Renesanční hrad a zámek Frýdlant stojí na okraji stejnojmenného města na mohutném čedičovém ostrohu nad říčkou Smědou a patří k nejvýznamnějším památkovým celkům v České republice. Těžiště moci Albrechta z Valdštejna Původně, na místě dnešního Frýdlantu, zde stával raně gotický pozemní hrad, který založili v polovině 13. století Ronovci. Nám se dodnes z něho zachovala pouze mohutná válcová věž - Indica. Přemysl Otakar II. odňal Frýdlant Berkům z Dubé a prodal jej Biberštejnům v roce 1278. Ti patřili k nepřátelům husitů i krále Jiřího. V roce 1558 se hrad dostal do majetku Redernů. K významné stavební aktivitě došlo z iniciativy Melchiora z Redernů po roce 1582, který z Frýdlantu vytvořil rodovou rezidenci. Renesanční úpravu hradu provedl italský stavitel Marcus Spazzio a postavil zde také renesanční Dolní zámek. Výstavbou kaple sv. Anny byla v letech 1598 – 1602 přeměna hradu v podstatě dokončena. Frýdlant, jako jiná panství, přešel po Bílé hoře do vlastnictví Albrechta z Valdštejna. Ten nazval své rozsáhlé panství vévodstvím frýdlantským, i když sídlil hlavně v Jičíně. Po vévodově smrti přešlo sídlo na Gallase, poté se jej pětkrát zmocnili Švédové a v letech 1645 – 1647 značně zasáhli do hradní stavby, především zesílili opevnění na severní straně. Po požárech na konci 17. století došlo, za Františka Ferdinanda Gallase, k raně barokním přestavbám. Další barokní úpravy byly provedeny roku 1749 za Filipa Josefa Gallase, kdy vznikly terasy při dolním nádvoří. První náznaky romantické neogotiky lze na Frýdlantu sledovat již roku 1805, kdy byly sneseny renesanční štíty, a sgrafita byla zabílena. V letech 1867 – 1870 pak došlo k neorenesančním zásahům a přístavbě nového křídla pro Eduarda Clam-Gallase podle plánů vídeňského architekta Wilhelma Heckeho. Fasády tehdy opět doplnila nová sgrafita. Rodu Clam-Gallasů, kteří na frýdlantském sídle také sídlili, patřil hrad až do roku 1945, kdy jim byl zestátněn. Od gotického hradu po renesanční zámek Areál Frýdlantu představuje velmi cenné spojení dvou architektonických útvarů – středověkého hradu a renesančního zámku. Dnes vidíme hrad jako mohutnou dvoupatrovou stavbu kolem malého nepravidelného nádvoří, kterému dominuje velká válcová věž. Barbakanem, postaveným Švédy, a Dolní branou z 15. století se vstupuje na dolní zámecké nádvoří. Severní stranu nádvoří tvoří kastelánské křídlo. Rytířská cesta vede k hornímu (starému) hradu, prochází Horní (třetí) branou a pod prampouchem. Na vnějším hradním nádvoří stojí zámecká kaple. Zámek je obehnán švédským opevněním s pětiúhelnými baštami a hradním příkopem.  První hradní a zámecké muzeum ve střední Evropě Návštěva frýdlantského zámek nabízí návštěvníkům velký počet zpřístupněných místností. Prohlídkový okruh zahrnuje dvě trasy. Můžeme vidět zámecké prostory, které zahrnují interiéry připomínající zdejší život Albrechta z Valdštejna, je zde rytířský sál s portréty členů hraběcích rodin Gallasů a Clam-Gallasů, uniformy zámeckého služebnictva, sbírka zbraní, vrchnostenská kancelář, unikátní sbírka dýmek, zámecká kaple sv. Anny, pokoje hraběnky, reprezentační a jiné místnosti. Na zámku je také síň spisovatele V. Kaplického a zdejší zajímavostí je určitě soudní síň, v níž probíhal proces s O. Stelzigem – aktérem selského povstání z roku 1608. Zámecké místnosti jsou vybaveny předměty velké historické ceny - hodnotným nábytkem, gobelíny, obrazy, porcelánem, sklem, keramikou, zrcadly, lustry aj., které si určitě stojí zato prohlédnout. Tipy na výlet V nedaleké Raspenavě najdete kostel Nanabevzetí Panny Marie nebo v obci Hejnice klášter františkánů s kostelem Navštívení Panny Marie, vodopády Velkého Štolpichu či Frýdlantské cimbuří. Za návštěvu stojí i Lázně Libverda. U obce Chrastava stojí velmožské sídlo - Curia Vítkov. Ubytovat se můžete ve Frýdlantu.

