Dva kilometry západně od Vysoké Lípy se nachází vyhlídka na skalní terase, nad kaňonem říčky Kamenice s krásným půlkruhovým výhledem převážně západním směrem (zejména Růžový vrch, Pastavení vrch a další). Vyhlídka je přístupná po značené odbočce.

Premonstrátský klášter v Teplé leží na stejnojmenné řece, nedaleko Mariánských Lázní v Karlovarském kraji. Podle klášterní legendy založil klášter roku 1193 velmož Hroznata a povolal do něj premonstrátské řeholníky z pražského Strahova. Klášter založil výměnou za to, že se nemusel účastnit III. křížové výpravy. Na konci století Hroznata vstoupil sám mezi řádové bratry a stal se správcem klášterního majetku. To se mu stalo osudným, protože na jedné ze svých inspekčních cest byl zajat loupežníky, kteří za jeho propuštění požadovali výkupné. Přestože bylo zaplaceno, byl Hroznata roku 1217 usmrcen. Od té doby je uctíván jako mučedník, blahořečen byl 16. září 1897. Roku 1232 byl kostelní klášter vysvěcen pražským biskupem, slavnosti se zúčastnil i český král Václav I. Tepelská kolonie poté prožívala období rozkvětu i časů kdy stála na samém pokraji zániku. Klášter byl několikrát postižen morovou epidemií, musel čelit útoku okolních šlechticů, naproti tomu se mu ale vyhnuly husitské bouře. Další těžké časy znamenal příchod reformace a také třicetiletá válka. Po druhé pražské defenestraci totiž našel v Teplé dočasné útočiště kancléř Slavata, vojska Fridricha Falckého proto klášter značně poničila. V letech 1641 a 1648 byl klášter vydrancován Švédy. V roce 1659 postihl budovy konventu a prelatury zničující požár. Přesto klášter v Teplé povstal z popela, v areálu byly opraveny budovy a postaveny nové. O jejich barokní podobu se zasloužil stavitel K. Dientzenhofer, který tak učinil na žádost opata Raimunda II. Wilferta (1688 - 1722). Další rozkvět kláštera byl spojen se zdejšími léčivými prameny. Velkou zásluhu měl na jejich proslavení  opat Kryštof Heřman, hrabě Trauttmannsdorf-Weinsberg, za něhož se tepelský klášter stal centrem umění a vědy, byla založena škola a šlechtický konvikt. Klášter v Teplé stál u vzniku Mariánských Lázní, které ke klášteru patřily.     Za 2. světové války byla kanonie zneužita pro potřeby Německa. V jedné části byl zajatecký tábor, v další byla zřízena porodnice dobrovolných matek pro Hitlerovu armádu. Po válce byli členové řádu, kteří byli německé národnosti odsunuti a roku 1950 byla část bratrů uvězněna a areál klášteru využívala Čs. armáda jako kasárna. Po společenských změnách roku 1989 byl klášter vrácen zpět premonstrátům a již v prosinci opat Heřman Josef Tyl sloužil první mši. Nyní má tepelská kanonie 18 členů a spravuje farnosti na mnoha místech v západních Čechách. Klášter je přístupný veřejnosti. Areál kláštera je dnes tvořen barokním konventem, gotickým presbytářem klášterního kostela s románskou kaplí, klášterní knihovnou, parkem, hřbitovem a muzeem. Nejvýznamnější stavbou je kostel Zvěstování P. Marie, byl postaven v letech 1193-1232 jako románsko - gotický trojlodní kostel. Dále jsou k vidění hospodářské budovy pivovaru, seníku, a sýpky.    

