Muzeum Knihy, jež patří pod Národní muzeum, můžeme navštívit ve Žďáru nad Sázavou, kde je situováno do prostor zámku rodiny Kinských. Barokní zámek, jenž byl původně cisterciáckým klášterem, byl do dnešní podoby přestavěný architektem Santinim. Muzeum nabízí sondu do dějin písma, knihy, knihtisku a knižní kultury českých zemí v evropských souvislostech.Vývoj knižní kultury českých zemí prezentují knižní exponáty - od středověkých rukopisů, přes staré tisky až po současnou grafiku a knižní ilustraci, včetně ukázek samizdatové a exilové literatury zapůjčené z fondů knihovny Libri prohibiti.Součástí expozice je též barokní knihovna kapucínského kláštera v Roudnici nad Labem, knihovna zámku Mladá Vožice v klasicistním interiéru někdejší opatské knihovny a osobní knihovna českého historika Gelasia Dobnera v původním mobiliáři. Expozici je zakončena přehlídkou kubistického nábytku dle návrhu Josefa Gočára a vyřezávaného nábytku pozoruhodného všestranného umělce Josefa Váchala s malou výstavkou jeho grafických prací. Celkový obraz dotvářejí rekonstrukce středověkého scriptoria, tiskárny 16. století a ukázky tiskařskách strojů. Na co se můžete těšit   Expozice Dějiny knihtisku – od počátku do současnosti Centrum muzea – bývalý refektář s původní nástropní malbou od K. F. Töpfera z r. 1734 Rekonstrukce středověkého skriptoria a tiskařské dílny Rarita – knihy připevněné na řetězech – „libri catenati“ Možnost vytištění emblému muzea na historickém ručním tiskařském stroji  

Římskokatolický kostel Navštívení Panny Marie se nachází ve středu obce Zašová, přibližně 1 km severním směrem od železniční zastávky Zašová. Nedaleko místa, kde se dnes nachází kostel Navštívení Panny Marie, stával pravděpodobně již od 14. století kostelík zasvěcený sv. Anně, při němž byla také zřízena fara. Obě stavby byly vážně poničeny za husitských válek. Fara v té době úplně zanikla, kostelík sv. Anny se dočkal několika provizorních oprav, v 18. století ovšem definitivně zanikl. První záznamy o poutích v kostele v Zašové pocházejí z roku 1672. Barokní poutní chrám zasvěcený Panně Marii zde byl vystavěn v letech 1714 – 1725. Jde o poměrně rozsáhlou stavbu s dvouvěžovým průčelím. Stavbu vedl místní stavitel Jiří Kocourek, jméno architekta neznáme. Kostel vysvětil v roce 1725 olomoucký kanovník a při té příležitosti byl v kostele instalován milostný obraz Panny Marie, který sem byl přinesen ze zmíněného kostelíka sv. Anny. 22. října 1722 byla poté podepsána zakládající listina zašovského kláštera trinitářů. Ovšem císař dal k jehozaložení svolení až o dva roky později, v listopadu 1724.  První bratři přišli do Zašové na jaře1725, kdy byl také položen základní kámen k novostavbě kláštera. Před dokončením hrubé stavby r. 1728 žili bratři ve vlastnoručně vybudovaném provizoriu. Hlavním úkolem zdejších bratří byla starost o poutní místo. Byly to také trinitáři, kteří se zasloužili o slavnostní biskupskou konsekraci poutního kostela, která proběhla 29. července 1742 za účasti olomouckého biskupa Jakuba Arnošta z Lichtenštejna. Rozkvětu kláštera byl učiněn konec roku 1783, v rámci josefínských reforem zrušen. Roku 1785 byla v části bývalého kláštera zřízena fara. V té době nastal opětovný rozkvět poutí. Roku 1871 kostel vyhořel a musel být opět opravován.Tyto stavební práce také vtiskly kostelu dnešní podobu. Roku 1901 zakoupil budovu bývalého kláštera Spolek sv. Josefa z Vítkovic, který ji proměnil na sirotčinec a postavil při něm soukromou školu Školních sester de Notre Dame (Ústav sv. Josefa). Kostel je otevřen veřejnosti od 1. května  do 30. září v těchto časech – v sobotu od 9 do 12 hod. a od 13 do 17 hod. a v neděli od 13 do 17 hod.

