Městečko Zlaté Hory na Jesenicku proslulo ve středověku díky svým nalezištím zlata v blízké říčce Olešnici, kolem které byly budovány štoly. V současnosti se v tomto romantickém kraji buduje replika středověkého hornického městečka s naučnou stezkou. Říká se mu Údolí ztracených štol a má přiblížit život a těžbu horníků. Návštěvníci zde mohou shlédnout dva sruby, jejichž součástí je stoupa na drcení zlaté rudy a také zlatorudný mlýn. Dřevěné stroje byly zhotoveny přesně podle dobových nákresů a původní technikou. Energií je voda, která je přiváděna vodními koly postavenými v kaskádě v původním kanále. Rudné mlýny jsou věrnou replikou staveb i jejich vybavení. Vytěžená ruda se nejprve drtila a pak třídila proséváním. Všechna zařízení jsou funkční a časem by v městečku měly vyrůst objekty, které byly v každé hornické osadě, včetně opevněné části pro ukládání denní těžby. Údolí ztracených štol tak opět ožije ruchem zlatokopecké osady jak tomu bylo v dobách jeho největší slávy.

Sice se za autora označuje Jan Brokof, ale autorem sousoší z roku 1707 je ve skutečnosti jeho devatenáctiletý syn Ferdinand Maxmilián, který pracoval se svým bratrem v otcově dílně. Podíl Jana Brokofa se zde projevuje v dekoraci podstavce. Sousoší financoval císařský rada Jan Václava Obytecký z Obytce. Jeho znak je na soklu pod sv. Markétou, pod sv.Alžbětou je znak jeho manželky. Sv. Barbora, stojící uprostřed, je patronkou horníků a dělostřelců, vlevo stojící sv. Markéta je ochránkyní porodů a sv. Alžběta napravo poskytuje útočiště opuštěným ženám. Uprostřed, pod sochou svaté Barbory, je nápis: ORATE PRO NOBIS NVNC ET IN HORA MORTIS - Modlete se za nás nyní i v hodině smrti. Na mostě je umístěna kopie.

Městské opevnění v Rokycanech existovalo již na konci 13. století. Tehdy bylo založeno biskupem Tobiášem z Bechyně. V průběhu 14. století bylo toto provizorní opevnění nahrazeno kamenným, z něhož se něco málo dochovalo. Přístup do města zajišťovaly čtyři brány a dvě branky. V současné době můžeme nejlepší dochovaný hradební pás vidět v Třebízského ulici. Zde je také k vidění polokruhová bašta (upravená v 19. století na zahradní altán s pavlačí). Další část hradeb je k vidění za kostelem a při ulici Dolní příkopy. Zde se také na konci ulice V Brance zachovala jedna ze dvou branek (dnes v podobě kulisové brány). Další branka tzv. „Fortna u kostela“ je dnes jako průchod, součástí domu čp. 135/I. Ze čtyř bran se nedochovala ani jedna, poslední „Plzeňská“ byla zbořena v roce 1950.

Krematorium Strašnice bylo postaveno podle projektu A. Mezery v letech 1929 – 1930.