Hora Milešovka (837 m) je nejvyšším vrcholem Českého středohoří a je díky své poloze ideálním místem pro rozhlížení. Stojí jednak v samém středu pohoří a také okolí převyšuje o 350 výškových metrů. V krásném rozhledu nebrání tedy nic. Nejkrásnější výhled ze všech Začátky výletů na Milešovku jsou spojeny s Antonínem Weberem, hostinským z Milešova, který kolem roku 1825, dostal od majitele panství, svolení k výstavbě chýše s možností občerstvení pro turisty. Jeho obliba stoupala a návštěvníků, především z řad lázeňských hostů z Teplic přibývalo. Weber proto postupně rozšiřoval své služby, vylepšil přístupovou cestu a také nechal vystavět 4 metry vysokou kamennou rozhlednu. Zájem o Milešovku neustával a počátkem 20. století byla na jejím vrcholu postavena meteorologická observatoř, jejíž součástí byla i 19 metrů vysoká věž. Její nižší ochoz mohli až do Druhé světové války využívat turisté. Od druhé světové války byl přístup na věž veřejnosti uzavřen. Posléze se observatoř stala majetkem Československé Akademie věd. a pro turisty sloužila pouze restaurace. Od roku 1998 mohou návštěvníci, kteří vystoupají na vrchol, nižší ochoz věže opět využívat. Podle mnohých nabízí nejkrásnější výhled ze všech českých rozhleden. Z Milešovky je vidět většina pohoří Čech, od Krkonoš až po Šumavu a při naprosto ideálních podmínkách i 350 kilometrů vzdálené vrcholky Alp. Je otevřena po celý rok.   Výhled   sever: Krušné hory s Komáří hůrkou, Doubravka, Děčínský Sněžník východ: Kletečná, Lužické hory, východní část Českého středohoří, Ještěd, za jasného počasí Krkonoše jih: Milešov, Ostrý, Hazmburk, Polabí, Praha, za jasného počasí Šumava západ: např. Klínovec Popis cesty Ze silnice E55 odbočíte dva kilometry před obcí Bořislav doleva směrem do obce Bílka. Obcí projedete až na úpatí Milešovky k dolní stanici nákladní lanovky. Tady zaparkujte auto a po červené značce se vydáte nahoru. Čekají Vás 2 km ostrého stoupání.  

Břeclavský židovský hřbitov se nachází na severním okraji města, přístup je k němu z ulice Veslařská. Založen byl asi po polovině 17. století. V 80. letech 20. století mu hrozila demolice, která se naštěstí neuskutečnila a po revoluci byl obnoven. Hřbitov je udržovaný, na ohrazené ploše 7.136 m2 se nachází okolo tří stovek dochovaných náhrobků, nejstarší z počátku 18. století. Jsou zde náhrobky jak barokní a klasicistní tak novodobé. V severozápadním rohu pak můžeme vidět novorenesanční hrobku rodiny Kuffnerů (významné osobnosti břeclavské židovské obce). Hřbitov je ohrazen režným zdivem a glazovanými poštorenskými tvarovkami. Z tohoto materiálu je vystavěna i obřadní síň a hrobnický domek při vstupu do areálu hřbitova (1892, autor arch. Franz Neumann). Hřbitov je volně přístupný v denní době mimo soboty a židovské svátky.

Klášter založil v roce 1373 Albrecht z Kolovrat pro řád augustinánů poustevníků a sám si jej také vyvolil jako místo svého posledního odpočinku. Husitské války klášter celkem přečkal bez úhony, i když zejména majetkově upadal. V letech 1520-23 byl konvent na náklad Václava Bezdružického z Kolovrat opraven. Během 16. století však úpadek pokračoval a největší pohromu přinesla třicetiletá válka. V roce 1631 byl klášter napaden Sasy, vyloupen a pobořen. V letech 1647-48 byl ale konvent opět důkladně opraven a to díky pomoci Jindřich Libštejnského. Počátek 18. století přinesl první velkou přestavbu, kterou vedl významný český barokní stavitel Giovanni Santini. V několika následujících letech přišly velké průtrže mračen, které poškodily budovy natolik, že muselo být rozhodnuto o další přestavbě. Ta byla tentokrát svěřena architektu Kiliánu Ignáci Dietzenhoferovi. Tehdy v roce 1746 byl položen základní kámen k novému kostelu Nanebevzetí Panny Marie. V září 1747 byl dokončen presbytář a 5.4.1750 byl kostel vysvěcen. Věže byly dokončeny v roce 1755. Vzniklo tak architektonicky vynikající dílo. Od roku 1751 vedl stavbu po Dietzenhoferovi smrti architekt Anselmo Lurago, který stavěl zejména budovy konventu. Jejich hrubá stavba byla dokončena v roce 1765. Dramatické události přinesla klášteru druhá polovina 20. století. V roce 1950 byl zrušen a přeměněn na věznici, později pak na vojenská kasárna. V roce 1961 zde pak byla umístěna dětská psychiatrická léčebna, která zde sídlila až do roku 1995. Klášter byl vrácen řádu sv. Augustina, avšak není příliš využitý. V současné době funguje víceméně jako sklad humanitární pomoci charity Praha. V těsném sousedství kláštera se nachází bývalý pivovar. Tradice vaření piva je doložena již od konce 14. století. Tehdy se však pivo vařilo přímo v konventu, až v roce 1699 se započalo se stavbou samostatného budovy pivovaru v severozápadním rohu klášterního dvora. V roce 1773 pak byl položen základní kámen k pivovaru na dnešním místě. Z této doby pochází barokní brána do dvora a štukový strop v přízemní místnosti hlavní budovy. Dnešní vzhled je výsledkem přestavby kolem roku 1880.

Mozaiku vytvořila M. Foesterová podle kartónuv K. svolinského z roku 1939.