Městské muzeum ve Zlatých Horách má sídlo v budově bývalé pošty. Budova je jednou z nejhodnotnějších staveb městské památkové zóny. Byla postavena v roce 1698 v holandském barokním slohu rodinou Nentwigů jako první pošta ve Slezsku. Expozice jsou rozmístěny v celé budově muzea. Stálé expozice   Historie hornictví - model středověké štoly, nálezy ze starých dolů, výstava minerálů, fotografie z podzemí, Zlatohorský rudní revír, model novodobé štoly. Historie zlatohorského regionu - hrad Edelštejn, bitva u kaple sv. Rocha 1779,Schweinburgovo sanatorium, rozhledna na Biskupské kupě, poutní místo Panny Marie Pomocné, Bernhard Kutzer, Albert Förster, hasičský sbor, zaniklé kapličky, Horní a Dolní Údolí, letecká havárie v roce 1953 Historie obce Rejvíz - hrad Koberštejn, Mechové jezírko, Lurdská jeskyně, válečný pomník, Lesní ruský hřbitov, muzeum vyřezávaných židlí Dobové nářadí a náčiní Selská jizba Soubor exponátů - trezory, optické přístroje, elektrotechnika, měřící přístroje, psací stroje, porcelánové zátky, radiopříjmače, hraniční kameny… Klubovna zlatohorského vojenského historického klubu - rakouští granátníci z dob tereziánských a napoleonských Středověká mučírna - čarodějnické procesy na zlatohorsku -inkvizitor Jindřich František Boblig Mini galerie SNOP  

Zřícenina hradu Žebrák se nachází v okrese Beroun u obce Točník na jižním okraji Křivoklátských lesů. Jméno dostal hrad podle vsi, která tvořila jeho podhradí vzdálené asi 2 km jižně. Při důležité cestě, která spojovala Prahu s Plzní a vedla dále do Norimberku nechal hrad Žebrák vystavět  pravděpodobně Oldřich Zajíc z Valdeka, člen mocného šlechtického rodu Buziců. Za vlády Jana Lucemburského se stal majetkem českých králů. Tehdejší majitel Zbyněk z Valdeku vyměnil Žebrácké panství za Budyň. Lucemburkové si strategicky položený hrad velmi oblíbili. V roce 1341 koupil hrad mladší bratr Karla IV. Jan Jindřich Korutanský, který provedl rozšíření a nechal postavit hradní kapli sv. Apolináře a sv. Markéty. Hrad však držel jen do roku 1349, tehdy jej prodal samotnému Karlu IV. Další přestavbu hradu provedl jeho syn Václav IV., který zde také často pobýval. Po požáru v roce 1395 byl sice Žebrák ještě opraven, ale přesto začala jeho obliba u  Václav IV. klesat. Ten totiž nechal vystavět na nedalekém kopci nový a honosnější hrad Točník a na Žebrák přestal dojíždět. Ten si sice ještě v průběhu 15.století uchoval svou obranyschopnost, ale jeho význam postupně upadal. Jeho zkázu urychlili hledači pokladů, kteří hledali legendární poklad Václava IV a zejména požár z roku 1532. V polovině 16.století je hrad zmiňován již jako opuštěný. Poslední šlechtický majitel souhradí Josef Colloredo Mansfeld prodal hrad ve dvacátých letech Klubu českých turistů a proběhla částečná rekonstrukce. Žebrák byl stavbou bergfritového typu. Do dnešních dnů se dochovala mohutná válcová věž tzv. bergfrit zdobená iluzivním kvádrováním, která dnes slouží jako rozhledna. Dále je zde k vidění temná hladomorna, starý palác s pecí a torzo zdiva výstavného paláce Václava IV.

Kostel sv. Klimenta je jednou ze tří svatyň jezuitské koleje v Klementinu. Kostel je včleněn do budov Klementina a má boční průčelí do Karlovy ulice. Jeho stavbu vedl v letech 1711 – 1715 A. Lurago, architektem byl F.M.Kaňka. Je to prostá jednolodní stavba s bohatě členěným prtikem, nesoucím sochu sv. Klimenta od F. I. Weisse z roku 1735. O co prostěji vypadá kostel zvenku o to bohatší je jeho vnitřek. Kostel sv. Klimenta má totiž jeden z nejlepších barokních interiérů v Praze. Ve výklencích jsou sochy církevních otců a evangelistů od Matyáše Brauna, které jeho dílna vytvořila kolem roku 1715. plastiky M. Brauna zdobí také šest bočních oltářů, zpovědnici a varhanní kruchtu. Tento sochařský mistr je také původcem kazatelny, kterou nese čtveřice propletených andílků. Jeden z bočních oltářů ozdobil svým obrazem sv. Linharta barokní malíř P.J. Brandl. Štukovou výzdobu vytvořil v letech 1713 – 1715 S. Götzler, klenbu ozdobil ve stejné době svými freskami s výjevy ze života sv. Klimenta J. Hiebl a hlavní, iluzivní, oltář namaloval v roce 1760 J. Kramolín. Jsou na něm znázorněni sv. Kliment a sv. Ignác z Loyoly.

Unikátní rozhledna v podobě majáku se nachází v průmyslové zóně na okraji Starého Města. Dominanta bývalého areálu cukrovaru souvisí s firemní filosofií společnosti na zpracování odpadů, která zde sídlí. Maják má za úkol ukazovat lidem „cestu v moři odpadů“. Jedná se o oplechovanou stavbu složenou ze 7 dílů, každý o výšce 3 m, dohromady měří 27m. Váží 25 tun, má dvanáct oken a vyhlídkovou plošinu, nad kterou je umístěn reflektor, který ve tmě vysílá do okolí kuželové světlo, stejně jako majáky přímořské.Na vyhlídku musíte vystoupat celkem 96 schodů. Když tak učiníte, rozprostře se před vámi malebná krajina lemovaná vrcholky Chřibů se starobylým hradem Buchlovem a pohořím Bílých Karpat. Před sebou budete mít jako na dlani nejen celý areál společnosti zakomponovaný v jedinečném a příjemném prostředí, ale také Staré Město a královské město Uherské Hradiště v pozadí s rozhlednou Rovnina.