Uhelný trh, do něhož ústí Havelská a Rytířská ulice a ulička V Kotcích, tvořil jihozápadní cíp Havelské čtvrti. Byl pojmenován podle domu, který stával do roku 1807, uprostřed prostranství a v němž byla kovárna a havířská huť, kde se prodávalo dřevěné uhlí. Na jeho místě dnes stojí klasicistní kamenná kašna s plastikami Fr. Xavera Lederrera, kterou věnoval baron Jakub Wimmer k výzdobě Nových alejí, dnešní Národní třídy. Později byla kašna přenesena do Vrchlického sadů a v roce 1951 byla přemístěna sem. Uhelnému trhu se později začalo říkat Zelný trh, protože si tu své stánky zřídili zelináři a květináři a prodávali zde své výpěstky ze zahrad v okolí Prahy. Velké proslulosti si trh kromě široké nabídky potravinářského zboží a zeleniny dobyl svými kuchyněmi pod širým nebem nebo v podloubích zdejších domů. Krátce před polednem se přiřítily různé, né právě vábně vyhlížející kuchařky s nůšemi a obsadily svá tradiční místa. Pomocí pánví, na kterých bylo rozžhavené uhlí, přihřívaly hrnce plné knedlíků se zelím nebo brambor s kyselou omáčkou. Některé měly i pekáče se zaječí pečení, v nabídce nechyběly ani smažené vdolky. Zakrátko se uhelným trhem linula vůně teplého jídla, která by dnes u hygieniků určitě propadla, ceny však byly bezkonkurenční a tak šlo zboží rychle na odbyt. Jídlo se dávalo většinou jen na papír, říkávalo se za dva na dlaň. Uznávanou autoritou byla jistá paní Fróny, která provozovala pět kuchařských výdejních stanovišť. U ní se nedávalo na dlaň, ale jak pamětníci vzpomínají jen do přinesené nádoby. Jejím typickým originálním oslovením bylo: „Né, na ruku nedám, vy čuňata, přineste si nějaký ten střep.“ Zákazníci byly většinou svérázné pražské postavičky flašinetáři, metaři, žebráci a mnoho dalších z těch co měli hluboko do kapsy.

Židovský hřbitov se nachází jen kousek severozápadním směrem od obce na jihovýchodním svahu vrch Na Vinici. Byl založen roku 1789, v první polovině 19. století a na počátku 20. století rozšířen. Po roce 1910 byla postavena také osmiboká novorománská obřadní síň. Na ploše 2.505 m2 se dochovalo přibližně 200 náhrobků nebo jejich torz. Obřadní síň byla nedávno rekonstruována. Hřbitov je přístupný bez obtíží.

Nedaleko vsi Zámostí kdysi vedl přes řeku Jizeru dřevěný most. Patrně na jeho ochranu zde byl vystavěn někdy koncem 13. století malý hrádek. Jeho přestavbu provedla na přelomu 14. a 15. století větev rodu Myšků ze Žlunic. Václav Myška z Hrádku dokonce doprovázel mistra Jana Husa v roce 1415 do Kostnice. Koncem 15. století přestal Hrádek plnit svoji obytnou funkci a brzy zpustnul. Dodnes se zachovaly zbytky, které pohltila obytná zástavba. Cesta do opevněného areálu přicházela od jihu a byla zajištěna před příkopem zemní baštou. Vnitřní plocha hradu měla půlkruhový obrys a nebyla nijak velká. Prakticky celou polovinu v části nad řekou vyplňovala dlouhá palácová budova. Jestli v hradním jádru existovala nějaká další zástavba není dodnes známo. Do dnešní doby se z hradní zříceniny zachovala téměř celá západní vnější stěna paláce a část její severní a jižní strany. V této vnější stěně původního paláce jsou patrny stopy po původních oknech. K této vnější zdi paláce byly přistavěny obytné domky.

Hrad Krakovec nazývaný také Červený zámek či hrádek je zřícenina gotického později renesančně přestaveného hradu z konce 14. století. Nachází se na široké skalní ostrožně nad soutokem Šípského a Krakovského potoka, ve stejnojmenné vesnici nedaleko Rakovníka. Objekt je jedním z mála hradů postavených za vlády krále Václava IV., a taky se jedná o jeden z mála přechodových typů mezi hradem a zámkem. Hrad Krakovec ve staletích Hrad Krakovec byl pravděpodobně založen roku 1381. Jíra z Roztok, křivoklátský purkrabí a milec krále Václava IV, si na nízkém skalním ostrohu vystavěl jedinečné sídlo, které v mnoha ohledech předběhlo svou dobu. Roku 1410 jej kupuje královi blízký Jindřich Lefl z Lažan, stoupenec Husův, který sem též Mistra Jana Husa pozval a ten zde roku 1414 pobýval před svým odjezdem do Kostnice. Leflové drželi Krakovec do roku 1437, poté ho vlastnil husitský hejtman Jan Bleh z Těšnice a od roku 1445 se jeho majiteli stali na sto let Kolovratové. Od roku 1548 patří Lobkovicům, kteří dali hrad jako poslední nákladněji opravit. Na Krakovci se později vystřídali různí majitelé, jako páni Vchynskí, Štrasoldové, Šternberkové, Kocové z Dobrše, Helversenové a Karel Josef Hildprandt z Ottenhausenu. V 16. století byl renesančně upraven a ještě počátkem 2. poloviny 17. století dále upravován. Po požáru v roce 1783 byl definitivně opuštěn a postupně se měnil ve zříceninu. Opravy v prvních letech 20. století jej zachránili před úplným rozpadem. Od roku 1915 vlastnil hrad Klub českých turistů, později v roce 1952 přešel pod státní správu. V současné době je hrad po rekonstrukcích a je přístupný veřejnosti k prohlídkám. Dispozice hradu Jedná se o prostou stavbu, kde obytný účel převažoval nad vojenským. Z toho důvodu byly i jeho obranné prvky sníženy na minimum a důraz byl především kladen na komfort. Chybí zde mohutná obranná věž, ta, která se zde nachází, by nemohla stavbu dostatečně ochránit. Na hradě byl nebývale velký počet obytných místností – 26 pokojů. To vše činí z Krakovce jeden z vrcholů české hradní architektury 14. století. Obytné dvoupatrové trakty měly uprostřed dvůr, směrem k přístupnější straně ostrohu stála půl-válcová věž. V prvním patře byly reprezentační místnosti, velký sál a hradní kaple. Sál s krbem a čtyřmi čtvercovými okny byl plochostropý a zaujímal skoro celé západní křídlo. Místnosti měly křížové žebrové klenby. Architektonicky nejvýznamnějším prostorem pevnosti však byla hradní kaple. Torzo arkýřového presbyteria je obrácené k východu a spočívá na vysokém hranolovém pilíři. Majitelé Krakovce často měnili architekturu stavby. V 16. století vznikly nové renesanční štíty a v 17. století dostal hrad novou keramickou střešní krytinu. V roce 1783 Krakovec zasáhl blesk a hrad vyhořel. Zůstaly jen obvodové zdi a některé klenby. Krakovec má zvláštní kouzlo, jeho zřícenina byla v minulosti vyhledávána filmaři, byl zde natočen pohádkový muzikál Ať žijí duchové i některé scény z pohádky Princ a Večernice. V okolí můžete také navštívit město Rakovník, kde naleznete i ubytování.