Olověný vrch (802 m), německy Bleiberg stojící na území krušnohorské osady Bublava se pyšní vyhlídkovou věží s turistickou chatou. Nejmladší rozhledna Krušných hor Před druhou světovou válkou tu žilo několik tisíc obyvatel, z nichž mnoho bylo členy místního spolku přátel přírody. Vzrůstající zájem o lyžování je přivedl na myšlenku postavit na olověném vrchu chatu. Projekt vypracoval karlovarský architekt Ernstberger. Stavitel Rolz z Rotavy stavbu v roce 1933 zahájil, ale právě probíhající hospodářská krize celý projekt značně zjednodušila. Dílo, na jehož dokončení se podíleli i členové spolku, bylo dokončeno a veřejnosti otevřeno dne 3. prosince roku 1933. Nová chata s rozhlednou skutečně napomohla tomu, že se Olověný vrch stal oblíbeným místem pro zimní sporty, ovšem turisté, i díky rozhledně, rádi navštěvují jeho vrchol i v létě. Během 2. sv. války složila jako dětský domov pro bezdomovce, do roku 1961 jako vojenská radistická hláska, od roku 1961 byla ve správě RAJ Sokolov jako restaurace. Samotná rozhledna je 16 metrů vysoká a vede na ni celkem 74 schodů. Konstrukce je dřevěná, stejně tak i vnější obložení. Otevřena je denně v době provozu restaurace, tj. 11 – 20 hod.   Výhled je výrazně omezen stromy Popis cesty Autem - Na vrchol se dá dojet autem. Cesta na vrchol vede z obce Bublava. Pokud budeme z obce vyjíždět směrem na Stříbrnou, na konci Bublavy zabočíme vpravo na asfaltovou cestu, která nás povede nejprve po louce a potom lesem až na Olověný vrch.  Vlakem - Nejbližší železniční stanice se nachází v Kraslicích (žel. trať č. 145 Sokolov - Kraslice). Od nádraží půjdeme do středu Kraslic ulicemi a odtud vede modrá TZ až na vrchol Olověného vrchu. Cesta je dlouhá asi 5 km.

Rozhledna se nachází na Hraničním vrchu (536 m.n.m.) severovýchodně od Města Albrechtice. Jde vcelku o unikátní stavbu, která vznikla úpravami z bývalých příhradových věží sloužících k přenosu telegrafního signálu, postavených v roce 1980. Věže od roku 1999 nesloužily svému účelu a po několika jednáních je odkoupilo město za symbolickou částku. Úpravy znamenaly vybudování dobrého přístupového schodiště na jedné z věží, prostorné a kryté vyhlídkové plošiny na obou věžích a mezi nimi byla vestavěna ocelová lávka, která spojila obě věže. Otevření rozhledny proběhlo v roce 2011. Výhled rozhledna poskytuje na Jeseníky, Krnovsko, Opavsko a také na polskou stranu. Přístup je volný, parkování je při silnici v místě kde z ní odbočuje polní cesta vedoucí k rozhledně (odtud je to k rozhledně cca 500 m).

Zámek Defurovy Lažany, okres Klatovy.