Zřícenina hradu Dražic se tyčí na skalnatém ostrohu na pravém břehu Jizery u Benátek nad Jizerou. Hrad a jeho historie Mezi starými českými rody má výjimečné postavení rod pánů z Dražic. Jeho členové nevynikali mečem a mocí síly, jak bylo v dobách středověku běžné, ale vzdělaností spojenou s kulturním i duchovním nadáním. Řada z nich našla své uplatnění ve vysokých církevních hodnostech. Nejvýznamnější postavení rodu byl Jan, mladší syn zakladatele dražického hradu, jenž zastával v letech 1301-1343 úřad pražského biskupa. Spolu se svým bratrem Řehníkem II. pokračovali na počátku 14. století ve stavbě rodového hradu a roku 1318 „byli se všemi hradbami, domy, střechami, zábradly a příkopy hotovi“. Téhož roku byl Jan IV. z Dražic předvolán k vyšetřování k papežskému dvoru do Avignonu, aby se obhájil z nařčení svých přátel, že ve své funkci nepostupuje dostatečně rázně proti kacířům. Ve Francii pobyl více jak devět let, než se dočkal zproštění obvinění. Za tu dobu tam poznal francouzskou kulturu. Nové vlivy se uplatnily i v úpravách dražického hradu, z něhož učinil biskup mimořádně výstavné a reprezentativní sídlo. Na přestavbě hradu se významně podílela stavební huť mistra Viléma, stavebníka z Provensálska.  Poslední mužský člen rodu pánů z Dražic, Jan, královský nejvyšší písař, se připomíná do roku 1385. Po Petru z Vartemberka, který vlastnil Dražice na přelomu 14. a 15. století, vyženil hrad s jeho dcerou kolem roku 1402 Aleš Skopek z Dubé. V následujících revolučních dobách jako by nebylo pro krásu a umění, ukrytých ve zdech dražického hradu, místa. V roce 1421 přestoupil Aleš Skopek z katolického tábora v podobojí a tři roky nato mu okolní katoličtí páni dobyli a zpustošili dražické panství. K obnově hradu došlo patrně za dalších majitelů, Dražických z Kunvaldu, jejichž rod vládl na Dražicích do roku 1510. Roku 1512 koupil hrad od Hynka Bořity z Martinic Bedřich z Donína, který v následujících letech vystavěl nový zámek v nedalekých Benátkách nad Jizerou. Klid staré zříceniny narušila výstavba silnice, jejíž část vede bývalým hradním příkopem. Podoba hradu O podobě jeho předhradí není nic známo. Jádro lichoběžného obrysu obíhá příkop, před nímž byl nasypán val. Za čelní hradbou se vypínal štíhlý okrouhlý bergrift, za nímž ležel složitější rozměrný dvoutraktový palác. Dvě místnosti v jeho přízemí byly zaklenuty čtyřmi poli křížových kleneb bez žeber na střední pilíř. Zřejmě již v této době byl palác vybaven záchodkovým přístavkem. Z další zástavby známe pouze zbytek stavby v severozápadním nároží. Francouzi, kteří hrad přestavovali pro Jana IV. z Dražic, měli tak celkovou půdorysnou osnovu dánu. Ze starého paláce použili pouze přízemí, nad nímž vznikla nová tři plochostropá patra. V sestavě jejich místností nalézáme i roubenou komoru. Některé místnosti byly vytápěny krby. Hlavní reprezentační prostory obsahovalo druhé patro. Rozsah paláce zvětšila přístavba čtverhranné věže, v níž se v této úrovni nacházela drobná kaple zaklenutá křížovou klenbou. Současně se stavbou paláce byly zvýšeny staré hradby a nelze vyloučit, že parkánová hradba obíhající palác vznikla až v této době. Do severovýchodního nároží byl vložen druhý, menší dvoutraktový palác, který nedosahoval výstavnosti a výbavy paláce velkého, a další stavba byla přiložena k čelní hradbě. Z výstavného hradu zbylo do dnešních časů torzo věže s kaplí ve druhém patře a části obvodových hradebních zdí a zdí paláců. V blízkém okolí stojí za vidění také zámek Benátky nad Jizerou, kde je umístěno i Muzeum Mladoboleslavska, Muzeum v Benátkách nad Jizerou a soukromé Muzeum hraček.

Historie tvrze Ves Pomezná se připomíná v roce 1225. Pravděpodobně někdy ve 13. století tu byl postaven hrad, střežící cestu ze západu do Čech. První dochovaná zmínka o něm je až z roku 1309. V roce 1348 koupil hrad Rüdinger ze Sparnecku, který se stal v roce 1349 lesníkem Koruny české. V roce 1417 byla Pomezná napadena vojsky norimberského purkrabího. Za dalších majitelů Paulsdorferů byl v roce 1462 zničen českým a chebským vojskem. Zůstala jen čtverhranná věž, která se stala základem tvrze, postavené během 16. století. Ta pak střídala své majitele a roku 1629 byla přestavěna na mlýn. Při budování ochranného pásma hranic po roce 1950 byla stavba až na věžovitý objekt čtvrcového půdorysu odstraněna. Věž bývalé tvrze s valeně klenutým prostorem se dochovala dodnes. Tipy na výlet Nedaleko odsud se můžete podívat na sopku Komorní hůrka, hrad Hazlov, hrad Ostroh nebo na Goethovu skalku. Za návštěvu stojí i hrad Libá nebo hrad Vildštejn.  Ubytovat se můžete ve Františkových Lázních.