Renesanční zámek Lužany stojí na levém břehu řeky Úhlavy ve stejnojmenné obci. Zámek a jeho areál slouží dnes představitelům české vědy a kultury, studentům, vedení fakult a pracovišť vysokých škol. Historie zámku Na místě dnešního lužanského zámku stála v roce 1245 dřevěná tvrz, která byla v roce 1583 přestavěna v jednopatrový renesanční zámek. Na počátku 19. století byl pak zámek přestavěn v barokním stylu.  Lužanské panství měnilo často majitele, až jej v roce 1886 koupil Josef Hlávka pro svou matku Annu, kde později sídlil se svojí ženou. Když byl J. Hlávka během své dlouhé nemoci upoután na invalidní vozík, většinu času se svou Marií trávil právě v lužanském zámku. Dokladem tohoto pobytu jsou akvarely Leopolda Schmidta, které je možno na zámku spatřit. Po svém uzdravení a smrti milované Marie začal známý architekt uvažovat o přestavbě objektu. Zámek Lužany je ze tří stran obklopen parkem, na který navazuje renesanční užitková zahrada. Přestavby zámku za J. Hlávky V letech 1886 - 1887 nechal Hlávka část původní renesančně barokní stavby zbourat. Na jejím místě postavil dvoupodlažní novostavbu s půdorysem ve tvaru písmene Y. Z původní barokní byla vybudována dominantní šestipatrová velká věž s hodinami. Obytná část budovy je typologicky navržena jako severoitalská vila, v jejímž přibližném středu se nachází reprezentační schodiště, kterým se vchází do prvého patra, kde se dodnes nachází Hlávkův původní byt. V přízemí zámku je umístěna expozice věnována dílu a odkazu Josefa Hlávky. Ve všech prostorách zámku se nachází řada vzácných uměleckých děl, zejména portrétů majitele, jeho současníků a přátel. Některé z nich jsou dílem Hlávkových hostů jako např. V. Hynaise, M. Švabinského, J.V. Myslbeka a J. Mařáka. Na hlavním schodišti je umístěn velký portrét knížete Metternicha, dále podobizna v životní velikosti prorektora Nadání a nejvyššího maršálka zemského knížete Lobkovice a menší portrét Antonína rytíře Randy, který se stal nástupcem J. Hlávky, předsedy ČAVU a Nadání. Expozice Expozice představuje zejména Hlávkův byt, který tvoří dnes modernizovaná velká kuchyně, pracovna, sál Českého kvarteta, malý salonek, knihovna, malá jídelna a ložnice s koupelnou. Interiér bytu je jedním z mála zachovaným obytným prostorem v České republice, který má veškerý mobiliář a štukovou výzdobu včetně výmalby provedeny ve slohu novorenesance. Současně s přestavbou přistavěl Hlávka k zámku, jako samostatné křídlo, jednopatrovou kapli, zasvěcenou Panně Marii, sv. Václavovi a sv. Antonínovi. V sedmdesátých letech 19. století započal Hlávka plánovat také přestavbu zámeckého parku. Celý proces trval více než 35 let. Z té doby se v parku zachovala celá řada vzácných dřevin, dubů, olší, lip i bílých topolů. Mezi nejvzácnější stromy zámeckého parku patří liliovník tulipánokvětý, mohutný strom příbuzný známé magnólii. Na základě poslední vůle majitele Lužan je zámek od roku 1908 vlastnictvím Nadání. V současnosti se zde konají zasedání řídících orgánů Nadání, předávány jsou zde ocenění nesoucí Hlávkovo jméno významným českým vědců a umělcům i vynikajícím vysokoškolským studentům. Na zámku se konají vědecké konference a semináře, jednají zde i kolegia rektorů Univerzity Karlovy, Českého vysokého učení technického, Akademie věd České republiky a dalších vysokých škol a vědeckých institucí. Tipy na výlet Navštívit můžete zříceninu hradu Skála, barokní zámek Příchovice nebo gotický vodní hrad Švihov. Zajímavý rozhled po okolí budete mít z rozhledny Kožich u Libákovic. Ubytovat se můžete v třeba ve Švihově.  

