Dolní Morava je známé horské lyžařské středisko, které se nachází mezi Jeseníky a Orlickými horami, na úpatí Králického Sněžníku (1 424 m n.m.), severně od města Králíky.Část obce již náleží do národní přírodní rezervace Králického Sněžníku, jehož dominanta neodmyslitelně vévodí zdejšímu kraji a jen kousek pod jeho vrcholem pak vyvěrá ze země pramen řeky Moravy, která svým divokým a mladým proudem lemuje jak stříbrná stuha celou obec, jíž dává nejen své kouzlo, ale i jméno. Oba její břehy v tomto místě svírají dva zalesněné horské hřbety, které vybíhají z vrcholové plošiny Králického Sněžníku.Dolní Morava má tedy všechny předpoklady k tomu, aby se stala vyhledávaným cílem všech milovníků aktivně stráveného odpočinku. Jsou tu ideální podmínky nejen pro lyžaře (nejprudší černá sjezdovka v ČR) a běžkaře, ale i vodáky (jarní Morava a Divoká Orlice), rybáře, houbaře, borůvkáře, milovníky horských túr, jízdy na koních a cyklistiky (množství značených a upravených tras).

Křivoklát je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších hradů českých knížat a králů, jehož počátky sahají do 12. století. Přemyslovci na lovu Současný rozsáhlý gotický královský hrad vznikl ve 13. století na místě staršího raněstředověkého hradu, zmiňovaného poprvé roku 1190. Křivoklát patří do rodiny hradů, které zakládali Přemyslovští panovníci v době kdy jejich moc stoupala, tedy ve 13. století. Pro svou výhodnou pozici v rozsáhlých křivoklátských lesích byl panovníky velice oblíben a využíván především jako hrad lovecký. Jako místo svého odpočinku si ho oblíbil Václav I., Přemysl Otakar II. a zejména Václav IV. Své dětství zde prožil Karel IV. (1319–1323). Hrad byl postupně přistavován a rozšiřován, přibývaly paláce, věže i hradby. Za husitských válek byl poničen a nový lesk mu pak vrátila pozdně gotická přestavba za Vladislava Jagellonského na přelomu 15. a 16. století. Tehdy hrad získal podobu, v níž se v hlavních rysech dochoval dodnes. Éra křivoklátské slávy prakticky skončila s nástupem Habsburků na český trůn, kteří jej proměnili ve státní vězení. Roku 1643 hrad zachvátil požár. Poté chátral a střídal majitele, jedni byli například Valdštejnové. Hradní kaple, černá kuchyně... Romantismus 19. století a zejména majitelé hradu Fürstenberkové, kteří hrad drželi až do roku 1929 přivedli hrad k záchraně jeho puristickou rekonstrukcí. Jádrem hradu je horní nádvoří s válcovou Velkou věží, hranolovou prochoditou věží a trojkřídlým palácem s kaplí. Interiéry tvoří nádherná hradní kaple, královský a rytířský sál s výstavou gotického malířského a sochařského umění, knihovna obsahující na 52 tisíc svazků, bohaté fürstenberské muzeum a obrazárna, proslulé vězení a mučírny s mučícími nástroji, monumentální věž s loveckými sbírkami a výhledem do okolí. Je možná příjemná procházka po hradbách či výstup na věž Huderku s vyhlídkovým ochozem a černou kuchyní v jejím vnitřku. To vše je viděno na Křivoklátě, který je vzdálen 50 km od Prahy a je situován v údolí Rakovnického potoka, nedaleko řeky Berounky. Hrad Křivoklát žije neobyčejně pestrým kulturním životem. Výlet určitě spojte s návštěvou Hamousova statku ve Zbečně!  Ubytovat se můžete přímo v obci Křivoklát.

Jezdecká socha Jana Žižka z Trocnova, husitského vojevůdce, je dílem B. Kafky. Model byl zhotoven již v roce 1941. Odlita však mohla být až pro osvobození Československa od německých okupantů. Stalo se tak rok po té, v roce 1946. Socha je umístěna před Národním památníkem na Vítkově, kam byla osazena v roce 1956. Podle dokumentace UNESCO se jedná o největší bronzovou sochu na světě. Celková výška pomníku, včetně podstavce, je 22 m. Výška plastiky je 9 m. Délka koně je 9,6 m. Celková váha je 16,5 tuny. Pro zajímavost, ruka postavy váží 195 kg, hlava 105 kg a meč 110 kg. Plastika se skládá 39 bronzových dílů, které byly na Vítkov převezeny samostatně a svařeny až zde. Velikost a umístění sochy ji předurčily k tomu, aby se stala jednou z dominant Prahy. Je viditelná z mnoha jejích lokalit. Vrch Vítkova je pro umístění sochy přímo symbolický. Právě tady se odehrála jedna z prvních bitev tohoto vojevůdce v čele husitských vojsk. Porazil zde mnohonásobně silnější vojsko Zikmunda.

Dnešní zřícenina bývalého letohrádku nazývajícího se podle anglického vzhledu Windsor stojí nedaleko obce Siřejovice při dalničním odpočívadle (D8). Stavba bývalého letohrádku byla dříve mlýnem holandského typu, doloženém poprvé v roce 1843. Jako mlýn sloužil do okru 1870 a poté chátral. Následně jej zakoupil průmyslník Tschinkel z Lovosic. Ten stavbu mlýna nechal přestavět na lovecký letohrádek v anglickém stylu.  Ještě kolem první světové války byl obyvatelný, posléze začal chátrat. Dnes tu stojí obvodová zeď s okenními otvory kdysi třípodlažní stavby, bez střechy, vysoká 12 m a v přízemí o průměru 8,7 m. Objekt je volně přístupný.