Klánovice jsou jednou z okrajových lokalit Prahy. Jsou známy spíše jako letovisko Pražanů. V první polovině 19. století zde byla postavena řada výletních středisek. Lázně, tenisové kurty, golfové hřiště, koupaliště apod. I dnes patří Klánovice k poklidným částem hlavního města. K Praze byly připojeny v roce 1974. Název Klánovic je odvozen od jména podnikatele Klána, který zde postavil na zakoupených pozemcích několik domků určených pro letní pobyt.

Opevněný renesanční zámek Dolní Kounice se tyčí nad pravým břehem řeky Jihlavy nad stejnojmenným moravským městem. Mohutný komplex hradu a zámku tvoří nejvýraznější dominantu města. Goticko-renesanční hrad a zámek patří mezi nejvýznamnější historické stavby České republiky. Pod zámkem stojí nejvýznamnější památka v okolí – zříceniny gotického kláštera Rosa Coeli. Klášter Rosa Coeli Dolnokounický klášter Rosa Coeli vznikl v údolí Jihlavy již v roce 1181 a postupem času se stal ekonomickým a kulturním centrem kraje. Dokladem tohoto faktu je přestavba před rokem 1330 z původního románského konventního kostela v mohutnou gotickou stavbu, jejíž v baroku upravované zříceniny můžeme pod zámkem obdivovat dodnes. Vznik hradu Souběžně s přestavbou kostela začal být na kopci nad klášterem budován hrad, který měl sloužit k ochraně kláštera. Po zrušení kláštera získává panství roku 1537 Jiří Žabka z Limberka a začíná rozsáhlou přestavbu hradu v stále dobře opevněný renesanční zámek. Další přestavba proběhla za Drnovských z Drnovic v letech 1588 – 1618. Po bělohorské konfiskaci zámek koupili roku 1623 mikulovští Dietrichštejnové, ale nadále je využívali jen jako sídlo správy panství. Roku 1862 panství získali sňatkem Herbersteinové, kteří jej převzali už jen víceméně jako hospodářskou budovu. Nejvíce znehodnocené byly místnosti druhého patra. Po pozemkové reformě roku 1918 získal zámek správce velkostatku Karel Rubeš. Při osvobozování Dolních Kounic roku 1945 zasáhlo zámek několik dělostřeleckých granátů. Toho roku jej zakoupil Dr. Václav Edel, kterému byl ovšem zámek roku 1948 z části znárodněn a zahrnut pod správu Státního statku a byl využíván účelově. Od roku 1986 vlastnila zámek Státní vědecká knihovna, která s ním měla také své plány. Zámek však byl po roce 1992 v restituci navrácen rodině Edlů, kteří jej prodali soukromé společnosti. Dispozice zámku Hrad a zámek v Dolních Kounicích je ojedinělá pravidelná dispozice objektu s nárožními věžemi a s dochovanou podstatnou částí gotického zdiva. Areál zámku se skládá z předzámčí uzavřeného hradbami a přístupného 2 branami a vlastní dvoupatrové čtyřkřídlé renesanční zámecké budovy. Zachovány jsou zde renesanční dveřní a okenní ostění. Průjezd a interiér bývalé kaple v JV nároží má ještě gotický ráz. Hradní a zámecký palác je zdoben pozdně gotickými nástěnnými malbami a renesanční štukovou výzdobou. Nejvýznamnější místností je renesanční Rytířský sál. Na zámku je instalována historická expozice. Tipy na výlet V Dolních Kounicích najdeme také synagogu a židovský hřbitov. V nedalekých Ivančicích na vás čeká renesanční zámek, o něco dál rovněž renesanční zámek Hrubšice, lovecký zámeček Leopoldsruhe nebo renesanční zámek Oslavany. Ubytovat se můžete přímo v Dolních Kounicích.

Anežský klášter na Františku je všeobecně označován za první gotickou stavbu v celých Čechách. Založil jej Václav I. v letech 1233 - 34 z podnětu jeho sestry Anežky pro řád klarisek. Anežka uvedla řád do Čech a stala se jeho první abatyší. Více o historii kláštera zde. Od roku 1963 je v klášteře expoziční prostor Národní galerie. Ta zde od listopadu roku 2000 prezentuje nově koncipovanou expozici středověkého a raně renesančního umění.  Součástí kláštera je i hudební sál pro konání komorních koncertů. Popis expozice První část expozice v patře sleduje vývoj českého umění od deskových obrazů a sochařství poloviny 14. století (Mistr Vyšebrodského oltáře, Mistr Michelské madony) přes "měkký" sloh Mistra Theodorika k obrazům Mistra Třeboňského oltáře a dílům krásnéhoslohu (Madona svatovítská, Sv. Petr ze Slivice, Varianta Krumlovské madony). Zatímco ve 14. století a v období kolem roku 1400 patřily Čechy a Praha k významným centrům evropského uměleckého dění, v 15. století naopak umělecké podněty spíše přijímaly (Mistr Svatojiřského oltáře, Mistr Puchnerovy archy, Mistr Litoměřického oltáře). Česká a moravská díla z 15. a počátku 16. století jsou v expozici nově konfrontována s tvorbou ostatních středoevropských oblastí, s nimiž Čechy v té době spojovaly těsné kulturní kontakty. Obraz Madony s dítětem od Mistra IW tak vede dialog s dílem stejného námětu od saského umělce Lucase Cranacha st. Významný Mistr žebráckého Oplakávání je zastoupen svým stěžejním dílem dokládajícím vysokou úroveň řezbářství v oblasti jižních Čech, zatímco vliv tzv. podunajské školy (v expozici např. obraz Albrechta Altdorfera) se odráží v tvorbě Mistra IP.    

Na okraji města při panelovém sídlišti, na konci ulice Pod Vrchy se nachází jindřichohradecký židovský hřbitov. Byl založen v 15. století a později několikrát rozšiřován. Mimo jiné v roce 1773, kdy při rozšíření byl zároveň ohrazen kamennou zdí. Poslední rozšíření proběhlo v druhé polovině 19. století. Na současné ploše 3.314 m2 se nachází několik stovek náhrobků. Plocha hřbitova se ve druhé části svažuje. Ve svahu se nacházejí starší typy náhrobků (barokní a klasicistní), nejstarší z roku 1638. V horní části jsou pak převážně novodobé žulové náhrobky. Součástí ohrazení je funkcionalistická obřadní síň z roku 1937 s původním zařízením (tahara s omývacím stolem, vozovna s dochovaným vozem aj.). Zde se konají příležitostné výstavy. Na protilehlém rohu se nachází obývaný hrobnický domek. Na hřbitov se pak vstupuje branou situovanou mezi obřadní síní a hrobnickým domkem. Hřbitov je uzamčen, hlídán pověřenou osobou a monitorován městskou policií. Přístupný je na požádání pověřenou osobou obývající hrobnický domek, mimo soboty a židovské svátky.