Soubor reliéfů od Václava Levého dostal svůj název podle ústřední postavy, sedící dívky s harfou. Soubor dále obsahuje pět monumentálních hlav a jeskyně s hlavami sfing na portále.

Přírodní památka skalní brána se nachází na žluté turistické značce, zhruba 1,5 km jihozápadním směrem od obce Kovářov.Tato přírodní památka vznikla pravděpodobně typickým bochníkovitým zvětráváním žulových masivů. Jedná se zde o nepravou skalní bránu, kterou vytvořily tři velké balvany. Přírodní činností byly seskupeny tak, že dva tvoří pilíře a třetí spočívá na dvou spodních. Průchod je dlouhý zhruba 4 metry a široký až jeden metr. Výška průchodu dosahuje 1,5 až 1,8 metru.

Dnešní kostel je v jádru gotická stavba pocházející z let 1508 s některými architektonickými články pocházející z doby jejího vzniku. Stará věž byla dvoupatrová a do pater se vcházelo ze sakristie  železem pobitými dveřmi a točitými schody, které byly opatřeny střílnami, které poukazují na příslušnost kostela ke skupině opevněných jihomoravských kostelů. Roku 1814 kostelní střecha a věž shořely. Tři zvony přitom spadly a zpět byl zavěšen jen jeden. V roce 1860 byl kostel opraven, avšak loď záhy již nevyhovovala svému účelu. Proto byl v roce 1912 kostel přestavěn a 19.8.1913 znovu vysvěcen. Při přestavbě byla za oltářem objevena chodba, ústící u školy. Na stěně kostela se nachází náhrobní kámen kněze Stanislava Reisingera z roku 1585.

Sv. Jan Nepomucký je vyobrazen jako stojící postava světce v kanovnickém hávu. V levé ruce drží kříž, v pravé zlacenou ratolest. U nohou má dva puti. Socha je umístěna na vysokém zdobeném podstavci a je orientovaná na východ. Byla sem přemístěna z Hradčanského náměstí v roce 1752. Autorem sochy je J. A. Quittainer, který jí zhotovil v roce 1752.