Novorenesanční zámek v Průhonicích je známý především kvůli rozsáhlému zámeckému parku. Průhonický park založil roku 1885 hrabě Arnošt Emanuel Silva – Tarouca. Zámecký park Park v současnosti představuje unikátní dílo vrcholného období přírodně krajinářského slohu v Evropě. Zároveň je mimořádně cennou dendrologickou sbírkou - arboretem s množstvím domácích a cizokrajných dřevin. Nejznámějším atraktivním druhem pěstovaným v Průhonickém parku je pěnišník – Rhododendron. Zámecký park je již od dob svého založení velmi rozlehlý, rozkládá se na ploše přibližně 250 ha v krásném členitém údolí potoka Botiče a jeho přítoků. Porosty dřevin, skupiny stromů a keřů se střídají s volnými lučními plochami, s rybníky a potoky. Stezky průhonického parku měří celkem 40 km. Historie zámku Zámek tvoří dominantu nejen v Průhonicích, ale i v okolní krajině. Průhonice se poprvé připomínají až v predikátu Zdislava a Oldřicha z Průhonic roku 1270, jasným důkazem jejich starší existence je nápis v kostelíku Narození Panny Marie z roku 1187. O výstavbu nové tvrze se zasloužili páni z Říčan, kteří průhonický statek vlastnili do konce 14. století. Tehdy se Průhonice dostaly do rukou pražských měšťanů. Za třicetileté války byl zámek zpustošen a v 18. století sloužil převážně k hospodářským účelům. Roku 1802 koupil průhonické sídlo hrabě Jan Nostic–Rhieneck, který nechal zchátralý zámek zrekonstruovat a klasicistně upravit. Současná podoba sídla pochází z let 1892 – 1898 a proběhla ve stylu tzv. české renesance za majitele zámku hraběte Arnošta Emanuela Silva - Tarrouca (1858 - 1936). V roce 1920 vykoupil zámecký areál i výjimečný průhonický park stát. V roce 1954 vznikla v Průhonickém zámku geobotanická laboratoř. V srpnu 2002 byl park poškozen povodní z rozvodněného Botiče, která strhla mosty a poškodila komunikace. Krátce po povodni poškodila park také silná vichřice. Interiéry zámku, zdobené freskami od Hanuše Schwaigera a plastikami od Celdy Kloučka, slouží účelům Botanického ústavu AV ČR a Botanickému oddělení Přírodovědeckého muzea při Národním muzeu v Praze a nejsou veřejnosti přístupné. Výjimkou jsou prostory, kde je instalována stálá expozice: pamětní síň zakladatele parku Arnošta Emanuela hraběte Silva Taroucy.   Podoba zámku                              Průhonický zámek je trojkřídlá pseudorenesanční patrová budova s hranolovou věží a nádvorními arkádami. K hlavní budově přiléhá pseudorenesanční tzv. Malý zámek vzniklý přestavbou pivovaru. Před vstupem stojí socha od J. Jiříkovského. V parku stojí také románský kostelík Narození Panny Marie z 12. století. V areálu zámku je možné vidět romantické stavby (Rybárna, Česká chalupa, romantická zřícenina Gloriet). Tipy na výlet V okolí se můžete vydat třeba na zámek Štiřín, navštívit zříceninu hradu Říčany, Muzeum Říčany, projít se údolím Rokytky nebo navštívit Dendrologickou zahradu.  Ubytovat se můžete přímo v Průhonicích.

