Prastará stavba z 12. století je původem románská. Z této doby se dochovala loď se dvěma kruhovými věžemi. V roce 1360 byla přistavěna gotická loď se sakristií. Na počátku 15. století kostel velmi chátral. Až do roku 1735 si kostel udržel svůj původní sloh. V té době byla opravena střecha, probourán čelní vchod, zvětšena okna a zhotovena barokní kruchta. Později byla vybudována dřevěná věž pro velký zvon mezi zděnými věžemi. V roce 1918 do této věže uhodil blesk a kostel vyhořel. Přitom spadl velký zvon až na barokní klenbu románské tribuny v přízemí. Stopy tohoto požáru jsou patrny dodnes. Při opravě nebyla již střední věž obnovena. Oltář a kazatelna kostela pocházejí z kostela ze zatopených Dolních Kralovic. Na tribuně i stěnách lodi jsou zbytky románské nástěnné malby z legendy o neznámém světci. V sakristii se nachází jednoduchá osmiboká křtitelnice tesaná z kamene. V presbytáři pak křtitelnice cínová ze 16. století.

Původní Malostranská vodárenská věž byla postavena v roce 1502. Stávající věž byla na jejím místě postavena v roce 1562. Stojí na Petržílkovském ostrově. V místě, kde stávaly mlýny mlynáře Petržílka. Proto se také někdy nazývala Petržílkovská. Je vysoká 30 m, její nádrž v horním patře má obsah 10,5 hektolitrů a rozváděla vodu do 57 kašen. V roce 1620 byla vybavena čerpadlem od Albrechta z Valdštejna a v roce 1940 modernizována a nově vybavena zařízením. Při obléhání Prahy Švédy, v roce 1648, byla věž poškozena. V roce 1808 prodělala generální přestavbu. Další rekonstrukce následovala až v osmdesátých letech 20. století.

Židovské osídlení se v Luži, okres Chrudim, datuje od druhé poloviny 16. století. Tehdy vzniklo ghetto, které existovalo až do nacistické okupace. Většina židovských domů stojí do současnosti, stejně jako synagoga v Jeronýmově ulici, která byla postavena v roce 1780 v barokním slohu. Nahradila starší modlitebnu, která v Luži stála už od roku 1612. Bohoslužbám sloužila do roku 1940, následně jako sklad a později jako sušárna surových kůží. To synagoze paradoxně pomohlo, protože přítomnost dezinfekčních prostředků přispěla k zachování dřevěných interiérů a dokonce se dochovala unikátní středová zděná bima (pódium nebo řečniště). V budově se dochovala vedle kamenné ženské galerie i velká část mobiliáře, kované svícny, lustr, svatostánek, unikátní textilie, množství fragmentů starých tisků a rukopisů. Dnes slouží synagoga kulturním účelům.

Bývalý konvent františkánů minoritů (později františkánů observantů) u kostela Nanebevzetí Panny Marie se nachází v jihovýchodní části městského historického centra. Prostory konventu dnes využívá Diecézní muzeum. Minorité přišli do Plzně krátce po roce 1295. Téměř současně začal vznikat i klášterní areál, který byl dokončen v 80. letech 14. století. V roce 1419, kdy na čas město přešlo pod vlivem Václava Korandy k husitství, byli řeholníci z města vyhnáni. Situace se ale během několika měsíců změnila a minorité se mohli vrátit zpět. Posléze za husitských válek čelili újmám, které vznikly v souvislosti s obléháním města husity v letech 1433–1434. Roku 1460 byl z rozhodnutí papeže Pia II. minoritský klášter předán do správy přísnější odnoži františkánů, a to observantům. Protože nové společenství, přísně dodržující chudobu, nemohlo společně s klášterním areálem převzít i dosavadní majetek, byla jeho správa předána městu Plzni s tím, že se postará o potřebné stavební opravy a výživu řeholníků. Během 17. a 18. století nastal rozkvět zdejšího kláštera, kdy také proběhly stavební úpravy kostela i konventu, na nichž se podepsala nejenom předchozí špatná hospodářská situace komunity, ale i obléhání Plzně Mansfeldem v roce 1618. Řeholníci působili v Plzni až do roku 1950, kdy byli komunistickým režimem z konventu vyhnáni. Po roce 1989 byl objekt navrácen řádu, který jej daroval církvi. Kostel se tak stal děkanským a prostory konventu využívá Diecézní muzeum. Komunita observantů ale Plzeň neopustila, jen působí v nových prostorách na plzeňském sídlišti Lochotín. Bývalý klášterní areál si přes veškeré novodobé úpravy zachoval do velké míry svoji středověkou podobu, jak dokládá i trojlodní kostel Nanebevzetí Panny Marie, zaklenutý křížovou žebrovou klenbou. Připomínku barokních úprav nalezneme např. v jeho západním průčelí, pocházejícím z 20. let. 18. století, které bylo postaveno dle návrhu plzeňského architekta Jakuba Augustona ml. Na jižní straně přiléhá ke kostelu budova konventu, taktéž upravená v době baroka. Středověkou podobu si zachovala kvadratura, přičemž v objektu nalezneme i pozdně středověké nástěnné malby. A. Š.