Městské opevnění v Nymburce bylo budováno za vlády krále Václava II. v letech 1288-1305. Tvořily ho dva hradební pásy s asi 50 pravidelně rozmístěnými dovnitř otevřenými věžemi. Celek pak doplňovaly čtyři brány. Hradby byly vystavěny z pevných pálených cihel, jádro pak tvořila nepevná opuka. Unikátním doplňkem byly dva vodní kanály s dvěma valy chránící tu část kde netekla řeka Labe. Hrební pás dlouhý 1.600 m byl 7-8 m vysoký, věže pak ještě o tři metry vyšší. Brány po požáru v roce 1838 již nebyly opraveny a postupně ustoupily rozšiřujícím se komunikacím v průběhu 19. století a na počátku století následujícího. Do dnešní doby se dochoval část hradebního pásu se šesti věžemi v jihovýchodní části. Navíc v letech 1905-1909 romanticky upravený podle architekta Ludvíka Láblera. Kromě to se zachovaly i oba vodní kanály, dodnes s protékající vodou.

Hrad byl založen před rokem 1470. Jeho stavebníkem byl Jan Křinecký z Ronova. V roce 1575 koupili zdejší panství Valdštejnové. Na hradě již nesídlili a byl ponechán svému osudu. Není divu, že se v roce 1638 uvádí již jako zřícenina. V letech 1659-1680 byl v jeho areálu postaven osmiboký zámek, který byl v roce 1891 zbořen. Hrad byl šestiboké dispozice, obklopen mohutným příkopem a za ním masivním valem. Vlastní ohrazení jádra hradu bylo buď lehčí konstrukce nebo zaniklo při pozdějších úpravách. Vlivem pozdějších úprav není z vnitřní zástavby rozsáhlé plochy hradu nic známo. Do dnešní doby se zachoval z hradu jen příkop, val a pozůstatky sklepů. Vše volně přístupné.

Vinohradský hřbitov byl založen roku 1885 a měl tehdy jen 12 oddělení, poprvé se zde pohřbívalo 30.3.1885. Hřbitov byl za svoji existenci třikrát rozšířen. Uprostřed stojí novogotický kostel sv. Václava s arkádami z roku 1897 od arch. Antonína Turka se 14 arkádovými hrobkami po obou stranách (mj. je zde hrobka rodiny prezidenta Václava Havla). Hřbitov má dneska rozlohu 9,63 ha a podle údajů z roku 1999 je zde 930 hrobek, 16500 hrobů, 4500 urnových hrobů, 1850 kolumbárních schránek. Mají zde hroby mj. tito význační umělci a osobnosti: Jaroslav Foglar, Julius Fučík, Jiří Grossmann, Emil Hácha, Karel Hugo Hilar ( režisér, dramatik, básník ), Jan Kotěra, Stanislav Neumann, Jan a Theodor Pištěkovi, Jan Pivec, Karel Václav Rais, Jiří Šlitr, Jaroslav Štercl, Karel Štorch, Václav Trégl, Zikmund Winter, Josef Ženíšek a další.

Jeníkovská synagoga stojí nedaleko centra obce při ulici Pod Vyšehradem, v místech kde se nacházelo židovské ghetto. První písemná zmínka o existenci synagogy je z roku 1659. Tehdy šlo patrně o dřevěnou srubovou stavbu. V roce 1808 lehla téměř popelem. Byla obnovena, ale i přes rekonstrukce se na konci 60. let 19 století ocitla v žalostném stavu. Na novou stavbu se nedařilo sehnat peníze, vše vyřešil požár 21.5.1871, při kterém lehlo popelem na 14 domů a synagoga. Nová zděná synagoga v novorománském slohu s orientálními prvky byla otevřena veřejnosti 16.9.1873. Nad hlavním štítem je umístěno Mojžíšovo desatero (dvě černé desky se zlaceným písmem). Synagoga sloužila svému účelu do roku 1942. Poté ji užívala Církev československá husitská a následně evangelický sbor. Vnitřní zařízení bylo ponecháno v původním stavu, jen před stánek Aron-ha-kodeš byl umístěn oltář s křížkem. V roce 1965 byl nájem církvi zrušen a budova začala chátrat. Objevily se nápady na adaptaci synagogy na kulturní středisko s kinem a knihovnou. Naštěstí se tento záměr nepodařilo realizovat. Židovská obec nabídla objekt státnímu židovskému muzeu v Praze. Ten si jej během 70. let 20. století adaptoval pro svůj depozitář. Během 90. let byla synagoga zrekonstruována.