Čížkovický židovský hřbitov se nachází kousek severně od obci v poli za silnicí č. 15 (Lovosice – Most). Svojí plochou 539 m2 patří mezi ty nejmenší v ČR. Přesné založení hřbitova na kterém byly pohřbíváni židé z celého okolí není známo, patrně tak došlo na počátku 19. století. Ani století dvacáté není z pohledu historie příliš jasné, každopádně hřbitov v posledních desítek let chátral. Až do roku 2003 patřil pozemek obci Čížkovice, pak byl převeden na FŽO ČR a snad se dočká obnovy. V současné době (2012) se nachází asi zhruba padesátka náhrobků převážně ve špatném stavu. V podobném stavu je i ohradní zeď. Jinak je hřbitov zbaven náletových křovin. Přístup je volný, ke hřbitovu vede polní cesta z ohybu silnice vedoucí od silnice č. 15 k průmyslovému areálu. Parkování je možné při napojení polní cesty na silnici.

Kostel byl postaven pravděpodobně již před vznikem města ve 13 století. První písemná zmínka pochází z roku 1350. Svůj gotický ráz si uchoval až do barokizace v 17. století. Poslední velká úprava kostela – regotizace proběhla v letech 1857-1880 pod vedením Františka Schmoranze st. Novou podobu dostala zejména dvojice věží a průčelí stavby. Kostel je trojlodní s dlouhým presbytářem a přístavky. Presbytář byl vložen do hradištního valu pozdější městské hradby. Vnitřní vybavení pochází z 15. – 20. století. Nad hlavním oltářem visí obraz sv. Salvátora z druhé poloviny 16. století, pozdně gotická archa v jižní lodi, křídlový oltář Panny Marie v severní lodi a malované oltářní křídlo se sv. Jáchymem a Madonou s dítětem z roku 1527. Krov nad částí kostela kde se nachází presbytář je středoevropským unikátem, pochází z doby okolo roku 1338.

Pozůstatky přemyslovského hradu jsou dominantou města Týnec nad Sázavou, od železniční stanice k němu vede zelená a modrá turistická značka. Historie hradu Nejstarší částí hradu je do dnešních dnů dochovaná románská rotunda, postavená patrně již v 11. století jako farní svatostánek. V první polovině 13. století zde Přemyslovci nechali vystavět královský hrad a rotunda se stala hradní kaplí. První písemná zmínka o hradě pochází však až z roku 1318, kdy hrad již nebyl v rukou krále, nýbrž Oldřicha, předka Medků z Valdeka. Oldřichovi potomci hrad drželi až do druhé poloviny 15. století. V roce 1498 získal hrad Litvín z Klinštejna, po něm jej zdědila jeho dcera Lidmila z Klinštejna, která jej roku 1544 prodala Bernardovi Barchanci z Baršova. Jeho potomci po ženské linii hrad drželi do roku 1607, kdy jej zakoupil konopišťký pán Hodějovský z Hodějova. Adam Hodějovský z Hodějova však o svůj majetek přišel v důsledku potrestání za účast ve stavovském povstání, týnecký hrad získal Albrecht z Valdštejna a již v roce 1623 jej prodává Pavlovi Michnovi z Vacínova. Na počátku století hrad ztrácí svou rezidenční funkci a další ránu mu uštědřil požár roku 1654. Až ve století následujícím se hradu dostalo alespoň nějaké péče. V roce 1765 dala majitelka Marie Anna z Vrtby upravit jeden z paláců a v roce 1793 byly pro provoz manufaktury na kameninu, založené Františkem hrabětem z Vrtby, adaptovány některé prostory hradního areálu. Podoba hradu Jak již bylo výše zmíněno, nejstarší částí hradu byla románská rotunda. Přemyslovský hrad oválného tvaru kromě ní tvořil k rotundě připojený čtverhranný bergfrit a trojprostorový palác. V průběhu 14. století Oldřichovi potomci hrad rozšířili – především postavili nádvorní část paláce, v níž se dnes nachází malé muzeum. V 15. století byla zdokonalena obrana hradu vystavěním bašt v hradbě. Dnes mohou návštěvníci hradu obdivovat dochovanou rotundu s bergfritem, nádvorní část paláce a základy původního přemyslovského paláce. V otevírací době muzea jsou přístupné všechny dochované interiéry, z podkroví bergfritu je krásný výhled, nejen na nedalekou zříceninu hradu Zbořený Kostelec nebo Muzeum vojenské techniky v Lešanech. Krásné ubytování naleznete poblíž Lešan. M.K.

Skalní reliéfy se nachzejí na staré cestě vedoucí z Mařenic do Třídomí zhruba necelý 1,5 km jižním směrem od obce Mařenice.Skalní reliéfy vytesal kolem roku 1740 mařenický truhlář Franz Schier. Nejpůsobivějším dílem je reliéf Nejsvětější Trojice. Byl vytesán do izolovaného pískovcového bloku. Dílo má rozměr 4 x 3,3 m a zachycuje v horní části Boha, Ježíše Krista a holubice, v dolním výklenku Pannu Marii s Ježíškem. Celý reliéf pak doplňuje tesaný baldachýn, koruna, hlavy andělů a stylizované sloupy. O něco později tu pak kameníci založili lom a téměř celou skálu odlámali. Reliéf na skále ale nezničili, pouze jej ze všech stran pečlivě obtesali. Tento reliéf je od Mařenic nejdál, pokud se vydáte po již zmíněné cestě z Mařenic přetnete nejprve žlutou značenou cestu pak přijdete k osamocenému stavení (napravo) za ním vstoupíte do lesa a cesta začíná klesat. Zhruba v těchto místech z cesty odbočuje vlevo malá pěšinka k popsanému reliéfu. O něco blíže k Mařenicím (přibližně 300 m) obchází dnešní cesta skalní úvoz kudy původně cesta vedla. V tomto úvoze Schier vytesal do mělkého výklenku o rozměrech 2 x 1,5 m vytesal reliéf znázorňující útěk Svaté rodiny do Egypta. Je zde vyobrazen Josefa s oslíkem, na němž sedí Marie s Ježíškem v náručí. Celý výjev obklopují hlavičky andílků.