Obec Provodov dostala svoje jméno po obyvatelích, kteří zde pod hradem Světlov žili. Ti provázeli pocestné a obchodníky přes pusté hory plné dravé zvěře a také loupežníků. Kousek jižně od obce se nachází místo nazvané Malenisko s poutním kostelem Panny Marie Sněžné. Vznik tohoto poutního místa se váže do počátku 18. století, kdy Valašsko prožívalo krušné časy, plné nájezdů uherských povstalců. V té době v provodovském mlýně žil mlynář Pavel Vlaštovica. Jeho žena si často stěžovala na bolesti hlavy a očí, ztrácela totiž zrak. Denně se modlila k Panně Marii za zdraví a lepší časy. V roce 1711 před svátkem Nanebevstoupení Páně měla sen, ve kterém byla vyzvána neznámým stařečkem aby ho následovala. Ten ji zavedl na místo, kde zabodnul hůl a pravil, že zde je voda, která bude uzdravovat nemocné. Pak stařeček zmizel. Když šla druhý den žena na bohoslužbu do pozlovického kostela, u místa, kde byla se stařečkem opravdu našla hůl a u ní prýštící pramének vody. Vodou si omyla oči a cítila, že lépe vidí. Spěchala pak do kostela, ale o svém zážitku nikomu nepověděla. Za několik měsíců měla opět sen se stařečkem, který ji vyčinil, že o vodě jiným neřekla. A tak od roku 1712 začínají sem přicházet lidí a každým rokem přibývalo zázračných uzdravení. Poutníci se scházeli u obrazu Panny Marie, kterým se darovala za své uzdravení Dorota Jahodníková z Pašovic. Tento obraz je dodnes zachován na hlavním oltáři v kostele. Historie kostela sahá do 20. let 18. století. Tehdy vážně onemocněl majitel luhačovického panství, hrabě Wolfgang Serenyi. Pozlovický farář mu dal vzkaz od mlynářky z Provodova, že se uzdraví, ale aby u pramene nechal vybudovat kapličku. Hrabě slíbil a slib dodržel. Po uzdravení nechal vystavět nejprve dřevěnou kapli a později zděnou s oltářem. Svatyně byla posvěcena 5.8.1735 a od té doby se stala středem mnoha poutí. Lidí přibývalo a stavba již nestačila, v roce 1750 musela být kaplička rozšířena na dnes zde stojící malý barokní poutní kostel. Kousek od kostela vede vzhůru po cestě do svahu křížová cesta. Zaparkovat lze krátkodobě přímo pod kostelem. Jinak sem vede turisticky značená cesta z Provodova a Luhačovic.

Námětem je postava českého literáta Jakuba Arbese. Stojící postava je umístěna na žulovém kvádru. Zdobí stejnojmenné náměstí na Smíchově. Autoři: J.Černý aj.Koreček, 1962.

Otevírací dobaPo, St 8-12 13-17 Út, Čt, Pá 8-12 13-15 v červenci a v srpnu So 9-11.30 V informačním centru lze zakoupit parkovací známky, vyhledat nejvhodnější trasy pro autoturisty, dostat se k informacím o místních firmách, organizacích, službách ve městě apod.

Největší, nejmenší, nejdelší, nejtěžší, nejrychlejší, nejvytrvalejší . To vše jsou přívlastky, s nimiž se v expozici Muzea rekordů a kuriozit setkáte na každém kroku. Muzeum sídlí v historické Dolní bráně a mapuje unikátní výkony českých a světových rekordmanů, z nichž mnozí jsou zapsáni v České knize rekordů. V jeho pěti patrech lze narazit na mnohá překvapení - svým zaměřením je totiž jediné ve střední Evropě. Dámám a slečnám jistě padne do oka módní koutek se šaty zhotovenými z 21 751 spínacích špendlíků a kompletem pošitým 25 751 knoflíky. Pro pány a kluky jsou připraveny technické perličky - nejmenším, 7 cm dlouhým, bicyklem počínaje, přes funkční kolo zhotovené ze dřeva, až po minimotocykl o hmotnosti 15 kilogramů. Pozornosti jistě neunikne obří pyžamo pro 8 spáčů, péřová bunda a spacák o velikosti XXXXXXXXXL a školáky jistě potěší dvoumetrová maxitužka, zubní kartáček pro celou rodinu nebo lízátko o hmotnosti 12 kg. Stěny zdobí unikátní fotografie zachycující ojedinělé výkony borců vytvořené v rámci Mezinárodního festivalu Pelhřimov - město rekordů Stálá expozice Expozice je umístěna v 5 patrech Jihlavské Dolní brány. Více než 200 ojedinělých exponátů a fotografií (siláci, neobvyklé dovednosti, neobyčejné výrobky). Fotografická a filmová dokumentace z festivalů rekordů a kuriozit pořádaných každý druhý víkend v červnu. Přibližně pět minut chůze od muzea se nachází expozice Zlaté české ručičky. V ní naleznete více než 90 světových unikátů vyrobených ze zápalek a zápalkových hlaviček. Na funkční kytary, housle, mandolíny, a také vázy a obrazy spotřeboval jejich autor Tomáš Korda 571 871 sirek a 248 344 hlaviček. Výstavu doplňuje parní stroj ze skla, kamenný mikrofon, obří svíčka ze včelího vosku a další, jinde nevídané exponáty. Děti mohou využít rozlehlé zahrady, na níž se proběhnou mezi obří nerezovou konvičkou, dvoumetrovým polévkovým hrncem i třímetrovým trychtýřem a popřípadě zde i v klidu spořádají svačinu.