Židovský hřbitov v Hranicích je další vzpomínkou na existenci židovské komunity v tomto městečku. Najdeme ho v ulici Zborovské, severovýchodním směrem od synagogy. Je pravděpodobné, že byl založen v polovině 17. století, nejstarší náhrobek s čitelným nápisem je z roku 1686. K pohřbívání byl využíván až do roku 1956. Hřbitov sloužil k pohřbívání židů nejen z Hranic, ale i z Potštátska, Oderska, Novojičínska, Valašskomeziříčska a Vsetínska. Odhadem se na hřbitově v Hranicích uskutečnilo jen v průběhu 19. a 20. století přibližně 1000 pohřbů. Dochovalo se asi 676 stél, některé už jen jako torza. Je zde pohřben například bratr Sigmunda Freuda, Julius. V roce 1989 měl být hřbitov zdemolován městským úřadem, ale likvidace byla pozastavena.

Technická památka Štola sv. Josefa v Dolním Studeném je provozována Regionální muzeum v Jílovém u Prahy. Tvoří součást ucelené expozice o těžbě zlata v tomto zlatonosném revíru, tzv. Kocourském žilném pásmu.Štola se velmi pravděpodobně využívala již v době předhusické, tedy v doslova zlatých časech dolování zlata na jílovsku. Každopádně je štola zanesena v  „Seznamu hor a cechů v obvodu královského horního úřadu v Jílovém“ v druhé polovině 18. století. Štola je součástí velkého důlního díla. Údaje o štole: Celková délka dosud známých chodeb je 280 m (z toho přístupno je 200 m) Profil chodeb je šikmý Objem vytěženého materiálu z prostor, které jsou prozkoumány činí přibližně 1100 m3 Hlavní chodby mají sklon k ústí asi 6%. Vytěžená zlatá ruda byla z dolu dopravována povozy na pravý břeh Sázavy, na Žampach, kde byly rudní mlýny a kde se také ruda vypírala. Přesnější zprávy z historie důlního díla, o výtěžnosti dolu ap. nejsou známy. Další dvě štoly, které jsou v okolí zpřístupněny jsou Štola v Halířích a Štola sv. Antonína Paduánského.  

Mánsův most. Mánesův most přes Vltavu spojuje Malou Stranu, Klárov, se Starým Městem, Alšovým nábřežím. V současné době slouží pro automobilový provoz, tramvaje a pro pěší. Stavba Mánesova mostu. Most byl vybudován v letech 1911 – 1914 podle projektu F.Mencla a A.Nového a architektonického řešení M.Petrů na místě železné vysuté lávky. Je betonové konstrukce se čtyřmi klenbami o rozpětí 38,25 a 41,80 m. Šířka mostu je 16 m. Pilíře mostuu jsou zdobeny reliéfy F.Bílka, J.Machatky aj. Štursy. Na Staroměstské straně je výzdoba mostu doplněna fontánami a chrliči E. Halmona. Povodní lávku do dnes připomíná mýtný domek na Klárově a ulice U železné lávky, která spojuje nábřeží E.Beneše s Kosárkovým nábřežím. Pojmenování Mánesova mostu. Nedaleko úpatí mostu, na Alšově nábřeží, stojí socha J.Mánese po kterém je most pojmenován.