Nedaleko slezského města Opavy stojí bílý a červený empírový zámek Hradec nad Moravicí. Zámek se nachází ve stejnojmenném městě s přibližně 5225 obyvateli, Moravskoslezský kraj. V polovině 11. stol. bylo na místě dnešního hradeckého zámku vystřídáno slovanské hradiště, které zde stávalo již v 9. stol., knížecím, a o dvě stě let později královským, přemyslovským hradem. V letech 1279 - 1281 zde měla svůj dvůr Kunhuta, ovdovělá manželka Přemysla Otakara II. Zřejmě zde ji okouzloval Záviš z Falkenštejna. Panství si zachovalo svůj středověký vzhled až do konce 16. stol., kdy, po nástupu rodu Pruskovských, se započalo s rozsáhlou přestavbou. Kašpar Pruskovský zahájil celkovou přestavbu hradu na pohodlnější renesanční sídlo. V té době také vzniklo východní a severní křídlo zámku, kde jsou nám dodnes dochovány pozdně renesanční klenby a štuková výzdoba. V roce 1778 koupili panství knížata Lichnovští z Voštic, kteří po požáru v roku 1795 nechali zámek přestavět v empírovém slohu. K úpravám zámku došlo také v 2. pol. 19. stol., tentokrát do novogotické podoby, která se nejvíce projevila v interiérech hradeckého zámku. Podle projektu Alexise Langera z Vratislavi byl přistavěn tzv. Červený zámek, kopírující středověký hrad, ve kterém se nacházely konírny a jiné hospodářské provozy.  Jako poslední byla u jižního zámeckého křídla postavena tzv. Bílá věž. Státní zámek v Hradci nad Moravicí byl v dubnu 2001 prohlášen národní kulturní památkou. Podoba zámku Prohlídka radeckého zámku zahrnuje tzv. Bílý zámek, ve kterém můžeme obdivovat nádherně zařízené pokoje, luxusní reprezentační salóny i pokoje hostinských apartmá, a přístavbu novogotické části tzv. Červeného zámku spolu se vstupní branou a Bílou věží z 19. stol. Červený zámek je dnes využíván jako hotel, restaurace a koncertní sál. Interiéry prohlídkové trasy nám dodnes připomínají i pobyty Ludwiga van Beethovena, Ference Liszta a N. Paganiniho. Na zámku si přijdou na své také milovníci obrazů. Zdejší galerie nabízí návštěvníkům skvosty výtvarného umění, zámecká obrazárna prezentuje sbírky původní knížecí galerie. Za hradeckým zámkem se rozprostírá rozsáhlý anglický park se vzácnými stromy, romantickým zákoutím a nádhernými vyhlídkami na řeku Moravici a na okolní přírodu. Tipy na výlet Kromě empírového zámku si zde může návštěvník prohlídnout kostel svatého Petra a Pavla, kapličku v Pivovarské ulici, Weisshuhnovu papírnu a kanál, Bezručovu vyhlídku, městské muzeum, vyhlídku Belárie a městské opevnění. V Opavě najdete celou řadu sakrálních památek, jako je minoritský klášter s kostelem sv. Ducha, kostel Nejsvětější Trojice, kostel sv. Hedviky nebo františkánský klášter a kostel sv. Barbory. Ale najdete zde i světské zajímavosti, jako je například Památník Petra Bezruče, Oddělení přírodních věd Slezského zemského muzea, Slezský ústav Slezského zemského muzea, starobylý dům Boží koutek nebo hlásku. Dále můžete navštívit větrný mlýn v Cholticích. Ubytování najdete v Opavě nebo v Hradci nad Moravicí.

Poměrně velký židovský hřbitov se nachází mezi ulicemi U Rusavy a Hankeho. Vstup do něj je z ulice Hankeho. Založen byl pravděpodobně v druhé polovině 15. století. Od roku 1606 sloužil k pohřbívání holešovského rabinátu. Dnes se zde nachází přibližně 1500 náhrobků osazených po téměř celé ploše hřbitova. Nejstarší pochází z roku 1647. Hřbitov je významný neboť se zde nachází tumba učence a rabína Sabbatai ben Ha-Kohena, zvaného  také Šach. Tento rabín se narodil v litevském Vilniusu a působil ve zdejší synagoze a zemřel zde v roce 1663. Jeho texty jsou Židy považovány za v pořadí třetí nejvýznamnější. Proto se sem také jezdí k jeho tumbě modlit Židé z celého světa. Hřbitov je ohrazen dobrou zdí a přístupný v otevírací době.

