V centru obce Horní Stropnice stojí původně románský kostel sv. Mikuláše. Kostel byl založen kolem roku 1200. V roce 1486 byla obec i kostel vypálen. Po tomto požáru byl z velké části přestavěn goticky. Vzniklo nové trojlodí, presbytář, sakristie a hodinová věž nad západním vchodem. Později byla připojena renesanční předsíň před jižním vchodem. V barokním období vznikla ještě nová sakristie a kaple na jižní straně. Do roku 1801 se kolem kostela rozkládal hřbitov. Kostel byl až do roku 1945 ve správě cisterciáků. Z doby románské se zachovala věž se sedlovou střechou a sdruženými románskými okénky. V hlavní lodi vytváří osmiboké pilíře síňové trojlodí zaklenuté síťovou klenbou. V presbytáři je jedno pole křížové klenby, v závěru paprsčitá. Kaple sv. Kateřiny je sklenutá křížovou a hvězdovou klenbou. Zařízení interiéru je převážně barokní, hlavní oltář nese obraz sv. Mikuláše klanícího se Panně Marii s Dítětem, nad ním je obraz Nejsvětější Trojice se sochami sv. Víta a sv. Václava. Dále zde můžeme najít gotickou křtitelnici a rokokovou kazatelnu (1777).

Malá Pálffyovská zahrada je součástí jižních zahrad na svahu mezi Pražským hradem a zástavbou u Valdštejnské ulice. Rozkládá se nad hospodářskými staveními Pálffyovského paláce, na místě, kde byly vinice. Terasová úpravy zahrady pochází z poloviny 18. století. Rozsáhlou úpravu proděla v letech 1950 – 1952. Spočívala také v uplatnění ovocných kultur.

Na tomto místě stála původně barokní socha světce od Františka Preisse, která je dnes umístěna před kapucínským kostelem sv. Josefa na náměstí Republiky. Autorem nynější sochy je Emanuel Max, který ji zhotovil roku 1855 na objednávku hraběte Františka Kolowrata-Liebštejnského. Ten tak učinil na paměť šťastného zachránění císaře Josefa při atentátu ve Vídni roku 1853. Sv. František z Assisi, který založil žebravý řád františkánů, je také nazýván Serafínský pro svou lásku k lidem a přírodě. Proto je patronem ochránců přírody. Na sousoší je zobrazen v typickém řádovém oděvu uprostřed mezi dvěma anděly - serafíny.

Autorem sousoší je Ferdinand Maxmilián Brokof. Tato jeho práce je považována za jeho nejhodnotnější na mostě. Když ji roku 1711 vytvořil bylo mu teprve 23 let. Jak tehdy umělec vypadal, můžeme vidět na mladíkovi stojícím pod světcovou rukou s křížem, který je vlastně autorovým autoportrétem. Ústřední postavou sousoší je sv. František Xaverský, který byl misionář mezi pohany. Ti jsou znázorněni v dolní části a nesou desku se světcem. Jsou to Číňan, Tatar, černoch a Ind. Před sv. Františkem klečí pohanský kníže, přichystán přijmout od něj křest. Na obrubě štítu je nápis: SANCTO FRANCISCO XAVERIO S. I. INDIARVM ET JAPONIAE APOSTOLO THEOSOPHO GEMINAE FACVLTATES THEOLOGICA ET PHILOSOPHICA VNIVERSITATIS PRAGIS POSVERE MDCCXI - Svatému Františku Xaverskému z Tovaryšstva Ježíšova, apoštolu Indů a Japonců, miláčku božímu, postavila obojí fakulta theologická i filosofická university pražské 1711. Celé sousoší se roku 1890 při povodních zřítilo do Vltavy. Po vylovení bylo umístěno do lapidária Národního muzea. Na mostě dnes stojí kopie z roku 1913 od Č. Vosmíka.