Muzeum Hlučínska sídlí na zámku v Hlučíně a bylo založeno k 1. 1. 2005 jako příspěvková organizace města. Navazuje na činnost městského muzea Hlučín založeného v roce 1948, které bylo v roce 1954 přeměněno na muzeum okresní. Jeho činnost byla přerušena delimitací sbírek do Slezského zemského muzea Opava v roce 1962.Činnost Muzea je zaměřena na město Hlučín a region Hlučínska v jeho historických hranicích. Posláním Muzea je shromažďování a ochrana sbírkových předmětů a vytváření, rozšiřování, spravování a evidování sbírek muzejní povahy za účelem jejich prezentace veřejnosti. Muzeum se prezentuje svými krátkodobými výstavami na různé témata, muzejními a vzdělávacími programy, tj. přednáškami, besedami a vydává také odborné a populárně naučné publikace. Vědeckovýzkumná činnost Muzea je zaměřena především na zachování a rozvíjení identity Hlučínska, jeho etnografii, umění, přírodovědu a vlastivědu.V současné době má muzeum k dispozici dva výstavní prostory. V hlavním výstavním prostoru probíhají tématické historicko-společenskovědní výstavy. V menším prostoru galerie se konají výstavy místních umělců, sběratelů, spolků, sdružení apod. Mimo to pořádá muzeum putovní výstavy. Systematicky probíhá příprava trvalé expozice o hlučínském regionu.Muzeum provozuje informační centrum jehož prostřednictvím poskytuje informace o regionu pro potřeby obcí, turistického ruchu, literatury, umění a dalších kulturních aktivit.  

Voštinova skála, text v přípravě

Národní kulturní památka - Památník Lidice, má za cíl uchování památky na lidickou tragédii a péči o historické objekty a areál. Připomínka obětí obce Lidice z 10. června 1942 . V roce 2003 byl obnoven Růžový sad a zároveň proběhla rekonstrukce Lidické galerie.  V ní je umístěna část sbírky uměleckých děl věnovaných Lidicím světovými tvůrci v poválečných letech. V měsíci červnu 2003 se opět do Lidic vrátila Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice. V roce 2004 byla po úpravách veřejnosti zpřístupněna zahrada Lidické galerie, ve stejném roce došlo v areálu muzea k obnově Aleje Dr. Sira Barnetta Strosse. Od června 2006 je ve zrekonstruované budově muzea otevřena multimediální expozice s názvem "A nevinní byli vinni..." V dubnu 2008 bylo ve zrekonstruoveném prostoru Pod Tribunou otevřeno vzdělávací středisko pro mládež a badatelna.

Historie Vinořského zámku. Dávná historie obce Vinoř sahá až do roku 1088. Název dostala zřejmě od osobního jména Vinor, v historických análech se vyskytuje i jako Vinař nebo Weynor. Ve 14. století vlastnili statek pražští měšťané. V zápise ze 14. století se objevuje i trvz, která byla opuštěna v polovině 17. století. V roce 1650 koupil Vinoř Heřman Černín z Chudenic tomuto rodu pak patřilo panství až do roku 1918. Heřman Černín ale umřel sám bezdětný necelý rok po zakoupení Vinoře. Tu zdědil vnuk jeho bratra Jan Černín. Ve 2. pol. 18. století založil hrabě Wolfgang Maria novou černínskou větev vinořských na panství, které vzniklo spojením původně samostatných statků ( Vinoř, Cvrčovice, Radenice, Satalice, Kbely, Miškovice ). Ještě předtím ale František Josef Černín, zřejmě na místě původní tvrze postavil v letech 1719-24 bohatě členěný barokní zámek. Díle pověřil význačného architekta F.M.Kaňku. Vznikla jednopatrová stavba čtvercového půdorysu. V přízemí vedou tři vysoké obloukové vstupy do sally terreny, v patře je střední dvorana osvětlená polygonálním věžovitým světlíkem s mansardami, v interiéru je bývalá kaple sv. Jana Nepomuckého. Do dnešní podoby byl zámek upraven v letech 1919-20. Po svém dokončení byl zámek bohatě zařízen – majitelé sem přivezli obrazy z pražského Černínského paláce na Hradčanech, něco přidali i z rodinných zásob. Současnost Vinořského zámku. V posledních letech obývala zámek Česká armáda. Pro veřejnost je Vinořský zámek uzavřený.