Praha slaví první prosincový víkend 20 let na seznamu UNESCO. Více informací hledejte zde! Historická Praha je zcela nesrovnatelná se všemi památkovými městy v České republice i v celé střední Evropě. Její architektura dosud zobrazuje 1100 let vývoje města. Panoramatické hodnoty města jsou v harmonickém souladu s jejím vnitřním urbanistickým i architektonickým obsahem, charakterizovaným jak kvantitou památek, tak i jejich vynikající kvalitou. Celý 1100 let trvající vývoj historického jádra Prahy je dokumentován architektonickými projevy všech slohových období. V gotice, renesanci, baroku a v době před a po první světové válce vystoupila pražská architektura k vrcholům evropského vývoje. Jedinečný je středověký urbanistický koncept Nového Města pražského. Historické jádro Prahy o rozloze 866 hektarů bylo roku 1992 zapsáno na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Je plné pozlacených věží a kopulí kostelů a chrámů, a snad i proto se mu říká „Matička Praha“ nebo „Stověžatá Praha“. Historické jádro zahrnuje unikátní urbanistický celek Pražského hradu a Hradčan, Malé Strany včetně Karlova mostu, Starého Města s Josefovem (dochovaná část bývalého Židovského Města), Nového Města, Vyšehradu i jejich jednotlivé památky. Rozsáhle založené Nové Město v návaznosti na pozdější přestavby v nových stavebních slozích svědčí o umělecko-společenském a kulturním vlivu Prahy od středověku do současnosti. Praha - učebnice architektury Procházka centrem Prahy je zároveň procházkou po historii všech stavebních slohů. Panoramatu Prahy dominuje Pražský hrad, po celá staletí sídelní místo českých panovníků, s gotickou katedrálou sv. Víta. Pražský hrad je nejkrásnějším hradním komplexem v České republice, při jeho prohlídce je k vidění Královský palác s Vladislavským sálem, nachází se zde i románská bazilika sv. Jiří z roku 921, Císařská konírna, Daliborka nebo romantická Zlatá ulička, Nejvyšší purkrabství Pražského hradu, letohrádek královny Anny a Starý královský palác. Světoznámým je rovněž Karlův most, který je nejstarším mostem v Praze, jehož 16 oblouků se klene přes páteř města řeku Vltavu. V podhradí je malebná Malá strana, s křivolakými uličkami, zákoutími, kostely a paláci. V současnosti je sídlem mnoha vládních institucí (senát, poslanecká sněmovna, ministerstva). Karlův most ukončují na obou březích Vltavy věže – na východě je to Staroměstská mostecká věž a na západě Malostranská mostecká věž. Po celém Karlově mostě je rozmístěno 30 soch a sousoší – např. socha Bruncvíka, sv. Jana Nepomuckého, sv. Ludmily s malým Václavem nebo sv. Vojtěcha. Tvůrci soch jsou světoznámí barokní sochaři, jako Matyáš Braun, Josef Max nebo Matěj Václav Jäckel. Nedaleko Karlova mostu se nachází Staré město v jehož středu je Staroměstské náměstí, jehož dominantou je Staroměstská radnice s orlojem, kde se každou celou hodinu objevuje postupně ve dvou okénkách 12 apoštolů. Židovská tradice, která je tak niterně propojena s Prahou je k vidění v Židovském městě, jehož vznik se datuje do 13. století a odráží historii pražských Židů. V Židovském městě naleznete mj. 8 synagog, židovské muzeum a dva židovské hřbitovy. Na Vyšehradě, původním sídle panovníka, je k vidění románskou rotunda sv. Martina z 2. pol. 11. století nebo slavný hřbitov Slavín, vedle kterého je kostel sv. Petra a Pavla, který byl postaven podle stejnojmenného římského kostela. Praha je také městem zeleně. Například na svazích pod Pražským hradem je dodnes patrná snaha barokního stavitelství velkoryse spojovat budování paláců se zřizováním zahrad plných pavilonů, besídek a altánů. Vedle toho se v hlavním městě nachází mnoho parků a zahrad: v samotném centru Prahy jsou to například Petřínské sady mezi Malou Stranou a Strahovem, Františkánská zahrada u chrámu Panny Marie Sněžné, Rigerovy či Havlíčkovy sady na Vinohradech. Hlavní město České republiky, ležící na řece Vltavě, má právem pověst jednoho z nejkrásnějších evropských měst a možná i na světě vůbec.

Městská policie Praha Slivenec.