Dobříš, rozsáhlý rokokový zámek s náročně upravenou francouzskou zahradou a anglickým parkem, se nachází v severovýchodní části stejnojmenného města, které leží v okrese Příbram. Historie zámku První písemná zmínka o Dobříši je z roku 1252, jedná se o královský statek. Tehdy tu pobýval i Václav I., od roku 1262 je ve vlastnictví Rožmberků, později od roku 1321 patří Štěpánovi z Tetína. Kvůli výhodné poloze získal Dobříš zpět Jan Lucemburský a rozhodl se zde vystavět hrad. Ten se stal sídlem úřadu královského lovčího. Z vesnice v podhradí se stalo městečko, které často trpělo za husitských válek. V držbě hradu se vystřídali různí majitelé, sídlili zde Kolovratové, Švamberkové, Lobkovicové i král Ferdinand I. Po něm se stal doživotním majitelem Dobříše Vilém z Rýzmburka. Na počátku 17. století dal císař Rudolf II. postavit místo zpustlého hradu vedle hospodářského dvora provizorní sídlo hejtmana. Pak, pro nevýnosnost statku, se císař rozhodl, že jej prodá. Roku 1630 bylo panství prodáno hraběti Brunovi Mansfeldovi. V roce 1789 připojil František Gundakar, kníže Colloredo-Mansfeld Dobříš ke své opočenské rodové državě. Roku 1942 zámek vyvlastnili nacisté, stal se sídlem říšského protektora. Ke konci války byl konfiskován státem a věnován Syndikátu českých spisovatelů. Až v roku 1998 byl v restituci navrácen rodu Colloredo-Mansfeldů, současným majitelem je Dipl. Ing. Jerome Colloredo-Mannsfeld. Dispozice zámku V majetku mocného rodu Mansfeldů se panství rozrostlo již v minulosti. Jeho střediskem se stal rozsáhlý park, vybudovaný v polovině 17. století na místě dosavadních hradních hospodářských budov. Z někdejšího hradu se nám dnes dochovaly zbytky původních sklepů, tesaných do skály. Definitivní podobu získal zámek za Jindřicha Františka, který dal v letech 1745-1765 sídlo přestavět. Zámek je trojkřídlá patrová stavba s mansardovými střechami, na kterou navazuje francouzská zahrada s řadou soch od Ignáce Františka Platzera. Interiéry zámku nám nabízejí expozici 11 pokojů s výzdobou ve stylu pozdního baroka, rokoka a klasicismu. Vyniká Zrcadlový sál s bohatou štukovou výzdobou a freskami od Jana P. Molitora. Exteriéry a zahrady V areálu sídla je přístupná ukázka rokokové zahradní architektury, která svými květinovými ornamenty a stříhanými ploty připomíná atmosféru vídeňského Schönbrunu. Půdorysně je park rozvržen do pěti partií výškově odstupňovaných terasami a rampami. U zámku se rozkládá parter, pokrytý ornamentálním květinovým kobercem s fontánou a plastikami Hérakla. V anglickém parku se také nachází tzv. Čertův most. Pozornosti jistě neunikne stavba na opačném konci zahrady naproti zámku. Působí jako průčelí další rozlehlé budovy s několika sochami podél venkovní zdi, jde ale pouze o krásně vyzdobenou stěnu, za kterou je pouhá oranžérie. Do areálu patří také bývalé divadlo a dům zahradníka, tzv. vodárna. Zámek Dobříš je otevřen celoročně, nabízí prohlídku expozice, francouzské zahrady a anglického parku. Je zde také možnost pořádání svatebních obřadů, gala večerů, koncertů, seminářů, tiskových konferencí a různých recepcí. V přímo naproti vstupu do zámku můžete také navštívit Kostel Nejsvětější Trojice. O něco dál ve městě Dobříš stojí za vidění radnice nebo třeba židovský hřbitov. Výlet si můžete naplánovat i na rozhlednu na Studeném vrchu u Hostomic. Ubytování naleznete přímo na Dobříši.

Chlum Svaté Máří je znamý především díky poutnímu baroknímu chrámu. V roce 1903 zde nechal postavit Krušnohorský spolek cihlovou dvacet metrů vysokou rozhlednu. V jejím sousedství byla postavena malá chata s občerstvením. Oboje bylo zprovozněno 15.5.1904. Po roce 1945 byla občestvovací chata zrušena a přeměněna na obytný domek. Je však unikátní tím, že z něj vyrůstá cihlová věž. Vstup do ní je právě z předsíně rodinného domku a tím zůstává nepřístupnou.

První pec zde byla postavena v roce 1880 a před první světovou válkou produkovala Berlova vápenka na 25 tun vápna denně. Po válce ve dvacátých letech to bylo dokonce 45 tun denně. Vápenec sem byl dopravován košíkovou lanovkou z nedalekých Prachovic, poháněnou parním strojem. Patřila k nejstarším u nás, měla délku 5,5 km, 180 košů s kapacitou každého na 280 kg vápence a dřevěné stožáry vysoké 6-20 m v rozestupech od 20 do 140 m jich bylo na 110. Hotové vápno se dopravovalo vlečkou do Čáslavi. Výroba vápna byla zastavena v roce 1957 a lanovka postupně demontována. Vápenka se naštěstí dochovala. Zachovány byly obě pece, každá trochu jiné konstrukce. Obě však mají dvě samostatné peciště (šachty). Jedna je robustnější a představuje typičtější konstrukci železnohorské vápenky, druhá subtilnější je pacoldovského typu. Vápenka je také unikátní svým způsobem zavážení, který zde tvoří ocelová konstrukce výtahu a lávky, která od něj vede k zavážecím otvorům. Stavební stav vápenky je dobrý. Vápenka byla rekonstruována a západní pec navíc doplněna o objekt, ve kterém byla zřízena malá expozice vápenictví.