Romantický skalní ostroh (693 m.n.m.) se nachází na severním úpatí vrchu Zlatý chlum asi 3 km od Jeseníku. Jeho vrcholová plošina byla upravena jako volně přístupná vyhlídka, opatřená zábradlím a řetězy. I tak je sem přístup pro méně pohyblivé osoby trochu obtížný. Jinak plošina poskytuje dobrý kruhový rozhled do okolí na Jeseník, Českou Ves, část Rychlebských hor, část Zlatohorské pahorkatiny a na blízký vrchol Zlatý chlum.

Vchynicko-tetovský kanál měl za úkol dopravit těžené dřevo v této oblasti Šumavy do řeky Otavy. Tento kanál vyprojektoval stejně jako Schwarzenberský plavební kanál ing. Josef Rosenauer. S výstavbou bylo započato v polovině roku 1799. Kanál obcházel nesplavné koryto Vydry. Na jaře roku 1800 na stavbě pracovalo 203 tesařů, 108 zedníků a okolo 1000 nádeníků což mělo za následek dostatek pracovních příležitostí pro tento kraj. Na výstavbu kanálu následovaly i další práce aby byla zajištěna plavební cesta do Prahy. Znamenalo to proražení kamenných prahů v korytě řeky Křemelné, odstranění kamenů v Otavě a úpravě koryta Vltavy. Oficiální povolení k plavbě bylo uděleno 3.9.1801.Vlastní kanál dlouhý 17,8 km se sestával ze tří částí spojených kamennými skluzy a závěrečného skluzu do Křemelné. Začíná u hradlového mostu před obcí Modrava a končí trubním skluzem nedaleko obce Srní. Kanál překonává na celou svoji délku výškový rozdíl 243 m, spád má ale někde okolo 2-3 promile což umožňovalo rychlost plavení 4 km/hod. To byla bezpečná rychlost nejen pro kanál, ale i pro plavené dřevo. Dostatek vody pro plávku zajišťoval systém 8 nádržek nazývané také „Švele“, které byly budovány na horních tocích potoků. I když dokázaly akumulovat celkem 90.000 m3 vody plavilo se jen v průměru 30 dní v roce většinou v měsících dubna a května. Dnes se již vodní nádrže nevyužívají. Dřevo které se v kanelé plavilo mělo délku cca 75-100 cm, takže šlo spíše jen o dřevo určené jako palivové. Kanál nebyl uzpůsoben pro plavení dlouhých kmenů. Ty byly nadále sváženy volskými potahy k řece Otavě. Plavební cesta i kanál sice pomohla k vyššímu zhodnocení dřeva, zaroveň znamenala další neřízenou těžbu a drancování lesa. Jeho výsledkem bylo rozsáhlé odlesnění panství, kterého se zděsil i sám kníže Schwarzenberg. Asi po 40 letech klesla poptávka po dříví, které více nahradilo uhlí z povrchových těžeb. Nového oživení plavby nastalo po noci 26.10.1870, kdy vichřice a následná kůrovcová kalamita zlikvidovala poslední zbytky pralesa na Šumavě. K plavení dřeva přestal kanál nadobro sloužit v roce 1958. Za celou dobu přepravil 4.000.000 m3 dřeva. Od roku 1942 je využíváno 9 km plavebního kanálu (od rechlí po Mosau) pro účely vodní elektrárny. Z lokality Mosau, z tzv. vtokového objektu je voda sváděna potrubím o délce 3.218 m do akumulační nádrže Sedlo. K překonání údolíček s výškovým rozdílem pouhých 10 m byly využity dvě shybky. Ze Sedla putuje voda do vyrovnávací komory tzv. vodního zámku a odtud padá tlakovým potrubím o délce 900 m s výškovým rozdílem 216 m do vodní elektrárny Vydra na Čeňkově pile. Na plavebním kanále se nachází celkem osm historických obloukových mostků, které také chrání tento kanál. Stavěly se z místního kamene, hlavně žuly. Nejdůležitějším kamenem těchto mostků je ten úplně prostřední tzv. vrcholový klenák, ten drží most pohromadě, bez něj by se zřítil.