Původně, v letech 1875 – 1910, se náměstí jmenovalo Basilejské. V části německé okupace, v letech 1940 – 1945 se nazývalo Husovo.

Přesto, že je Petržílkovský ostrov oproti ostatním pražským ostrovům trpaslíčkem, je s břehem Vltavy dvakrát přemostěn. Jednak ho spojuje s břehem lávka a jednak je vstup na ostrov také umožněn po můstku mezi Malostranskou vodárenskou věží a sousední budovou na pevnině. Lávka je určena pouze pro pěší.

Písecké městské opevnění bylo vybudováno na obranu založeného města ve 13. století. V průběhu 15-17. století bylo ještě zesíleno a hradby zvýšeny do výšky až 10 metrů. Vstup do města umožňovaly tři brány. Všechny tři byly zbrourány a v průběhu 19. století v souvislosti s rozvojem města byla ubourána i většina hradeb. Do dnešní doby se zachovalo krátké úseky hradeb a to při Komenského ulici naproti gymnáziu, v ulici Podskalí a při ulici Hradební II. včetně upraveného přístupného parkánu. Kromě toho se část hradeb dochovala i ve hmotě domů, díky tomu můžeme třeba vidět polokruhovou baštu v Budovcově ulici a nebo kruhouvou na okraji Palackého sadů naproti poště. Oboje jsou dnes součástí domů.

Jemnice jsou městem ležícím jihozápadně od okresního města Třebíče. Jsou jedním z nejstarších měst na Moravě. Původní osada vznikla na místě pohraničního hradu z přelomu 11. a 12. století. Město bylo založeno roku 1227 jako královské na křižovatce obchodních cest při brodu přes říčku Želetavku na ložiskách zlata a stříbra. Zároveň s ním byl s největší pravděpodobností postaven i hrad. Jemnice byla jedním z prvních měst v širokém okolí, které měly pevné hradby. Ty Jemnické dal postavit Přemysl Otakar I. Největšího rozkvětu dosáhlo město ve středověku. V letech panování lucemburské dynastie mu byla udělena rozsáhlá privilegia. K osobě Jana Lucemburského se váže i jedna pověst zároveň tradice Jemnice. Pověst vypráví, že v r. 1312 táhl král Jan do boje proti Matúši Čákovi, který plenil jihovýchodní Moravu, a zanechal v Jemnici královnu Elišku, která očekávala dítě. Král jí podal zprávu o svém vítězství čtyřmi běžci. Na paměť této události se koná od poloviny 14. století až dodnes poslední zářijovou neděli slavnost spojená s během mládeže od hranic města směrem k Budkovu a končící v Jemnici. Období rozkvětu se střídala s obdobím úpadku. Dvakrát bylo město zcela zpustošeno - roku 1468 za tažení Matyáše Korvína a v průběhu třicetileté války. Střídali se rovněž majitelé jemnického panství.Centrum města je městskou památkovou zónou a je v něm k vidění řada památek. Půdorys historické části města je vymezen zachovanými středověkými hradbami a několika branami. V jedné z nich je zazděna soška tzv. "jemné panny" - paladium města. V Jemnici byla také  jedna z nejstarších židovských obcí u nás. První písemná zmínka pochází z roku 1336. Z židovské čtvrti se zachovala podstatná část domů a brána. Nejstarší náhrobky na židovském hřbitově pocházejí ze 17. století. Ve městě se také nachází kulatá románská věž kostela sv. Jakuba - nejstarší stavba na Moravě. Nejznámější dominantou města je renesanční zámek, který byl vybudován na místě bývalého hradu na začátku 17.století. Vznikla dvoupatrová renesanční budova, tvořená čtyřmi křídly kolem pravoúhlého dvora. Návštěvníci městečka by neměli opomenout mauzoleum hrobky rodu Pallaviciniů, které je 2 km severně od města. Jemnice se každoročně v červnu stává dějištěm Barchanu, jedné z nejstarších historických slavností v Evropě, jejíž počátek se datuje do doby krále Jana Lucemburského.