Slavíček, text v přípravě

Historie Bohnického zámku. Z původní stavby Bohnického zámku na Praze 8 se do současnosti zachovala pouze levá část s branou a také patrová střední budova z druhé poloviny 18. století. Průčelí Bohnického zámku z počátku pochází z 19. století a má klasicistickou úpravu.  Ve 2. polovině 18. století byla vybudována pouze menší pozdně barokní část Bohnického zámku. Na počátku 19. století proběhla rozsáhlá rekonstrukce Bohnického zámku. Další menší úpravy byly provedeny roku 1913. Současnost Bohnického zámku. Z původního zámeckého areálu se do dnešního dne dochovala pouze jednopatrová budova s mansardovou střechou a s věžičkou a přilehlá vstupní brána. Zámek je součástí psychiatrické léčebny v Bohnicích a je veřejnosti nepřístupný.

Staroměstská vodárenská věž byla původně dřevěnou stavbou. První zmínky o ní pocházejí z roku 1489 a týkají se její opravy. Kamenná věž byla postavena v roce 1577. V roce 1648 byla poškozena švédskými vojsky. Stejně jako nedaleká Staroměstská mostecká věž. Vojáci ji poškodili ještě jednou. V roce 1848 to byla vojska generála Windischgätze. V roce 1835 bylo rekonstruováno zařízení vodárny a to J. Božkem. V roce 1878 byla věž přestavěna. Byla zvýšena o jedno patro a byly na ní instalovány hodiny. Novogotická střecha vodárny pochází z roku 1888. Vodárna byla dána mimo provoz v roce 1913. V roce 1937 zde bylo zřízeno muzeum B. Smetany. Sgrafita zdobící věž byla vytvořena podle kartonu F. Ženíška a M. Alše.

Středověké opevnění zbudované ve 14. století tvořilo několik obranných linií – hliněný val, příkop, nižší parkánová hradba opatřená střílnami a vyšší hlavní hradba zesílená asi 25 baštami a několika věžemi. Opevnění postupně ztrácelo svůj vojenský význam a od konce 18. století probíhalo jeho bourání. O několik desetiletí později v rámci rodící se památkové péče byly ještě existující zbytky fortifikace zachráněny před úplným zničením. Masarykovy sady – zde můžeme najít zbytky hlavní hradební zdi zastavěné v novodobých budovách a ukončené vodárenskou baštou, která náležela k několika věžím zpevňujících hlavní hradbu v nárožích a patrně i jinde. V roce 1768 začala sloužit jako vodojem, voda sem byla hnána z jiné níže položené vodárny a přiváděna do kašen na náměstí a několika studní v ulicích. V roce 1830 byla z věže ubourána dvě patra. Sokolovna (náměstí Tyršovo) – v nádvoří sokolovny se nachází klášterská bašta z konce 15. století. Je polokruhového půdorysu, původně otevřená k městu. Vedle vodárenské je jedinou dochovanou hradební věží. Ústupek v patře je patrně pozůstatek ochozu navazujícího na ochoz na hlavní hradbě. Pod baštou se dochovala v krátkém úseku parkánová hradba v originální hmotě se střílnami a opěráky. Jungmannovy sady – po celé délce sadů se zde nachází parkánová hradba. Jde však spíše o novější zeď, z níž originální jádro vystupuje pouze v krátkém úseku. Nad parkánem lze zahlédnout zbytky hlavní hradby na zahradě muzea a její pokračování v postraních budovách. Vedle pomníku obětem obou svěřových válek se nachází zrekonstruovaný obranný val městského opevnění, za ním jsou patrny zbytky příkopu. Před Litomyšlskou bránou dům čp. 1 – je pozůstatkem tzv. barbakánu. Barbakány budované v příkopu umožňovaly velkou koncentraci palných zbraní obránců a svou hmotou kryly před přímým ostřelováním hlavní bránu. Do uzavřené plochy barbakánu se zde vstupovalo z dnešní zahrady za domem, po projití první brány zastavěné v nynějším domě se cesta zahýbala do nedochované druhé brány a dále vedla rovně k třetí Litomyšlské bráně. Pozůstatek barbakánu je ojedinělý doklad vyspělého pozdně gotického městského opevnění.