Jméno obce vzniklo nejspíše ve 13. století, kdy je zaznamenán název Suchý důl, podle potoka, který v létě vysychal. Ves Suchdol vznikla na tzv. Via magna což byla Velká cesta spojující Pražský hrad s Levým Hradcem. Název je sice honosný, ale šlo víceméně o dobře prošlapanou pěšinu. Písemně je ves doložena v první polovině 13. století. Tehdy patřila klášteru benediktinek u Sv. Jiří na Hradě. Jak změnila majitele není známo, ale v roce 1403 již není majetkem kláštera, ale jistého Niklinova z Ořechu. V první polovině 16. století patřil dvůr, ves i tvrz Václavu Budovcovi z Budova. Tomu však tato oblast nepatří dlouho již vroce 1550 je uváděn jiný člen starého vladyckého rodu a to Václav Voračický z Paběnic. Ještě do bitvy na Bílé hoře změnila ves několikrát majitele. Třicetiletá válka se stala pro Suchdol osudnou. Tehdy byla osada zničena a je uváděno jen 12 pustých stavení. I zpustošená ves pak měla svého majitele, od něhož v roce 1679 kupuje Suchdol benediktinský klášter Na Slovanech. V tomto držení zůstává ves až do 20. století. V roce 1968 je Suchdol připojen k Praze a dnes je MČ Praha – Suchdol součástí správního obvodu Praha 6.

Malé Potštátské skalní město můžeme spatřit podél silnice č. 440 vedoucí z Potštátu do Hranice na Moravě. Skalní město tvoří uskupení několika výrazných skalisek v údolí říčky Veličky, tvořené odolnými usazeninami z doby karbonu. Skály mají název jako Čertovo kopyto, Skřítovky skály, Kámen vdavekchtivých dívek, Nebesa či Kosí údolí. Místo je oblíbené také horolezci. I když se svým rozsahem nemůžou rovnat známým skalním městům, přesto stojí za návštěvu. Pro jejich návštěvu je nejlepší v době vegetačního klidu, jinak pohled na skály většinou zakrývají listnaté stromy. Údolím vede naučná stezka a na několika místech jsou informační panely.

Kbelská vodárenská věž.

Hřbitov byl založen roku 1716 a od té doby byl dvakrát rozšířen. U vchodu do hřbitova se nachází tzv. „Bejtšube“, neboli obřadní místnost, kde byl zemřelý rituálně očištěn než byl pochován do země. Hřbitov sloužil i pro židy ze širokého okolí (Lipnice, Kaliště, Želiv, Věž) a tak je zde pochováno několik významných osobností. Například příbuzní Gustava Máhlera, ale i děd spisovatele Franze Kafky. Mezi nejzajímavější a nejcennější patří náhrobky z doby baroka a klasicismu. Poslední pohřby se zde konaly ve 40. letech 20. století. Po druhé světové válce byl hřbitov poškozen řáděním vandalů. V nedávné době byl nákladem města Humpolec opraven. Na ploše 3.664 m2 se nachází přibližně tisíc náhrobků, nejstarší je z roku 1719. Hřbitov má dobrou kamennou ohradní zeď a je uzamčen.