Historie Karlova mostu je spojena s místem pradávného brodu přes řeku Vltavu, jehož minulost sahá nejen k samým počátkům města Prahy, ale až do pravěkých dob. V těchto místech se křižovaly obchodní cesty do Saska, Slezska, Rakouska i na Moravu. Přes tato místa se dopravovala na jih sůl a jantar, tady přecházeli řeku lidé mířící do Říma. Na začátku temného středověku zde byly jen svázané klády, tzv. prahy po kterých se přecházelo. V roce 932 je v místech dnešního Karlova mostu doložen již most, prozatím dřevěný. Když byl roku 1157 stržen během povodní nechal král Vladislav II. vystavět první pražský kamenný most, který byl dokončen v roce 1172. Zásluha o jeho vybudování byla připisována Vladislavově vzdělané manželce Juditě. Proto byl pojmenován Juditin. Na svou dobu to byl most unikátní, jeho četné románské stavební prvky se dochovaly dodnes. Zachovaly se pilíře mostu i zbytky oblouků. Dochoval se i románský reliéf v interiéru menší malostranské mostecké věže. Celá konstrukce byla dlouhá asi 514 metrů a široká 6,8 metrů. Měl 23 mostních pilířů a dokonce více oblouků než samotný Karlův most a to 22. Juditin most měl tedy klást povodňovým vodám větší odpor než pozdější stavba Karlova mostu. Přesto se mu povodeň z roku 1342 stala osudným a naplavený led a dřevo most strhly. Zničení mostu bylo chápáno jako národní pohroma. Pro přechod Vltavy se užíval prozatímní dřevěný most. Roku 1346 nastoupil na český trůn král a císař Karel IV. Vzdělaný panovník chtěl učinit z Prahy velkorysou stavební činností jedno z nejkrásnějších měst Evropy. Jednou ze staveb měl být i nový kamenný most přes Vltavu.Základní kámen k mostu nechal Karel IV. položit 9. července 1357 v 5 hodin 31 minut. Datum a čas nebyly vybrány náhodu. Lidé v té době byli velmi pověrčivý a v ten den byla příznivá konstelace hvězd. Konjunkce Slunce se Saturnem byla podle astrologů pro takový počin nejvhodnější a nejšťastnější okamžik roku. Podle jiného výkladu šlo o to, že datum odpovídá sledu lichých čísel od jedné do devíti a zpět - 1 3 5 7 (rok) 9 (den) 7 (měsíc) 5 3 1 (čas). Most to měl být mnohem vyšší a nádhernější. Jeho vybudováním pověřil Karel IV. stavitele katedrály Sv. Víta na Pražském hradě Petra Parléře. Ten pocházel ze Švábského Gmündu, v době zahájení stavby mu bylo 27 let. Konce stavby se ovšem, stejně jako Karel IV., nedožil. Zemřel v roce 1399 a most byl dokončen roku 1402. Ale již v roce 1378 kráčel přes ne zcela hotovou stavbu pohřební průvod, provázející Karla IV. na poslední cestě do Pražské katedrály. Most byl sevřen do vstupních bran s věžemi, z nichž Staroměstská mostecká věž je rovněž dílem Petra Parléře, zatímco Malostranské mostecké věže pocházejí každá z jiného období. Bylo tak dovršeno unikátní architektonické dílo, které si i po staletích zaslouží obdiv.Velkoryse pojatý most se ihned stal centrem pražského života. Obchodovalo se na něm, soudilo, stal se inspirací pro mnoho umělců a zažil i horší časy. Nejtěžší chvíle zažil ovšem při několika ničivých povodní, které ohrožovaly samotnou existenci mostu. Tehdy naplavené dřevo a led narážely do mostních pilířů a most byl i několikrát zle pobořen. Most byl v ohrožení i v průběhu samotné stavby. Bylo to v letech 1359, 1367, 1370, 1373 a 1374. V červenci 1432 veliká povodeň zaplavila větší část Starého Města, bylo zbořeno 5 pilířů mostu. Most byl poté opravován až do roku 1503, tedy celých 71 let. Další povodně ohrožovaly most v letech 1655, 1784, 1845, 1872 a zejména roku 1890. Také války a domácí rozbroje opakovaně útočily na zdivo mostu a jeho věže a to hned v roce 1419 při prvním vzplanutí husitských válek. Bojovalo se tady také při prvním odboji proti Habsburkům v roce 1547 a pak roku 1611 za vpádu pasovských vojsk do Prahy. Smutnou ozdobu obstarala mostu porážka stavů na Bílé hoře. Od staroměstských poprav visely na Staroměstské mostecké věži hlavy dvanácti popravených českých pánů, vůdců stavovského povstání. Na samém konci třicetileté války se dokonce most na tři měsíce proměnil v bojiště, když Pražané bránili Švédům v přechodu na Staré Město.Neopakovatelný ráz dala mostu barokní sochařská výzdoba z počátku 18.století, kdy byl most osazen 30 sochami. V roce 1723 byl most osvětlen olejovými lucernami. Konec mostu stojí nad ostrovem Kampa, kam je možno přímo z mostu sejít po schodišti umístěném na levé straně. To bylo postaveno v roce 1844 Josefem Krannerem v novogotickém slohu.