 1806-24, tehdejší president gubernia a nejvyšší purkrabí Království českého. Chotkové přišli na kutnohorsko již v roku 1764, kdy Jan Karel Chotek koupil Novodvorské panství. Jeho synovci Janu Rudolfovi však barokní novodvorský zámek příliš nevyhovoval a dal si postavit Kačinu, která splňovala jeho nejpřísnější nároky na reprezentaci muže jeho postavení. Chotkové zde žili až do roku 1911, kdy zdejší větev rodů vymřela a panství zdědil synovec posledního Chotka Quido Thun Hohenstein. Ten svůj majetek předlužil, proto byl na něj uvalen konkurs a za 2. světové války byl v nucené dražbě prodán organizaci Hitlerjugendu. V roce 1945 bylo panství zestátněno a jeho prostory využívalo pro své expozice Zemědělské muzeum. Až do roku 1995 zde byly pouze zemědělské a potravinářské výstavy. Poté v rámci nové koncepce Muzea českého venkova zaměřeného na presentaci jednotlivých společenských vrstev žijících na venkově, tedy i šlechty, muzeum postupně zpřístupnilo Chotkovskou knihovnu, zámecké divadlo a v roce 1997 i rozsáhlou Chotkovskou expozici. Empírová perla Autorem projektu zámku Kačina byl drážďanský architekt Ch. F. Schuricht. Vnější výzdoba zámku se omezila na reliéfní plastiky v trojúhelníkových štítech. Vzhled zámku se od výstavby nezměnil. Od roku 1968 zde probíhali rozsáhlé vnější i vnitřní úpravy. Budova dostala nové fasády bíle-šedavého nátěru, prejzová krytina byla vyměněna za měděnou. Střed podkovovitého půdorysu kačinského zámku tvoří podélná jednopatrová hlavní budova. Funkčně je zámek Kačina rozčleněn na hlavní centrální budovu s representačními prostorami a obydlím hraběcí rodiny, na dvě čtvrtkruhová k ní přiléhající nižší křídla se sloupovými kolonádami, kde se nachází hostinské pokoje, a na dva na ně navazující pavilony. V levém je umístěna nikdy nedostavěná zámecká kaple a zámecké divadlo dokončené až v polovině 19. stol. V levém je chotkovská empírová knihovna s více než 40 000 svazky naučné i krásné literatury z 16. až 19. stol. Zámek Kačina je zasazen do rozsáhlého přírodně krajinářského parku, založeného již v roce 1789 podle plánů slavného vídeňského botanika F. N. Jacquina. Přehlídka řemesel na Kačině Na zámku je včetně suterénu 125 místností. Z původního zařízení se nám kromě knihovny nic nedochovalo. Ústřední prostorou objektu je reprezentační kruhový sál v přízemí střední části, jídelna, taneční sál a přilehlé salóny. V patře je expozice medového pečiva, vývoj zemědělského osídlení, historie chovu včel, odrůdy polních plodin a zeleniny, ovocnářství a české chmelařství. V suterénu masný průmysl, vinařství, mlynářství, pekařství, ošetřování a zpracování mléka. Návštěvníci si můžou také prohlédnout expozice o rodu Chotků a jejich panství, dokládající životní styl české šlechty v 19. a 20. stol. V samostatné části je umístěna galerie s díly evropských mistrů 18. až počátku 20. stol. Tipy na výlet Zajímavý výlet si můžete udělat do Kutné Hory, kde je k vidění celá řada památek. Za pozornost stojí zejména historické jádro s chrámem sv. Barbory a katedrálou Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci. Podívat se můžete také na romantický zámek Žleby. Ubytování najdete buď v Nových Dvorech nebo v nedaleké Kutné Hoře.

Současné dochované opevnění pochází z barokní období výstavby zahájené po roce 1652. Úpravy doznal i hrad, jehož středověké opevnění bylo obehnáno novým cihelným pláštěm. Roku 1673 byly vybudovány v opevnění kasematy, jejichž střechu tvoří hlinitý násep tlumící případné dopady dělostřeleckých granátů. Po velkém požáru v roce 1809 bylo město do té doby považované za vojenskou pevnost prohlášeno za otevřené. S rozrůstající zástavbou padla velká část opevnění. Největší ucelená část se zachovala na západním okraji ve svahu nad řekou. Další menší části můžeme vidět v oblasti Kasárního náměstí a v zahradě bývalého františkánského kláštera (vstup z hradební ulice). V jihozápadním dochovaném bastionu se nachází archeologická expozice.

