Skromné pozůstatky skalního hradu Střmen se nacházejí v Teplických skalách 2 km západně od Teplic nad Metují. Historie hradu Zakladateli hradu byli páni ze Skalice, kteří vlastnili také nedaleký Adršpach a hrad Vízmburk. Své jméno získal zřejmě podle jejich erbu, na němž byl vyobrazen třmen. Hrad je uveden v Majestas Carolina krále Karla IV., jinak je v písemných pramenech uváděn výjmečně. Kolem roku 1362 je v držení Tase z Rýzmburka. Hrad často střídal majitele a obecně se soudí, že se nakonec stal jedním ze sídel loupeživých rytířů. V roce 1447 byl hrad vyloupen a rozbořen Slezany. V roce 1534 je v zemských deskách uváděn jako zbořený a v roce 1607 dokonce jako pustý zámek. Písemnosti uvádějí, že stavebního materiálu z hradu bylo použito při stavbě obydlí vesnice Třmeny (od roku 1836 Kamenec). Podoba hradu Podstatná část hradu byla upravena ze skalního masívu. Také hradní věž tvořil upravený a otesaný skalní útvar se zářezy pro usazení trámů, na kterých ležely dřevěné pavlače a můstky. Menší skalku před skalní věží zabral opevněný srub spojený s věží dřevěným mostem. Dnes hrad připomínají jen otesané skalní stěny, zářezy pro trámy a zbytky schodů. Na nejvyšší skále, kde stávala hradní věž je dnes upravená vyhlídková plošina, poskytující rozhled na Adršpašsko-teplické skály. Přístup sem vede nejdříve novějším ocelovým schodištěm a posléze již starším železným žebříkem. Výstup s ohledem na větší množství schodů je trochu náročnější. Tipy na výlet Vydat se odsud můžete třeba na skalní hrad Skály, Adršpašské jezírko, Adršpašské skály nebo Adršpašskou ozvěnu. Křížový vrch Vám nabídne rozhled po okolí. U Police nad Metují můžete navštívit skalní bludiště Ostaš, skalní puklinu Sluj českých bratří nebo městské muzeum. V Teplicích nad Metují najdete i ubytování.

Stanice byla uvedena do provozu v roce 1985. Je hluboká 41 m. Má dva vestibuly. Jeden vyúsťuje na náměstí republiky a druhy u Masarykova nádraží. Vestibul na náměstí Republiky byl vyzdoben šesti skleněnými stěnami od V. Ciglera a vestibul u Masarykova nádraží skleněnou mozaikou od J. Grima. Stanice navazuje na tramvajovou a železniční dopravu. Projektanty byli E. Kyllar a A. Hübschmannová.Název stanice je odvozen od její polohy.Stanice je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží. Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod. Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně! Stanice je situována pod blokem domů mezi ulicemi V Celnici – Hybernská a mezi náměstím Republiky a Masarykovým nádražím v prvním městském obvodu. Zprovozněna byla na I. úseku trasy B v roce 1985. Hloubka nástupiště je 40 m pod povrchem.Stanice je ražená, pilířového typu. Konstrukce je trojlodní s 18 páry prostupů na nástupiště. Ke stanici patří technologický tunel o délce 92 m. Obklad stěn za kolejištěm tvoří vypuklé čočky, tvořící dojem obrazovky. Na nástupišti je to pak tabulové sklo se zalisovanou hnědou fólií. Výstup ze stanice je dvěma eskalátorovými tunely. Oba vedou do podzemních vestibulů s podchody. Jeden je stiuován do prostoru pod náměstím Republiky, druhý pak do blízkosti Masarykova nádraží. Oba mají dvoupodlažní monolitickou, železobetonovou konstrukci, zčásti zastropenou prefabrikovanými předpjatými nosníky. Počet provozně-služebních místností: 158Obestavěný prostor: 98.000 m3Stavební náklady: 618 mil. korun.

Hrádek spolu s městečkem založil ve 2. polovině 14. století Karel IV. Panovník, jenž dal novému hradu své jméno, se všemožně snažil o rozkvět zdejšího panství při řece Vltavě. Avšak namísto velkého města a slavného hradu zůstal Karlhaus bezvýznamným městečkem, odloučeným od okolního světa. Ani hrad se nestal střediskem panství, které bylo i nadále spravováno z Hluboké. Jeho zkázu a úpadek završila doba husitských válek. Z hradu zpustlého v průběhu 15. století, se zachovaly části zdiva budov při obvodu hradu a zbytky kaple a vjezdové brány. Dispozice hradu Dispozice byla dvojdílná. Za rozsáhlejší, valem opevněnou přední částí, u níž nelze vyloučit, že v ní mělo vzniknout městečko, se nachází vlastní hrad polygonálního, zhruba trojúhelného obrysu. Na všech stranách ho obíhal mohutný příkop, před nímž byl vyhozen val dosahující na vstupní straně úctyhodných rozměrů. Na čelní straně se též zřejmě ještě nacházel parkán. Obvod hradu byl tvořen souvislou zástavbou, jejíž součástí byla i rozměrná kaple s polygonálním závěrem v jednom z nároží hradu. Ve skladbě místností palácových křídel se setkáváme i s roubenými komorami. Všechny prostory s výjimkou tribunové kaple byly plochostropé. V hradním organismu nenalézáme žadné pozůstatky věže. Pokud se rozhodnete navštívit také nedalké město Hluboká nad Vltavou, za návštěvu stojí zámek nebo Zoo Ohrada. Ve městě se můžete také ubytovat.

Při ulici Křižovnická nedaleko mostu přes řeku Ohře, stojí kostel sv. Bartoloměje. Současná stavba byla vybudována v roce 1414 na místě původní románské kaple sv. Ducha, stavebníkem byl chebský radní Niklas Gumarauer. Špitál byl roku 1695 přebudován na křížovnickou komendu. Během druhé světové války byl kostel poškozen a v letech 1962-1963 rekonstruován. V kostele pak byla výstavní galerie a roku 1997 byl objekt navrácen řeholníkům. Kostel tvoří obdélná síňová stavba s žebrovou klenbou, kterou podepírá jediný sloup stojící v centrální části prostoru. Při rekonstrukci v 60. letech 20. století byly zrestaurovány také původní fresky.