Pardubice jsou statutárním městem na východě Čech a metropolí Pardubického kraje.Rozkládají na obou březích Labe u soutoku s Chrudimkou, jsou jedním z nejkrásnějších východočeských měst. Mají téměř 90 tis. obyvatel. Město je proslavené výrobou perníku, dostihovými závody – Velkou pardubickou Steeplechase, která se koná už od roku 1874 a plochodrážními závody – Zlatá přilba. První zmínky o obci Pardubice pochází z konce 13. století. Již okolo roku 1340 získali Pardubice městská práva. Město v té době patřilo pánům z Dubé, po nich se stali majiteli páni z Pardubic. Z jejich rodu pocházel i první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Pardubice v té době byly významné jen regionálním kontextu. To se změnilo na konci 15.století. O rozkvět Pardubic se zasloužil rod pánů z Pernštejna. Vilém, který město s okolním panstvím koupil roku 1491, přestavěl zdejší vodní hrad na pozdně gotickou rezidenci a jeho synové Vojtěch a Jan pak pokračovali v přebudovávání již v renesančním duchu. Dnes představuje pardubický zámecký komplex s opevněním jeden z mála unikátních přechodů mezi hradem a zámkem, které se na světě dochovaly. Vilém z Pernštejna rovněž rozhodl o půdorysu a jednotném stylu města, který se zachoval do současnosti. Na historickém pardubickém náměstí se dosud nacházejí pozdně gotické a renesanční domy, které organicky doplňují stavby z pozdějších období. Historickou podobu si Pardubice zachovaly možná i proto, že v roce 1560 Pernštejnové panství, jako zadlužené, prodali. Začal tak pomalý úpadek města, podpořený válkami a dalšími katastrofami, který trval až do 19. století. Symbolicky až příjezd prvního vlaku po nové železnici v roce 1845 předznamenal rozvoj obchodu a průmyslu. Na stavbě železnice v Čechách se velmi významně podílel pardubický občan Jan Perner. Pardubice se vymaňují ze svých hradeb, vzkvétá průmysl i kultura. Jsou postaveny například Fantovy rafinérské závody, Na počátku 20. století se Pardubice stávají kolébkou českého letectví, kdy roku 1910 uskutečnil ing. Jan Kašpar první dálkový let z Pardubic do Prahy. Městská památková rezervace zahrnuje středověkou část města a Pernštýnské náměstí s radnicí. Ve městě se rovněž dochovalo více než sto domů gotického původu s renesanční přestavbou. Na náměstí se chodí skrz Zelenou bránu, jednu z dominant města, s charakteristickou měděnou střechou, renesančně přestavěnou v roce 1538. Věž je vysoká 60 m a je na ní reliéf od Mikoláše Alše, kde je znázorněn městský znak, který Pardubice převzali z rodového erbu pánů z Pernštejnu.. Věž je v sezóně přístupná a nabízí jedinečný pohled na městskou památkovou rezervaci, nedaleký zámek i širé okolí včetně Kunětické hory. Kostel sv. Bartoloměje je další památkou, která by neměla ujít pozornosti návštěvníků Pardubic. Na počátku 16. století jej zde postavil Vilém z Pernštejna jako pozdně gotický kostel. Stavba měla sloužit jako pohřebiště pro českou větev pánů z Pernštejna a zároveň jako chrám minoritů. Jednou z nejstarších staveb ve městě je kostel Zvěstování Panny Marie. Založen byl ve 14. století Arnoštem z Pardubic. Pardubice ale nejsou jenom historické památky. Z novějších budov z dvacátého století stojí za zmínku budovy na Náměstí republiky. Patří mezi ně divadlo, Komerční banka od Josefa Gočára či Obchodní centrum Grand, které je také od Gočára. Velmi zajímavé jsou mlýny od Josefa Gočára na pravém břehu Chrudimky. Unikátní je i zdejší krematorium.Zámek Jedinečnou stavbou města je zdejší zámek. Podle archeologů stálo v Pardubicích panské sídlo již na konci 13.století. dochované podobě pochází pardubický zámek hlavě z přestavby, podniknuté na přelomu 15. a 16. stol. pány z Pernštejna. Pernštejnové zabrali rozlehlé území, které dokonale opevnili mohutným hliněným valem s hradbou na úpatí a vodním příkopem kolem. Uvnitř tohoto areálu vyrostl palác, který vyhovoval nárokům pronikajícího renesančního stylu života aristokracie. V Pardubicích je tedy k vidění jedinečný přechod mezi hradem a zámkem, je zde vodní hrad s mohutnými zemními valy, poskytujícího dokonalé renesanční pohodlí zámku. Monumentální malířskou výzdobu, nejstarší renesanční malby u nás, najdeme v interiéru zámku. Zámek je navíc sídlem Východočeské galerie i Východočeského muzea, a tak nám nabízí mnoho různorodých expozic. Milovníci přírody, skla, hraček i historie si přijdou na své.

Václavské náměstí - centrum Prahy. Václavské náměstí je nejvýznamnějším pražským náměstím a je považováno za její centrum. Je 750 m dlouhé a 60 m široké. Historie Václavského náměstí. Náměstí vzniklo již při založení Nového Města (1348) jako jeho centrum. Již v minulosti bylo využíváno pro obchodování s koňmi a dalšími komoditami. Dnešními dominantami náměstí, které je považováno i za symbol české státnosti, jsou především budova Národního muzea a sousoší sv. Václava a dalších patronů České země. Sv. Ludmily, sv. Anežky, sv. Prokopa a sv. Vojtěcha. V roce 1918 zde byla vyhlášená samostatnost Československa. Původní název Koňský trh byl nahrazen současným názvem v roce 1848 na návrh Karla Havlíčka Borovského. Na počest schůze ve Svatováclavských lázních a na počest sv. Václava, patrona České země. Původně, od roku 1680, zde stávala jezdecká socha sv. Václava od Jana Jiřího Bendla. Současná socha sv. Václava od Josefa Václava Myslbeka sem byla umístěna v roce 1913. Bendlova socha byla přemístěna na Vyšehrad do Štulcových sadů. Václavské náměstí je jedním z nejnavštěvovanějších míst Prahy. Je obklopeno řadou historických domů. Ve střední části ho protíná tramvajová trať. Dopravní spojení je zajištěno i metrem.

Židovský hřbitov Velhartice se nachází kilometr jihozápadně od obce, kousek za menší chatkovou osadou. Přístupný je po cestě odbočující vlevo ze silnice směřující k Velharticím, před mostkem přes Ostružnou. Hřbitov byl založen roku 1858, má dobrou kamennou zeď a je uzamčen. Plocha zhruba 560 m2 je zaplněna z cca poloviny asi 59 náhrobky. Ve východní části hřbitova se nacházejí dva kamenné pilíře jako pozůstatek márnice.