Malé městečko Králíky leží v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji. Toto město s téměř 5 tis. obyvateli je obklopené malebnými horami Kralického Sněžníku a protéká jím řeka Tichá Orlice. Město vzniklo až v 16. století a poprvé je doloženo roku 1568. Roku 1577 koupil město s deseti vesnicemi Zdeněk z Valdštejna předek pozdějšího vojevůdce císařské armády Albrechta. Králíky se staly sídlem nového panství. Kromě zámku, fary a protestantské modlitebny, kde dnes stojí kostel sv. Michaela Archanděla, bylo vystavěno náměstí do dnešního půdorysu. V okolí se těžila železná ruda a stříbro, proto město do svého znaku svého dostalo zkřížená hornická kladívka s mečem. ložiska nebyly příliš bohaté v 17. století bylo dolování definitivně ukončeno. Impulsem pro další hospodářskou prosperitu byla stavba poutního místa v letech 1696 – 1710. To dal vystavět poblíž léčivých pramenů nad městem králický rodák biskup Tobiáš Jan Becker. Na poutní místo přicházelo mnoho návštěvníků a chudé obyvatelstvo Králicka si hledalo v těchto poutích obživu. Hlavně vyráběli a prodávali upomínkové předměty. V kraji se dařilo zejména řezbářství, které dodnes připomínají betlémy a figurky prodávané i za hranicemi. Rozvíjela se i další řemesla, především varhanářství a tkalcovství. Varhanami králických mistrů se může pochlubit nejeden chrám a kostel v celé České republice. Jedny z nejvýznamnějších varhan se nacházejí i v pražské Loretě. Tkalcovství bylo na počátku Kralické textilní tradice. Kralické plátno se stalo pojmem. V 18. století město strádalo požáry, morovými epidemiemi a válkami. V letech 1708 a 1767 shořela velká část města včetně nejvýznamnějších budov. Původní dřevěné domy pak byly nahrazovány kamennými. Po odstoupení Kladska Prusku se z něho mnoho obyvatel přestěhovalo do Králík a město se tak začalo rozrůstat. V 19. stoeltí se Králíky staly centrem okresu.a město se nadále rozvíjelo. Roku 1899 byla otevřena místní železniční trať Dolní Lipka - Štíty, stavěly se továrny, nové silnice, vodovod, plynárna a v neposlední řadě nové obytné domy. Díky své příhraniční poloze, měly Králíky za První republiky podobný osud jako většina měst v Sudetech. Většinu obyvatel tvořili Němci a začalo docházet k národnostním třenicím. V roce 1935 přikročila československá vláda k projekci opevnění, jehož nejmohutnější část byla poté vystavěna právě na Králicku. V důsledku Mnichova byly Králíky v roce 1938 násilně odtrženy od Československa a připojeny k Německu. Po odsunu německého obyvatelstva po roce 1945 se město podařilo vcelku úspěšně dosídlit a město s dochovalo svůj lokální význam. Střed městskou je památkovou zónou – na náměstí stojí klasicistní radnice, kostel sv. Michala a budova Městského muzea. Na Malém náměstí barokní brána, odkud stoupá křížová cesta s kapličkami k církevnímu areálu na Mariánském kopci.

Kostel Panny Marie v Tavíkovicích je jeden z několika moderních kostelů postavených po revoluci. Ačkoliv historie obce spadá již do 11. století a v 16. století zde bylo středně velké panské sídlo pro 300 až 400 lidí, neměla obec dlouho svůj kostel. První snaha sice přišla po první světové válce, ale konkrétní kroky přišly až v době uvolnění za komunistického režimu v letech 1968-1969. Tehdy byl pořízen materiál a dokonce započaty zemní práce. Následná normalizace však opět veškeré snahy zastavila. Teprve v 90. letech 20. století se mohla celá záležitost dotáhnout do konce. Roku 1995 byl vysvěcen v Olomouci základní kámen a celá stavba byla dokončena roku 2002. Stavbu u půdorysu osmistěnu s apsidami navrhl Doc. Ing. Arch. Jiří Mojžíš. Kostel kryje kopule, je podsklepený a ke stavbě přiléhá ještě učebna. Celý projekt byl uhrazen převážně z darů farníků a jiných dárců.