Kromě dnešního názvu se dříve obec nazývala Lyzolay, Lischolay či Lissolage. Název vznikl patrně jako pojmenování pro místo, kde láli lisové, tj. kde štěkaly lišky. Obec se poprvé písemně připomíná k roku 1227. Na přelomu 14. a 15. století tu stály jen zhruba 4 chalupy a tři dvory. Vysazování vinic Karlem IV. do těchto končin nezasáhlo a tak vinařství do obce přichází poměrně pozdě až v 16. století. I tak se zdejší vinice netěšily dobré pověsti, s oblibou se v nich skrývali pašeráci a pytláci. Po bělohorské bitvě tu tábořila část vítězného vojska, v roce 1631 saská armáda a v následujích letech pak střídavě císařská armáda a Švédové. Po třicetileté válce obec téměř neexistovala. Písemnost z roku 1654 uvádí 6 pustých hospodářství a téměř všechny vinice byly zničeny. Ze všech těchto pohrom se na konec osada vzpamatovala a i když dlouho zůstávala malou vesnicí, přesto se pomalu rozrůstala. Po druhé světové válce začala nesmělá výstavba rodinných domků. Část Lysolají byla připojena k Praze již v roce 1960, celé pak k 1.1.1968. Dnes je MČ Praha – Lysolaje součástí správního obvodu Praha 6

Kostel sv. Mikuláše souvisí s kupeckou osadou Újezdec, která se kolem něj rozkládala. Tehdy byl vybudován jako románský kostelík někdy na počátku 12. století. Roku 1190 je darován nově vzniklému louckému opatství. Při obrovských požárech v první třetině 14. století byl zničen. Následně již jako gotický byl postupně budován v 14. a 15. století. Od roku 1569 se vzrůstajícím rozmachem protestantů, zde začali působit jako katolický kněz tak luteránský pastor. Ovšem soužití protestantů a katolíků vedlo k řadě neshod. V roce 1576 ukradli protestanti chrámový poklad a o tři roky později vyvolali při procesí Božího těla výtržnosti. Situace se vyhrotila na konci 16. Století natolik, že v kostele začal kázat sám loucký opat. Roku 1619 byl kostel předán do správy protestantům a loucký opat byl uvězněn. Dlouho to však netrvalo, zlom nastal po Bílé hoře v roce 1620. Opat byl propuštěn a kostel navrácen do správy premonstrátům. Později pak byli všichni protestanti vyhnáni. V polovině 19. století byla přistavěna věž a to netradičně na východní straně za kněžištěm. Poslední velká rekonstrukce proběhla v letech 1996-2007. Kostel je tak jedinečnou ukázkou gotické sakrální architektury v celé jihozápadní Moravě. Hlavní část gotického kostela tvoří vysoké trojlodí členěné vysokými válcovými sloupy se síťovou klenbou. Hlavní oltář sv. Mikuláše pochází z konce 17. století. Jeho dřevěná konstrukce byla zhotovena v roce 1679. Obraz sv. Mikuláše namaloval v roce 1754 J.L.Deyssinger. V nástavci se nachází obraz Boží Trojice a oltář dále doplňují sochy sv. Václava, sv. Leopolda, sv. Cyrila a Metoděje. Vrcholek oltáře pak tvoří Kalvárie s postavami Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. V kněžišti se nachází zajímavé gotické fresky namalované někdy po roce 1425, objevené roku 1897. Znázorňují Bolestného Kristuse s důtkami a ratolestí vystupujícího z tumby, Veroničinu roušku s otiskem obličeje mučeného Krista nesenou anděly, Poslední večeři Páně a namalovaný oltář sv. Aichla. Poblíž hlavní oltáře najdeme další vzácnou památku: do zdi zapuštěné gotické sanktuárium z let 1470-1490. Deset metrů vysoká schrána v podobě gotického sloupu s fiálami na ukládání nejsvětější svátosti oltářní. Dalšími památkami v kostele jsou gotická plastika bičovaného Krista u kůlu z první třetiny 15. století, barokní kazatelna z roku 1760 v podobě zeměkoule, oltář Nanebevzetí Panny Marie z první třetiny 17. století, oltář sv. Rodiny, na kůru novogotické varhany a další. Mezi kostelem a blízkou Svatováclavskou kaplí stával karner kruhového půdorysu, dnes vyznačen odlišnou dlažbou. Šlo o hřbitovní stavbu s podzemní prostorou sloužící jako kostnice (dochovaná), kde byly ukládány kosti vykopané ze hřbitova. Horní část pak sloužila jako kaple, kde byly slouženy mše za zemřelé. Tato část byla zbourána při výstavbě Svatováclavské kaple. Kostel je tradičním místem konání Hudebního festivalu Znojmo - krásné přehlídky historické hudby.