Vodní nádrž Lipno se skládá ze dvou částí. Samotné mohutné vodní nádrže s hrází a elektrárnou a malé vyrovnávací nádrže u Vyššího Brodu. Myšlenka o soustavě přehrad pochází již z roku 1892. O výstavbě současné nádrže bylo rozhodnuto až po druhé světové válce. Přípravné práce probíhaly v letech 1946-1947, samotná výstavba pak v letech 1952-1959. Vznikla tak mohutná vodní nádrž o ploše 4.870 ha táhnoucí se od obce Lipno nad Vltavou až téměř k Želnavě. V největší šířce měří 5 km, průměrná hloubka je 6,5 m a u hráze pak maximální hloubka 25 m. Přes nádrž vedou tři přívozy a jeden most. V zimním období, když je silný led si někteří odvážlivci v autech krátí cestu přes zamrzlou nádrž. Hráz je z jedné třetiny betonová gravitační a ze dvou třetin je zemní sypaná. Má délku 296 m a výšku 25 m. U hráze se nachází špičková podzemní elektrárna. Kaverna hydrocentrály je vylámana v žulovém masivu asi 200 m pod povrchem. Její rozměry se dají srovnat s hlavní lodí Svatovítského chrámu na Pražském hradě. Z vodních turbín je pak voda odváděna 3,6 km  dlouhým tunelem do vyrovnávací nádrže s názvem Lipno II. nacházející se u Vyššího Brodu.

Hrad jako předchůdce Zámek ve Velkém Meziříčí byl vybudován původně jako hrad před polovinou 13. století. Do konce 14. století drželi Meziříčí pánové z Lomnice, kteří dali městu i svůj znak, sedm bílých orlích per v červeném poli svázaných zlatou stuhou. V druhé polovině 14. století bylo sídlo rozšířeno o křídlo na severní straně, kde můžeme dnes vidět jenom sklepy pod vnitřním nádvořím zámku. Výstavba zámku Na počátku 15. století byl hrad ve vlastnictví pánů z Kravař, kteří zde vybudovali především opevněné předhradí. Dne 11. srpna 1440 se na meziříčském hradě konal sjezd stavů, který měl urovnat nepřátelství mezi některými českými a moravskými šlechtici a nastolit na Moravě zemský mír. Před polovinou 15. století, kdy se majiteli stávají opět pánové z Lomnice, byly upraveny také zámecké interiéry. Přestavba středověkého hradu na pohodlnější zámecké sídlo se uskutečnila v první polovině 16. století. Tuto radikální dlouhodobou přestavbu objektu dokončil Jan z Pernštejna, který v letech 1528 - 1548 Meziříčí také vlastnil. V druhé polovině 16. století byla majitelkou zámku Alenou Meziříčskou z Lomnice upravena vstupní část předzámčí, což dokládají znaky a pamětní nápis s letopočtem 1578 na věžové bráně. Náležitě byly také upraveny interiéry vnitřního zámku, výzdobu prostoru nádvorní lodžie doplnila fresková ornamentální výmalba doplněná o iluzivní edikuly se znaky stavebníků. Barokizace zámku V roce 1676 získali Meziříčí Ugartové pocházející původně ze Španělska, kteří léta bezohledně zvyšovali povinnosti poddaných a vedli četné spory s městem, které skončily teprve v roku 1710. Za dědiců panství Jana a Františka Ferdinanda Ugarte proběhla pronikavá barokizace zámku. V roce 1723 zničil velký požár značnou část města se zámkem, který pak byl v 1etech 1724 — 1730 přestavěn v barokním stylu. Přestavbu sídla započali velkomeziříčští poddaní a dokončil ji v průběhu roku 1733 pražský stavitel Ferdinand Václav Špaček. Přestavbou vzniklo především dnešní vstupní křídlo vnitřního zámku, jehož dominantou se stal trojosý rizalit se střechou vyhnanou do barokní báně s lucernou. Počátkem 20. století bylo znovu vyzděno západní průčelí nad goticko-renesanční lodžií. Byla také snesena barokní báň nad vstupním rizalitem. Zámek tak byl po staletí opravován a přestavován. Od roku 1995 je opět v soukromém vlastnictví rodiny Podstatzkých-Lichtenstein a v jeho prostorách je umístněno muzeum Velké Meziříčí, které je příspěvkovou organizací a členem Asociace muzeí a galerií ČR. Tipy na výlet Ve Velkém Meziříčí dále najdete zachované městské opevnění, novou synagogu nebo radnici. V širším okolí lze navštívit renesanční, barokně přestavěný zámek Budišov, tvrz Pyšel, zatopený Kojatínský lom, tvrz Jinošov, vystoupit na rozhlednu Ocmanice nebo navštívit renesanční zámek Náměšť nad Oslavou.  Ubytování najdete ve Velkém Meziříčí.